Potomci nacistických katů: právník Rolf Mengele smrt svého otce uvítal. Vyřešila mu letité dilema

Gudrun Himmler byla dokonalé nacistické dítě. Blonďatá princezna s modrýma očima – co víc si mohl její otec a mimochodem také architekt holokaustu přát? A tak není divu, že ji vodil s sebou všude, kam to bylo jen trochu možné. Dokonce i na prohlídku koncentračního tábora. A ona? Byla mu do konce života vděčná a stala se oddanou stoupenkyní jeho zvrácené víry.
Jako dítě si Gudrun Himmler, jediná manželská dcera Heinricha Himmlera, psala deníček, jako to dělají i mnohé jiné dívky. Její zápisky byly ale často hodně zvláštní. Třeba ten, kdy si poznamenala útržky z návštěvy koncentračního tábora, kam ji její milovaný tatínek, jeden z největších nacistických zločinců, vzal na prohlídku.
Děvčátko bylo nadšené. „Bylo to moc hezké,“ svěřila se podle The New York Times svému deníčku. „Dnes jsme šli do koncentračního tábora SS v Dachau. Viděli jsme všechno, co jsme mohli. Viděli jsme zahradnické práce. Viděli jsme hrušně. Viděli jsme všechny obrázky, které namalovali vězni. Úžasné. A potom jsme měli hodně jídla,“ poznamenala si, aby na tak nevšední zážitek nikdy nezapomněla. Tehdy jí bylo kolem dvanácti let a nabízí se tedy otázka: mohla, nebo nemohla chápat, co se kolem ní děje?
Nadšení z exkurze do koncentračního tábora ale nebylo jediným zážitkem, který se svým otcem hrdá dcera prožila. Byla patřičně pyšná na jeho práci, nasazení i úsilí, s nímž byl oddaný své práci. Zda ji informoval o tom, že mezi těmi hrušněmi, zahradou a krásnými obrázky povraždili jeho muži na třicet tisíc nevinných lidí, se asi nedozvíme. Ale i kdyby ano – Gudrun nemohlo v její lásce k Pappimu, jak esesáckého vraha nazývala, zviklat vůbec nic. Stejně tak on nade vše miloval ji, svoji malou Püppi, tedy panenku, jak jí říkal.
Konec války zastihl Gudrun jako šestnáctiletou slečnu. I když se s matkou snažily utéct z Německa do Itálie, byly dopadeny a později vypovídaly v rámci norimberského procesu. V té době už byl její Pappi po smrti, svůj život ukončil v květnu roku 1945 raději sám s pomocí kyanidové kapsle. Gudrun nevypovídala veřejně, ale podle dostupných informací u soudu neprojevovala žádnou lítost ani soucit s otcovými oběťmi. Tvrdila, že se u Himmlerových doma o válce nikdy nemluvilo.
Později se oddaná Himmlerova dcera vyučila švadlenou a knihařkou, ale její jméno jí dobrou službu nedělalo. Co chvíli přišla o práci. Byla na něj ale natolik hrdá, že dlouho odmítala si je změnit. Jen na několik let používala jiné jméno, a to na počátku šedesátých let, kdy pracovala jako sekretářka německé zpravodajské služby. I tam ale byla nakonec odhalena a znovu zůstala bez práce. Definitivní zlom přišel až na konci šedesátých let, kdy se provdala za pravicového politika Wulfa-Dietera Burwitze a přijala jeho příjmení. K otcovu odkazu se však stále hlásila.
Gudrun ve své neochvějné víře v Pappiho spravedlivý boj vyvíjela dokonce aktivní kroky, když se stala spolupracovnicí skupiny Tichá pomoc, která podporovala přeživší a skrývající se nacisty. Nebyla sice ve vedení této skupiny, ale díky svému původu se stala jednou z jejích velkých a známých osobností. Na tajných setkáních nacistů, která se uskutečňovala až do roku 2014 v Rakousku, bývala vždy po celou dobu centrem pozornosti.
Gudrun Himmler musela alespoň ve vyšším věku velmi dobře vědět, jaká zvěrstva páchal její otec a jeho kolegové. Nevadilo jí to, milovala ho, omlouvala ho a jistě s jeho kroky také souhlasila, když se zapojila do Tiché pomoci. Je otázka, jak je to možné v době, kdy máme přístup ke všem dokladům o hrůzách, jež prožívali vězni právě toho tábora (a mnohých jiných), o kterém si tehdy malá Gudrun napsala: „Bylo to moc hezké.“
Oddaná nacistická fanynka zemřela 24. května roku 2018 ve svých osmaosmdesáti letech.
Zdroj: The New York Times, The Independent, Die Himmler-Brüder. Deutsche Familiengeschichte (Himmler K.)
KAM DÁL: Potomci nacistických katů: Lidé mají o mém otci příznivé mínění, tvrdila do smrti zmatená Edda Göring.