Jiří Sovák k herectví utekl z nevěstince a hospody. Srdce diváků si získal svojí přirozeností

Schválně zkusme zavřít oči a představit si největšího elegána první republiky… Jistě - je to Oldřich Nový, je to Kristián, který většinu dní pracuje v tiché kanceláři a sní o dalekých cestách, ale jednou za čas se promění v noblesního lva salónů a vyráží do společnosti. Jaký ale byl Oldřich Nový ve skutečnosti, když na něj nemířily kamery? A která žena byla skutečnou matkou jeho dcery, kterou vychovával s manželkou Alicí?
Oldřich Nový se narodil v posledním roce devatenáctého století a jeho dětství, které prožil na Žižkově, tedy bylo poznamenáno mimo jiné i první světovou válkou. Vlastní maminka mu zemřela, když bylo Oldřichovi teprve deset let, ale otec se brzy znovu oženil. Na přání otce se Oldřich Nový vyučil sazečem, ale patrně v té době už věděl, že jeho posláním a celoživotní láskou bude divadlo. A tak se také stalo - i přes veškeré filmové role, které ho proslavily a v nichž můžeme tohoto prvorepublikového elegána obdivovat dodnes, bylo v jeho srdci na prvním místě divadlo - a také jeho dvě ženy, manželka a dcera.
Svoji ženu Alici Wienerovou poznal Nový v době, kdy působil v brněnském Národním divadle. Právě tady doslova postavil na nohy operetu, jíž po několik let také šéfoval. Mimo to hrál, zpíval, psal a organizoval… Podle vyprávění jeho přátel šlo o nejkrásnější roky hercova života. Přesto ho ale něco táhlo do Prahy, a tak se i s Alicí, která tehdy ještě nebyla jeho ženou, vydal do hlavního města. A zanedlouho se mu začalo dařit i tady. Stal se šéfem Nového divadla, které pozvedl právě díky tomu, že jej lidé již znali z filmového plátna a hlavně ženy ho milovaly. Muži, kteří s nimi byli často “nuceni” na Nového chodit, pak museli navíc snášet porovnání jejich chování s nedosažitelným idolem Oldřichem Novým. A tak neměl filmový milovník o obdivovatelky rozhodně žádnou nouzi. On se ale vracel domů ke své Alici.
S Alicí se Oldřich Nový oženil až ve svých sedmatřiceti letech a i když mu nikdy neporodila potomka, vychovávali manželé Noví dceru, která se narodila do roka po svatbě. O Janě, jak se jmenovala, se říkalo, že je adoptovaná. Mnohé prameny ale uvádějí, že byl Oldřich Nový jejím skutečným otcem a počata byla v době kolem jeho svatby s Alicí. Jak to bylo skutečně, co jej vedlo k tomu, že s manželkou Janu vychovávali a proč nikdy neprozradil identitu dceřiny matky, to věděl asi jen on sám. Dokonce ani sama jeho dcera se to od otce nikdy nedozvěděla. Inu, i takový gentleman měl svoje velké tajemství.
Dcera byla ještě velmi malá, když přišla válka. Alice byla židovského původu, a proto byl na Nového vyvíjen velký tlak, aby se se svoji ženou nechal rozvést. On ale, jako pravý muž, takovou nabídku odmítl, což také znamenalo, že i přes odklady, které zařídila Adina Mandlová, byl před koncem roku 1944 odvezen do koncentračního tábora. Jeho poměrně chatrné zdraví se muselo vyrovnat s krutými podmínkami německého lágru. Přežil a po váce se znovu shledal se svojí rodinou.
Manželka Alice ale brzy začala trpět duševní poruchou, která ji neumožňovala přijmout vztah Nového k dceři. Často kvůli tomu vznikaly hádky a rozepře, což Jana po dvacátém roku svého věku vyřešila odchodem z domova a za otcem se vrátila až po smrti matky, která zemřela v roce 1967. Téměř sedmdesátiletý Oldřich Nový již zůstal sám a společnost mu dělala právě Jana a také nespočet přátel. Byl přece tím lvem salónů z černobílých filmů.
I když byl jistě hvězdou filmového plátna, jeho srdce patřilo divadlu, komedii a operetě. Ostatně po válce, lépe řečeno po roce 1948 se ani k filmovým rolím často nedostal. Jednou z nich ale byl opět elegantní učitel společenského chování ve filmu Světáci. Jinak ale filmy, které se v té době natáčely, elegantní gentlemany nepotřebovaly a Oldřichu Novému styl dělníka, budujícího šťastnější zítřek pod komunistickou hvězdou rozhodně neseděl.
Stáří naší prvorepublikové herecké hvězdy bylo už velmi smutné. Po incidentu, kdy vyslechl poznámky mladých žen na svůj zevnějšek, se stárnoucí Oldřich Nový zcela uzavřel do sebe a ve svém bytě. Nevycházel ven, přijíma pouze vybrané a “prověřené” návštěvy a podle vzpomínek některých z nich to už ani nebyl on tak, jak jej diváci znali. A právě to byl důvod, proč se herec stranil veřejnosti. Přál si, aby si ho lidé pamatovali tak, jak jej znali z filmů. Jako vždy dobře upraveného a neodolatelného elegána, ne jako starého muže. A jeho přání se mu také dodnes plní.
KAM DÁL: Olympiáda jako rukojmí politiky. Studená válka, rasová nenávist a teroristické útoky