Vodičkův svaz se stává zbytečným. Bojkot a odcházení opravdových hrdinů jsou důkazem
O tom, že československá StB mučila a trýznila vlastní občany, se ví poměrně dost. Státní bezpečnost však uměla zazlobit i za hranicemi našeho státu. Své o tom ví ve Štrasburku, kde se jedna nenápadná krabice s doutníky změnila ve smrtící bombu. Kdo byl cílem teroristického činu a proč ho vykonala právě československá StB?
Dnes se děsíme teroristických útoků ze strany islámských fanatiků, ovšem Evropa zažívala krvavé atentáty mnoho let před nimi. Ani Československo v tomto případě nemůže mít čisté svědomí. Dva agenti komunistické rozvědky mají na svědomí smrt ženy prefekta departmentu Bas-Rhin Andrého Tremeauda.
Oblast, jejíž centrem je město Štrasburk, kde se také bombový atentát uskutečnil, se tak v roce 1957 stala terčem útoků, za který čtyři agenti státní bezpečnosti nebyli nikdy potrestáni. Jaká byla jejich motivace?
Studená válka byla cítit jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Sbližující se vztahy mezi Francií a Německem ohrožovaly sílu vlivu z východu a podstatně posilovaly západní politické systémy. Z těchto diplomatických sympatií totiž nakonec vznikla dnešní podoba Evropské unie.
Sovětský svaz se svými evropskými satelity však potřeboval politickou situaci na západě destabilizovat a formující se společenství národů mu nehrálo do karet. Československo jako loajální partner SSSR tak přišlo s nápadem, který by mohl cestu ke spojenectví Francie a Německa značně zkomplikovat.
Teroristický útok, který nakonec podezřelá čtveřice československých agentů StB vykonala, stál život ženu francouzského prefekta pro oblast Bas-Rhin. Stalo se tak náhodou, protože cílem útoku měl být on sám. Jak celá akce byla koncipovaná?
17. května 1957 byla ve Štrasburku na prefektuře plánovaná recepce, po které měl následovat oběd pro čtrnáct diplomatů. Žena prefekta Andrého Tremeauda si připravila pro hosty pozornost v podobě doutníků.
Zásilku, která přišla už několik dní před touto událostí, otevřela přesně ve 12:54, což byl čas, na kterém se zastavily ručičky hodin v místnosti. Místo luxusních doutníků z Havany zde byla připravená bomba, která ji na místě zabila.
Jednalo se o tak silný výbuch, že policie nenašla ruku nebohé Henriette Tremeaud. Ta se doslova rozprášila po místnosti. Zbytek těla ležel nehybně v kaluži krve.
Na jejím místě však měl ležet manžel, který byl cílem tohoto teroristického činu. Když se policie pustila do vyšetřování, našla stopu v podobě jména odesílatele.
Jednalo se o Carlose Garciu Soldevillada, který byl hlavním zástupcem pro Evropu v distribuci doutníků MENENDEZ-GARCIA a Cie se sídlem v Havaně. Hlubší vyšetřování policisty dovedlo ke spojení atentátu se západoněmeckou organizací, která požadovala návrat Alsaska-Lotrinska.
Papíry, na základě kterých policie vyhodnotila první podezřelé, však nakonec překvapivě nevedly do Německa, nýbrž do Československa. K tomuto pravdivému závěru francouzská policie došla na základě grafologického rozboru, shodě papíru a obálky s jinými podvratnými akcemi StB ve Francii.
Že se naše země po sametové revoluci dostatečně nevyrovnala s tragédiemi minulého režimu, je patrné i dnes. Lidé, kteří dlouhá léta záměrně škodili svému okolí, dnes pobírají bez problémů důchod. StB nebyla nikdy perzekuována a přitom by nebyl problém najít viníky.
Jména tajných agentů StB, kteří stojí za teroristickým útokem ve Štrasburku, známe. Případ se začal řešit v polovině devadesátých let, ale soudní stání se odehrálo až v roce 2006. Robert Thér a Miloslav Kratochvíl byli již v té době po smrti. Vina tak padla Milana Michela a Stanislava Tomeše. Ti však odmítli vypovídat s tím, že jsou nevinní.
Během soudního řízení zemřel nejdříve Michel a stíhání Tomeše bylo ukončeno v roce 2012. Zásadní vliv na rozhodování soudu měl těžký zdravotní stav již velmi starých mužů. O tom, v jaké kondici byl např. Tomeš, by se dalo spekulovat vzhledem k tomu, že mu byl v roce 2012 prodloužen řidičský průkaz.
Nikdo tak za teroristický čin ve Štrasburku nebyl potrestán, ale na rozdíl od jiných případů, které má na svědomí StB, se alespoň dostal před soud. I tak dodnes tento čin zůstává jako důkaz, že StB uměla škodit i za hranicemi naší republiky.