Když jsme se stali vazaly Sovětského svazu. Odmítnutí Marshallova plánu jako odklon od demokracie

Železná opona se definitivně potvrdila během jednání o Marshallově plánu
02.07.2020 - 11:30  

Poválečný vývoj v Evropě byl ovlivněn hned několika faktory. Rozdělení sféry vlivu na západ a východ se pod tlakem Sovětského svazu vytvářel už během konce války. Detailů do skládačky tak v rozhodování o budoucnosti Československa bylo víc než pouze jeden zásadní historický moment. Odmítnutí Marshallova plánu však bylo razítkem nad faktem, že nejsme nezávislý stát.

Jednalo se o pomyslnou tečku za rozdělením vlivu v poválečné Evropě. O tom, že v roce 1947 se Československo vrhlo s otevřenou náručí do Moskvy, nebylo pochyb, ale pro demokratickou naději tady existovala ještě jedna úniková cesta. Jednalo se o Marshallův plán.

Jeho tvůrce ministr zahraničí USA George Marshall inicioval pomoc zničené Evropě. Jednalo se o projekt ekonomický, ale zároveň měl také význam politický. Nakonec se díky němu jasně definovalo nové rozdělení Evropy na západ a východ. Jeden ze začátku studené války tak můžeme najít právě v ten den, kdy země pod vlivem Sovětského svazu tuto masivní finanční pomoc odmítly.

Nerozhodné Československo

Jednání o pomoci USA zničené Evropě začala v červnu 1947. Hospodářskou injekci nabídly Spojené státy i Sovětskému svazu. Ten si Marshallův plán sice vyslechl, ale bez díků odmítl. Podobně se připojily nově se tvořící evropské satelity pod sovětským vlivem. Nutno dodat, že už v té době panovaly v Evropě velmi napjaté vztahy. Winston Churchill už v březnu 1946 prohlásil, že Evropu rozděluje železná opona a státy střední a východní Evropy ovládá Moskva.

Marshallův plán tak byl jedním z posledních pokusů západu zvrátit rostoucí mocenský vliv komunistického režimu vedeného Stalinem. Paradoxně se československá vláda v počátku Marshallově plánu nebránila. 7. července dokonce vláda složená z demokratických a komunistických ministrů jednomyslně schválila účast na pařížské konferenci, která se měla odehrát 12. července téhož roku.

Stačily dva dny po hlasování, aby se vše otočilo vzhůru nohama. Do Moskvy odcestovala delegace vedená premiérem Klementem Gottwaldem, kterého doprovázel také ministr zahraničí Jan Masaryk a ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Stalin se údajně nejdříve soukromě sešel s Gottwaldem, aby mu vysvětlil, jaký postoj má k pařížské konferenci Sovětský svaz. Na následujícím setkání s celou delegací se Stalin otevřeně vyjádřil, že přijetí Marshallova plánu je pro Sovětský svaz nepřijatelné. Zcela zásadní obrat proběhl bez většího zaváhání…

Demokracie v troskách

Nejsmutnější vizitkou slepého následování Stalinova přání se jeví reakce demokratických ministrů a poslanců. Nikdo neprotestoval a všichni dodrželi přání vyslovené z Moskvy.

„Do Moskvy jsem jel jako svobodný člověk, ale vrátil jsem se jako vazal,“ prohlásil tehdy ministr zahraničí Jan Masaryk. Jeho slova jen charakterizují, jak pozdě bylo vyjednávat o pomoci ze západu a přijmout ekonomickou pomoc od Spojených států.

Podobně jako Československo zareagovaly i ostatní státy pod sovětským vlivem. Studená válka tak začala mít reálné kontury. Churchillova železná opona se v Československu v únoru 1948 definitivně potvrdila. Nabízí se jen spekulace, jak by se Československo vyvíjelo s hospodářskou pomocí USA. Demokracie tak na několik desítek let uhasla a sféra vlivu přicházela z východu.

KAM DÁL: StB jako nástroj uchopení moci. Na svědomí mají mučení, šikanu i vraždy.