Odvážná, nebo naivní Mata Hari? Záliba v luxusu přivedla krásnou špionku až na popraviště
Společný život bez sňatku, tzv. na psí knížku, nebyl neznámým ani v minulosti. Soudobá společnost ho sice netolerovala, jako tomu je dnes, ale samotný římský císař si mohl nakonec dělat, co chtěl. Rudolf II. byl zapřísáhlým starým mládencem a ke sňatku se vůbec neměl, i když se svojí milenkou hraběnkou Kateřinou de Strada měl dětí jako smetí. Proč bylo jedno z nich vraždící zrůdou?
Prahu jako své sídelní místo si Rudolf II. nevybral náhodou. Vídeň byla v době jeho panování ohrožována Osmanskou říší a bezpečno se v Praze jevilo již jeho otci císaři Maxmiliánovi II., jenž o přesídlení do Čech také uvažoval. Nakonec to provedl až jeho syn – Rudolf II. Pro Prahu se začala psát nová historie, protože se musela vybudovat císařská rezidence na Pražském hradě, která by působila reprezentativně i důstojně zároveň.
Spolu s císařem přišel do Prahy také celý císařský dvůr. A s ním i dvorský antikvář Ottavio Strada se svojí krásnou dcerou Annou Marií, známou spíše pod jménem Kateřina. O rostoucí Rudolfovu sbírku umění se staral, jak nejlépe uměl. Vynikal jako výborný kreslíř a vyznal se v numismatice i medailérství a k jeho povinnostem patřilo také zvát do Prahy přední umělce. Ani jeho dcera Anna Marie alias Kateřina nezahálela a dokonale popletla hlavu samotnému císaři Rudolfu II. Již před svými patnáctými narozeninami se stala jeho milenkou a životní družkou.
S Kateřinou Stradovou měl Rudolf II. několik dětí, z nichž pouze šest se dožilo dospělého věku. Nejstarším byl syn Julius Caesar markýz d´Austria, do něhož císař vkládal velké naděje a poskytl mu i to nejlepší vzdělání.. Ale znáte to, po čem nic, to se dědí.
Takže milý synek Julius po tátovi Habsburkovi zdědil duševní onemocnění, projevující se v jeho případě zvláště odporným způsobem. Julius Caesar nešel daleko pro ránu, už ve svých dvaceti letech v záchvatu zuřivosti zabil sluhu. Což se pochopitelně nelíbilo císaři Rudolfu II., takže ho nakonec raději odklidil z očí veřejnosti a poslal do rakouského kláštera v Gamingu a odtud pak do Českého Krumlova.
Císařský levoboček Julius Caesar se dopouštěl řady vážných zločinů, kterými pohoršoval své okolí v Českém Krumlově – rval se v hospodách a znásilňoval ženy. Trpěl pravděpodobně schizofrenií a deviací s násilnickými sklony, jako je sadismus a nekrofilie. Naplno se jeho duševní onemocnění projevilo ve vztahu s mladinkou dcerou českokrumlovského lazebníka Markétou Pichlerovou. Tu při jednom ze svých záchvatů zbil, pobodal a vyhodil z oken zámku.
Tentokrát stálo štěstí při Markétě, protože ohavný čin vůči své osobě přežila a uzdravila se. Napodruhé již takové štěstí neměla. Julius si totiž na jejích rodičích vymohl, aby se s Markétou mohl opět vídat. Neuvážené rozhodnutí vedlo však jen k tomu, že svému smutnému osudu Markéta neunikla. Julius Caesar ji při další záchvatu zuřivosti zavraždil, tělo zohavil a rozsekal.
Císař Rudolf II. po tomto neodpustitelném činu zajistil, aby se z českokrumlovského zámku stalo pro Julia Caesara domácí vězení, z něhož nebude moci dobrovolně odejít pryč. Hlídali ho zde zdatní sluhové, protože zdraví Julia se stále zhoršovalo. Křičel, rozbíjel věci, propadal vzteku a z okna zámku pokřikoval na kolemjdoucí nesrozumitelné slátaniny. Později se sebepoškozoval a potíral vlastními výkaly a krví. Starost o něho musela být očistec, protože byl svému okolí velmi nebezpečný.
Proč Julius Caesar nakonec ve svých 25 letech zemřel, není zcela jisté. Dokonce se vyskytly konspirační teorie, že příkaz k jeho zabití vydal sám jeho otec Rudolf II., toto se však neprokázalo. Pravděpodobná příčina jeho smrti byl prasklý hnisavý vřed v krku. Místem jeho posledního odpočinku se stal minoritský klášter v Českém Krumlově, jeho hrob je však neznámý.