Zvrácená humanitární organizace. Tichá pomoc zachránila od soudu i největší zrůdu nacistického režimu

Josef Mengele
Zobrazit fotogalerii (3)
12.11.2020 - 11:00  

Po druhé světové válce se hned několik vysoce postavených nacistických úředníků, lékařů, politiků a vojáku snažilo schovat a utéct daleko od odpovědnosti za šílené zločiny, které v Evropě napáchali. K tomuto plánu významně přispěla organizace, jež se tvářila jako humanitární projekt. Tichá pomoc pomohla zachránit třeba takové zločince, jakými byli Eichmann a Mengele. Kdo byl v jejím čele? 

Spravedlnosti lze utíkat různými způsoby, ale ten, který vymyslela Helena Elizabeth von Isenburg, nemá obdoby. Hlavní úkol již od roku 1946 byl jasný. Pomoci zatčeným, souzeným a hledaným osobám z řad SS. Postupně se z tajné skupiny pomocníků stala oficiální organizace, která nesla jméno Stille Hilfe-tedy Tichá pomoc. 

Pomoc až do konce

Díky zákulisním intrikám a až chameleonskému skrývání se během prvních let v míru podařilo hned několika zločincům nacistického režimu ukrývat či dokonce utéct daleko od spravedlnosti. Asi nejznámějšími postavami, které se vyhnuly Norimberskému procesu, jsou Adolf Eichmann, Johann von Leers, Walter Rauff a Josef Mengele. Všichni zmiňovaní byli podporováni právě se formující organizací Tichá pomoc. 

Tu hned v roce 1945 spoluvytvářela aristokratka Helena Elizabeth von Isenburg. Brzy se k ní přidala také dcera Heinricha Himmlera Gudrun Burwitzová, která celý svůj život zasvětila adoraci vlastního otce a nikdy se nezřekla nacistických myšlenek. Himmler jako jeden z hlavních architektů holokaustu a pravděpodobně druhý nejmocnější muž v Třetí říši spáchal sebevraždu v britském zajetí, když rozkousl kapsli s kyanidem. 

Dcera Gudrun vždy tvrdila, že za jeho smrtí stojí Britové a Židé. Svou angažovanost po druhé světové válce tak mohla soustředit do nově se formující “tajné” skupiny německých sympatizantů s poraženým Hitlerovským režimem. 

Anonymní kamarádi

Samotná skupina měla jen několik desítek členů. Jednalo se o opravdu horlivé zastánce nacistického režimu, kterým nebylo proti přesvědčení podporovat a snažit se zachránit zločince, na které se postupně odhalovala i ta nejskrytější šílenost nacismu. 

Peníze na chod Tiché pomoci přicházely z řad anonymních podporovatelů. Většinou se jednalo o přátele Hitlera a jeho blízkých. Mnoho spekulací se také točí okolo faktu, že finančně přispívaly hlavně chemické a jiné průmyslové závody, kterým nacistický režim velmi pomohl. 

Paradoxně tato organizace, která se schovává bezcitně za hlavičku humanitární, existuje dodnes. Stále se tak najde řada právníků, kteří se snaží podporovat a hájit některé veterány, kteří by měli snad ještě prsty v nacistickém běsnění za druhé světové války. Pomoci se snaží pozůstalým rodinám některého z nacistických oficírů. 

Jména příspěvatelů organizace Stille Hilfe, která byla oficiálně založena až v roce 1951, nejsou veřejná. Spekuluje se však, že i dnes stojí za neonacistickým hnutím v Německu a snaží se i ideově ovlivnit novou generaci příznivců Adolfa Hitlera. 

Procesy v moderní době

Těch, kteří totiž měli předstoupit před spravedlivý soud v Haagu, bylo ještě před deseti lety hned několik. Právě Tichá pomoc se angažovala v případu Klaase Fabera, který jako SS zavraždil několik nizozemských civilistů. Než se na něj dostalo, stačil zemřít. Podobně to dopadlo se Samuelem Kunzem, který měl být souzen za vraždy tisíců Židů. Zemřel však také v roce 2010, než se stačil proces otevřít. 

Tichá pomoc a také agilní dcera Himmlera Gudrun pomáhala přeživším nacistickým sympatizantům i aktivním účastníkům do konce svého dlouhého života. Zemřela teprve před dvěma lety a údajně si udržovala blízký vztah se všemi, kteří pamatovali a aktivně se podíleli na budování Třetí říše. Dodnes je “humanitární” organizace Stille Hilfe aktivní a pod kontrolou bezpečnostních složek. 

KAM DÁL: Křišťálová noc jako záchrana pro Hitlerův státní rozpočet. Pomyslný začátek holokaustu se rozhořel i na našem území.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru