Jovanka Budisavljević se narodila v roce 1924 do srbské rodiny v Pećane na území dnešního Chorvatska. Rodina to byla vážená, měla dokonce brzy mít v Jovančině generaci ještě dalšího významného člena - jejího bratrance, vědce Nikolu Teslu.
Útěk rodinu nezachránil
Budoucí první dámě Jugoslávie bylo pouhých patnáct let, když vypukla druhá světová válka a ona i celá její rodina museli prchnout před ustašovci. Ani tak se jim ale neštěstí nevyhnulo. Jovanka se už ve svých sedmnácti letech přidala k partyzánům, což – jak se později ukázalo, bylo rozhodnutí, jež ovlivnilo celý její další život. Ona sama byla v bojích raněna, a to dokonce dvakrát, otec a bratři padli a sestry se ocitly v dětském domově. Její rodný dům byl v té době vypálen.
Našla smysl svého života
Jovanka bojovala, ale na studia už čas ani energie nezbývala. I přesto byla později přidělena v podstatě jako služebná do blízkosti samotného Tita. Prvně se setkali v roce 1945 a pravděpodobně už tehdy měla Jovanka jasno – Tito se pro ni stal doslova smyslem života. Navíc byl tou dobou zkroušený ze ztráty své životní lásky Davorianky. Snad i proto se vztah mezi Jovankou a maršálem Titem vyvíjel jen velmi pomalu, ačkoliv se později stala jeho osobní sekretářkou. Od tak úzké spolupráce je pak ke skutečnému sblížení často již jen maličký krůček a to se nevyhnulo ani Jovance a Josipovi, i když on byl o víc než třicet let starší.
Konečně došlo na svatbu
Léta věrné služby velkému komunistickému vůdci tehdejší Jugoslávie byla pro Jovanku završena sňatkem a stala se tak jeho třetí a také poslední manželkou. Jenomže představa o lásce až za hrob se pozdější první dámě nakonec přece jen rozplynula, i když první roky manželství po roce 1951 (nebo 1952, datum svatby není přesně známo) byly alespoň pro mladou paní opravdu šťastné.
Svého manžela ostatně milovala nade vše, stála mu neustále po boku, reprezentovala ho, ale dělala mu také bodyguarda – a to doslova. I na oficiální setkání se státníky nosila v kabelce zbraň, kterou byla připravena svého manžela bránit, kdyby všichni ostatní selhali.
Nevzdělaná, ale inteligentní
Jenomže – jak se říká: všeho do času. Zatímco národ svoji první dámu uznával a ona se dokázala i přes svůj nedostatek vzdělání a znalosti cizích jazyků bavit prakticky s každým, doma to začínalo skřípat. Snad za to mohly i rozdíly v pohledu na politiku, která se tehdy stávala stále složitějším problémem. Ona byla Srbka, on Chorvat, a to zkrátka ke konci sedmdesátých let minulého století bylo už hodně doutnající téma.
Osudová nevraživost ministra vnitra
Navíc Jovanka rozhodně neměla dobrý vztah s dalším mocným mužem Jugoslávie, ministrem vnitra Stanem Dolancem, který měl ale velký vliv na rozhodování svého prezidenta. A právě u něj se velmi hlasitě přimlouval za to, aby Tito svoji manželku opustil, a to i kvůli jejím stále častějším až hysterickým a paranoidním projevům. Dokonce se od roku 1975 i lékaři zaobírali jejím psychickým stavem a právě tahle otázka se stala v Jugoslávii na dlouhá léta veřejným tajemstvím. Z „královny Jugoslávie“ se postupně i za vydatné pomoci médií stala „jugoslávská Xantippa“.
Dobrého konce se jejich romance nedočkala
Jak dopadl vztah partyzánky Jovanky a prezidenta komunistické Jugoslávie? Jedním slovem: špatně. Tito v roce 1980 svoji ženu vystěhoval ze společné domácnosti do další ze svých rezidencí, kde později, po Titově smrti, žila dlouhá léta v podstatě v domácím vězení. Nedostávala od státu žádné peníze, po smrti jejího manžela jí tajná služba zkonfiskovala prakticky veškerý majetek včetně osobních věcí, živily ji vlastní sestry a ona sama neměla u sebe ani svoje osobní doklady. Podmínky se sice později zmírnily, ale i přesto dožívala dalších třicet let mimo běžný svět.
Stálo takové manželství za pozdější utrpení?
Zdroj: en.wikipedia, bbc.com
KAM DÁL: Finanční katastrofa Emila Holuba. Slavný dobrodruh se doma velké slávy nedočkal
