Česká skupina vlastenců uvězněná v minulosti. Baráčníci nadále dodržují tradice a legrační pojmenovávání

Baráčníci existují již od roku 1873
Zobrazit fotogalerii (2)
 

České tradice si občas připomeneme všichni. Velikonoční pomlázka, svatomartinské pohoštění či lidové tradice kolem Vánoc. Ve všech případech se jedná o základní pilíře naší kultury, na které však často zapomínáme, protože ti, kteří je zažili na vlastní kůži, už pomalu nejsou mezi námi. O to významnější je existence tzv. Baráčníků. Ti totiž staročeské tradice poctivě oživují. 

Nejde o spolek přátel, kteří mají rádi staré kostýmy a dobrou společnost. Tato společenská organizace už od roku 1873 probouzí k životu staročeské zvyky. Pod celým a oficiálním jménem Vlastenecko-dobročinná obec baráčnická se tedy schovává dnes již velmi pevně zakořeněná skupina lidí, kteří mají v ruce klíč k jedné z prvků naší ryzí kultury. Co dělají a jak vlastně vznikli? 

V Kolíně to začalo

První zmínka o tzv. Baráčnících zazněla v kolínském hostinci u Šleitrů. Jednalo se o skupinku lidí, kteří pořádali různé společenské a kulturní akce. Oficiálně vznikla tedy v roce 1873 pod jménem Svobodná obec baráčníků. Podivný název má kořeny právě v jejich “slavné” hospodě, které se přezdívalo “Baráček”. 

Zajímavostí je, že kromě dlouhé existence spolku fungují dodnes stanovy odsouhlasené v roce 1895. O tom, že nejde jen o regionální zábavu několika nadšenců, se v podstatě rozhodlo ve stejném roce tím, že se mohli účastnit národopisné výstavy v Praze. Na výstavě byla postavena rychta a veřejnosti byly zveřejněny doklady o jejich dosavadní existenci. 

Zájem o jejich činnost se rozšiřoval i v jiných regionech. Byl stanoven také vrchní ústředí spolku. Prvním rychtářem byl Petr Vavřinec Guth. Vlastenecká činnost a připomínání různých tradic, krojů, konání plesů, vztyčování májek a jiných regionálních událostí se významně změnila během první světové války. Tehdy se totiž rozhodli vybírat peníze pro vdovy padlých vojáků na frontě. Změnil se tak i název, který zůstal dodnes. 

Dobročinný vlastenec

Spolek přežil i druhou světovou válku a nejvíce existenci tohoto spolku prověřil komunistický režim. Ten jejich aktivity nezahrnul do souvislosti s Národní frontou a spolek nedostával žádné finanční příspěvky a jejich majetek byl znárodněn. Až po sametové revoluci se znovu skupina a jejich činnost obnovila. 

Současnost baráčníků je hlavně spojená s dodržováním staročeských lidových tradic a zvyků, které jsou základním formujícím prvkem naší kultury, na který se vlivem vývoje civilizace poněkud zapomíná. Baráčníci tak pečují o národní kroje, které většinou nosí na slavnostních událostech. 

A co dál? 

Jedná se o nepolitickou organizaci. V žádném případě nemají jejich vlastenecké aktivity nic společného s nacionalismem. Jejich motivace je čistě kulturního rozměru, kdy kromě zmíněných lidových tradic a krojů pečují také o správné znění českého jazyka. O jaké konkrétní lidové zvyky a slavnosti se jedná? V některých případech se mohou lišit podle obcí - tedy tzv. župy. Obecně vzato jsou však jejich aktivity vidět vždy během vítání jara, velikonoční zvyky, májové slavnosti, vztyčení májky, dožínky, masopustní rej masek, vánoční zvyky, ukázky živého betlému. 

Jedna z nejzajímavějších specifik baráčníků je oslovení, kterými se mezi sebou označují. Říkají si sousede a tetičko, hosté jsou vítáni chlebem a solí a struktura má také své zajímavě pojmenované funkce. 

Na vrcholu pyramidy stojí rychtář, následuje místorychtář, berní se stará o finance, syndik vyřizuje korespondenci, pak každá obec musí mít svoji panímaminku a pantatínka, škrabák je vlastně kronikář, pak je tu velitel praporu. V současnosti je v České republice 22 žup a 6 obcí bez župy. Celkem to dělá 8 tisíc členů. 

KAM DÁL: Zapomenutí umělci na okraji společnosti. Čeští podivíni se nikdy nepodrobili komunistickému režimu

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru