Je to tak. Většina z nás si ze svého dětství nese hned několik veselých příhod, které by nevznikly bez zkomolení některých slov nebo částí textů. Černocha Okibaču asi poměrně rychle odhalíme. Jde samozřejmě o černookého baču z Beskyd, který patrně po cestě na pastvu zatáča stádo ovcí. Ale zkuste se vrátit do druhé třídy, kdy málokdo tušil, kdo by to ten bača vlastně měl být. Zato černocha jsme znali – a tak nebyl problém zpívat, že: „černoch Okibača ovečky zatáča“.
Čpící podkoní je oříšek
Co tam máme dál? Jak je to s tím nemytým podkoním, který byl zjevně cítit už na dálku a stal se svým zápachem tak známý, že je o něm dokonce písnička? Možná stále ještě nevíte, ale jistě nebude problém vybavit si text písně Zelené pláně od geniálního Spirituál kvintetu. „Tam kde zem duní kopyty stád – znám plno vůní, co dejchám je tak rád – čpí tam podkoní a voní tymián…“ Autorovi textu tedy zanedbaný podkoní asi nevadil. Ale možná, že to bylo také docela jinak. „Pot koní“ už zní přece jen o poznání líp.
Chtíca v koledě?
A pak je tady dokonce také jedna nádherná barokní koleda, jejímž autorem je Adam Václav Michna z Otradovic. Co se ale dozvídáme hned na jejím začátku? Unavená matka zpívala svému synáčkovi o nějakém unaveném Chtícovi. Kdo to byl a čím je tak důležitý? „Chtíca by spal, tak zpívala synáčkovi, matka jež ponocovala, miláčkovi.“ Tak snad synáček brzy usnul – jako samotný Chtíca. Ne, rozhodně se nikdo neposmívá koledám, to jen dětská fantazie je bezbřehá.
Zkrotit měkoně není jen tak
Co se asi stalo měkoňům, že tak vyvádějí? A dokáže je někdo vůbec uklidnit? Jistě, text písničky „už mně koně vyvádějí“ může zmást nejen cizince, pro které musí být čeština opravdu velkým oříškem. Mnozí třeba nechápou naši fascinaci kravskou velikostí. Proč je třeba zaoceánská loď „velká jako kráva“, když by se na ni takových zvířat vešly tisíce? Ale to je na jiné povídání...
Tahle krabice musí být vážně velká
„Já jsem v dětství mívala velký problém s tím, jak vypadá žirafičí krabice. Představovala jsem, že musí být opravdu hodně vysoká, aby se tam ta žirafa vešla,“ vzpomněla si dnes již dávno dospělá paní Jitka. Jak vlastně přišla na žirafičí krabici? Přece ve znělce pohádek o Machovi a Šebestové. „My jsme žáci třetí bé, bereme však na sebe podobu zajíce, žirafy či krabice.“ „Takové drobnosti, jako je to půrko za tolar ani nemá cenu zmiňovat, to asi znají všichni. I když, na naši jistou obranu je potřeba dodat, že jako městské děti bychom už ani před těmi třiceti lety netušili, co je to topůrko, i kdybychom to zpívali správně,“ doplnila paní Jitka.
Sesoni nebo ocasky...
A co vy? Jak si představujete text „studentu v sáčku lásku závidím“? Je to student v saku, anebo láska třeba v papírovém pytlíku? Ostatně ani dnes není všechno tak jasné, jak by se mohlo zdát. Vyhrál už někdo ty sesony, jak nám slibuje reklama? Kolikrát jsme slyšeli „Vyhrajte sesony“ a pořád nic… Možná proto bude dobré koupit si nějaké losy „ocasky“, jak radí další z televizních šotů. Jistěže jde o výherní soutěže pořádané firmou Sony a los bude pro změnu od Sazky. Ale opravdu jste se nikdy nad podobným přeslechem nezamysleli? Jistě koluje v našich hlavách spousta takových nesmyslů, o kterých ani nepřemýšlíme. Nejsme už přece děti, abychom se jim chtěli věnovat.
Tatínek se spletl
Kdybychom totiž jako děti nepřemýšleli, možná bychom dodnes hledali ten nejlepší úkryt ve třídě, abychom nedostali třeba dvojku nebo i trojku schování a kotoul plavmo bychom se snažili dělat jen v bazénu. „Jako dítě učitele biologie jsem měla v dětství velký problém, se kterým jsem se svému tatínkovi bála svěřit, protože jsem měla pocit, že se spletl a nechtěla jsem ho kritizovat – to se u nás doma nedělalo. A tak jsem si s sebou dlouho nesla malé dětské trauma, že tatínek sice říkal, že máme na zahradě sveřep střešní, ale žádnou třešni jsem na něm nikdy nenašla,“ vzpomněla si ještě nakonec Jitka. Takových drobností ale bude jistě mnohem víc. Jaké si pamatujete vy?
Zdroj: redakce, sociální sítě
KAM DÁL: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Který se učí snadno a kdy se vám zavaří mozek?
