Dotace jsou jako povolený doping. Stačí ale jeden hrabivý miliardář, který se vydává za chudáka, a vše je jinak

Autor komentáře skončil na Státním fondu životního prostředí poté, co pozastavil vyplacení části dotace pro lihovarnický podnik Ethanol Energy patřící pod Agrofert
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Už jste dnes zkusili zadat do googlu „střet zájmů“? Sousloví, o kterém jsme před sedmi lety téměř neslyšeli, se stalo hlavním hitem posledních měsíců. Znám ve svém okolí spousty lidí, které ho vůbec nezná. Dokonce v jedné anketě vyšlo, že 4 % našich občanů si myslí, že jde o vulgární slovo. Že by byl náš pan premiér Andrej Babiš sprosťák? No, možná se to i tak dá říct.

/KOMENTÁŘ/ Co si tedy pod souslovím, které straší našeho předsedu vlády a další politiky od rána do večera, představit? Pokud jste sportovním fanouškem, tak pro vás máme zjednodušující příběh, který by mohl lépe vysvětlit, na co a o co se nyní hraje velmi vysoká hra.

Zakázat? Možné to je, ale...

Dotace jsou dovoleným politickým dopingem, který platíme my všichni daňoví poplatníci. Doping politický, stejně jako sportovní, podléhá spoustě regulací a striktní kontrole. Dovolený doping může pomoci. Když si například začínající farmář opatří z dotačního dopingu traktor, mladý vynálezce dostane naše peníze na ověření léku, nezaměstnaná padesátnice projde zadotovaný rekvalifikační kurz pro účetní nebo zaostalý region dostane peníze na rychlovlaky a dostavbu univerzity. Všechny tyto případy jsou v pořádku, jsou to adekvátně vynaložené finance a nám všem se vrátí.

Přesto je dobré položit si otázku, zda není lepší tento doping úplně zrušit? Ano, je to možné. Víte ovšem, že například tenistka Kvitová má sennou rýmu a bez dovoleného dopingu by možná v létě nevyhrála Wimbledon? Nebo že hokejisté, když jsou nastřeleni pukem, tak dostanou obstřik, aby mohli dál hrát? Necháme je dál fungovat s pomocí, nebo je vyměníme? A mohli bychom takto měnit donekonečna? Jen velmi těžko.

Může pomoci nám všem

Podobně jako tenistce či hokejistovi tak povolený doping (dotace) může pomoci farmáři, vynálezci, nezaměstnané či regionu. Všichni pak v důsledku vyděláme na tom, že máme přibližně podobné příležitosti a šance a rozdíly mezi námi jsou překonatelné. Ovšem tento doping rovněž nemusí. Může totiž také zničit hru o dotace či sportovní výsledek, může kazit morálku a hodnoty a může rovněž zabíjet.

Jak je to možné? Snadno. Jeden hráč ve vysoké hře o velké peníze byl současně rozhodčím. Jeden juniorský tým veslařek byl ve skutečnosti týmem dospělých žen. Jeden skokan na trampolíně přišel na olympiádu prý s úplně novým prvkem, za který chtěl maximum bodů, jelikož ho prý ještě nikdo nezvládl. Ve skutečnosti ho již před 40 lety v jednom státě na východě běžně cvičily desítky sportovců.

Když se vydává za chudáka

A pak tu máme jednoho z nejmocnějších mužů v zemi, který o sobě prohlašuje, že vše zařídí, včetně dotací pro nás. Není ale zvláštní, že je současně jejich největším příjemcem? Stejný zkušený miliardář se vydává za začínajícího chudého podnikatele a chce dotační doping placený z našich peněz. Stejný velký podnikatel žádá o náš dotační doping z balíčku na nové, inovační technologie do svého podniku. Chce zbrusu novou linku, dokonalou, úžasnou a jedinečnou. To tvrdí on. Všude ve světě je však již tato linka naprosto běžná.

Co mají společného výše uvedené sportovní a dotační dopingy? Jsou nedovolené, protizákonné a nemorální. Máme desítky tisíc úředníků, stovky policistů, desítky soudců, kteří mají povinnost a odpovědnost tento nedovolený doping hlídat a zamezit mu. Pokud takového nedovoleně dopujícího přistihnou, tak ho musí nejenom vyloučit ze hry, ale i tvrdě potrestat.

Jsme jako Rusko

Česko se v oblasti dotačního dopingu stalo Ruskem. Proč? V Rusku se totiž stalo, že ti, co měli nedovolený doping hlídat a bránit mu, ho naopak maskovali nebo dokonce podporovali. Jak to dopadlo, víme. Rusko, jeho sportovci (i ti poctiví), jsou opakovaně vyloučeni z největších sportovních soutěží a mají z ostudy kabát. Měli šanci vše napravit. Nebylo to těžké. Přiznat se, potrestat viníky, důkladně zamezit nedovolenému, státem řízenu sportovnímu dopingu. Jak to v Rusku dopadlo? Špatně.

Máme odstrašující příklad a můžeme se ptát, jak to v Česku dopatne s dotačním dopingem? Budeme bránit naše nedovoleně dopující mocnáře? Zaplatí každý z nás (včetně nemluvňat a důchodců) minimálně 40 tisíc korun za to, že přistižený demokraticky zvolený dotační dopingový podvodník bude dál pouze sosat benefity a nás si vezme jako rukojmí a plátce? Je to na nás, tak jako v Rusku. Náprava přitom také není vůbec obtížná. Pouze je třeba se rozhodnout, zda budeme tolerovat a platit něco, co není povolené...

- Leo Steiner, 
expert Milionu chvilek na střet zájmů, veřejní finance a státní správu -


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru