Lehl si a probral se za několik dní. Má okno, netuší, co se s ním dělo
Známé přísloví říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Někdy by se o tom dalo pochybovat, ale paní Irena, která se dnes už těší do důchodu, ví své. Je tomu už více než deset let, co úspěšně překovala rakovinu plic - díky požáru, který vznikl v bytě její sousedky…
Zdá se jako nesmysl, aby požár zachránil život. Jak dnes vypravuje paní Irena, nebyl to tehdy samozřejmě žádný příjemný zážitek. "Asi ve dvě hodiny v noci mě probudil nepříjemný zápach a zdálo se mi, že je v bytě zbytečně přetopeno.
V rozespalosti jsem si myslela, že někdo přišel z flámu, měl hlad, tak si šel něco uvařit nebo ohřát a připálil to. Vůbec mě nejprve nenapadlo, že by mohlo v domě hořet. I když venku mrzlo, otevřela jsem okno, vyvětrala, přivřela topení a šla si znovu lehnout. Ještě že jsem hned neusnula," vzpomíná s odstupem času na vlastně šťastnou tragédii.
"Po několika minutách, kdy jsem stále cítila divný zápach, jsem začala mít pocit, že vidím za okny ve světlech z pouličního osvětlení kouř. To mě konečně opravdu probralo a začala jsem vnímat celou situaci kolem sebe. A brzy mi došlo, že se u starší paní (tehdy již dávno v důchodovém věku) která bydlí o patro níž, určitě něco děje. Zběžně jsem se oblékla a vyběhla na chodbu, která už byla plná kouře, ale oheň jsem neviděla," popisuje událost, která jí změnila život.
Z obavy o život svojí sousedky se rozhodla vejít do bytu a podívat se, jestli náhodou není stará paní doma. Ačkoliv měla odjet na víkend k dětem, mohla přece jen zůstat v bytě… V domě se čtyřmi byty ale v době jarních prázdnin nebyl nikdo jiný, kdo by mohl s otevřením dveří pomoci. Vzpomněla si, že právě pro takovéto případy měla sousedka jeden klíč ve snadněji dostupném sklepě, o němž paní Ireně, jíž důvěřovala, kdysi řekla.
"Zkusila jsem to a klíč jsem docela rychle našla. Dnes už vím, že byla hloupost otevírat dveře, za kterými jsem předpokládala, že je požár, bez hasičů. V tu chvíli jsem ale myslela jen na sousedku a její případnou co nejrychlejší záchranu. Jakmile se mi ale podařilo otevřít dveře, vyvalil se oblak kouře a já jsem se ho bohužel (nebo vlastně naštěstí) zhluboka nadechla. Vypotácela jsem se z domu, ale v tu chvíli již naštěstí přijížděli hasiči, kteří mi pomohli, dokud nepřijela záchranka."
Další sled událostí byl už velmi rychlý, i když nečekaný. V nemocnici mimo dalších vyšetření absolvovala také rentgen plic, který odhalil nádor - naštěstí ještě poměrně malý a bez větších problémů odstranitelný.
"Byla jsem samozřejmě v šoku, ale zároveň jsem v duchu děkovala sousedce, která před svým odjezdem za dětmi a vnoučaty zapomněla vypnout elektrický přímotop. Však jsme to také po několika měsících všechno náležitě oslavily.
Všechno potom postupovalo ráz na ráz. Jakmile to bylo možné, absolvovala jsem operaci a vzhledem k tomu, že se na nádor přišlo v počátečním stádiu, podařilo se jej odstranit bez větších problémů. Dokonce ani chemoterapii jsem nemusela podstoupit, jen rekonvalescenci a samozřejmě důsledné kontroly.
Protože ale podle lékařů šlo o poměrně agresivní typ rakoviny, bylo její včasné odhalení mojí skutečnou záchranou," s vděčností vzpomíná paní Irena, která má dnes již bohužel jinou sousedku. Na tu, která ji nevědomky a vlastně vlastní zapomnětlivostí zachránila život, ale vzpomíná s láskou dodnes.