Dvouletý český král Ludvík Jagellonský při korunovaci plakal. Jeho pětiletá sestra chtěla také korunu

Ludvík Jagellonský byl korunován prakticky jako batole
Zobrazit fotogalerii (3)
04.06.2020 - 17:00  

Českému a uherskému králi Ludvíku Jagellonskému vyměřil krutý osud pouhých dvacet let života. Jaký byl krátký život krále, který po většinu svého života podléhal nátlaku svého okolí a svoji vůli prosazoval jen velmi těžko a zřídka? Jistě ne jednoduchý, i když korunu získal jen pár měsíců po narození…

Maličký Luvík přišel na svět 1. července roku 1506 jako dlouho očekávaný nástupce svého otce Vladislava II. Jagellonského. Otci budoucího panovníka bylo v tom roce již padesát let, přičemž si musíme uvědomit, že tehdejší průměrný věk byl hluboko pod současnou hranicí. Navíc byl Vladislav II. již dříve stižen mozkovou mrtvicí. Přesto se svojí šestadvacetiletou manželkou Annou z Foix a Candale tři roky po prvorozené dceři počal i syna. Jeho porod však matka přežila pouze o několik týdnů. Ostatně ani novorozený Ludvík nepřišel na svět jako silné dítě, ale jako poměrně slabé novorozeně, kterému se však podařilo díky péči okolí své právo na život obhájit.

Dvouletý král

Ostatně - život malého Ludvíka se již v následujících měsících odvíjel zdánlivě velmi dobře. Kolik batolat se může pochlubit tím, že ani ne ve dvou letech mu byla na hlavu nasazena královská koruna. Stalo se tak 4. června roku 1508 a Ludvík Jagellonský se stal uherským králem. Ani to ale nestačilo a hned příštího roku jej otec přivezl do Prahy, aby i zde byl jeho syn korunován králem. Jak korunovace dvouapůlletého chlapce probíhala?

Korunovaci Ludvík proplakal

Mnoho dokladů o korunovaci dětského krále se nedochovalo, rozhodně jde o mnohem méně pramenů, než je tomu v dalších případech. Staré letopisy české ale o tomto okamžiku hovoří poměrně přesně. Nešlo o korunovaci honosnou, s nespočtem hostů a opuletní hostinou. “To korunování bylo jakési nesvobodné, neb na hrad nepouštěli nikoho než příbuzné, stejně tak do kostela. Ten den byl velmi proměnlivý, ráno pršelo, pak nic, po obědě opět pršelo a potom nic. Také nebylo té hojnosti, jako za jiných králů při takové slavnosti. Nebylo mnoho stolů v paláci, jen něco málo… Jindy bylo ve dvoře mnoho sudů vína v piva, aby si každý bral, co chtěl, a teď ani peníze nesypali,” uvádí se v letopisech.

Je zde také popisovám samotný okamžik korunovace malého krále, který po vložení koruny na  hlavu začal plakat. K bratrovi se přidala i jen o málo starší sestra, která podle některých pramenů požadovala korunu také. Otec Vladislav II. jí vyhověl a korunu jí “půjčil”, což se příliš neslučovalo s pravidly ceremoniálu korunovace nového panovníka. Ale ruku na srdce - který rodič by to neudělal… A tak se českým králem stal chlapec, který z dění kolem sebe nemohl mít nejmenší pojem. Jistě by jej víc než cokoliv jiného zajímalo, s čím si bude po obřadu hrát a jestli se dá skočit do nejbližší kaluže.

Devítiletý "nápadník"

Jak bylo tehdy u panovnických rodů zvykem, stejně jako jeho starší sestra Anna měl i malý Ludvík již téměř od prvních dnů určenu životní dráhu. Otec Vladislav II. a římský král Maxmilián I. Habsburský se domluvili na vzájemných sňatcích svých potomků (v případě Maxiliána I. šlo o vnuky). A tak se také stalo - Anna byla provdána za Ferdinanda, Ludvík se oženil s Marií Habsburskou. K oficiální dohodě došlo v roce 1515, tehdy bylo Ludvíkovi 9 let a na samotný sňatek přišel čas v roce 1522. To už ale Ludvíkovi zbývaly pouhé čtyři roky života.

Problémy v Čechách

Ostatně ani další zlomové okamžiky v životě Ludvíka Jagellonského na sebe nenechaly dlouho čekat. Jen o rok později umírá jeho otec, jehož odchod ze světa byl ostatně vzhledem k jeho velmi špatnému zdravotnímu stavu již dlouho očekáván. Tou dobou byl ale Ludvík již českým i uherským králem, ačkoliv měl samozřejmě své poručníky. Do Čech se ale mladý, lépe řečeno malý král, řečený Dítě, nepodíval. Bezpečné zázemí nacházel v Uhrách, na Budíně, kde se narodil a vyrůstal. Čechy se začaly dělit a spory narůstaly. A tak v době, kdy se Ludvík v roce 1522 odhodlal přijet do Prahy, stály Čechy již na pokraji občanské války, vyvolané na jedné straně skupinou zastánců nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu, jako jednoho z nejbohatších mužů v zemi a královým zástupcem, a Vilémem II. z Pernštejna.

Ani v Uhrách nebyl klid

Po dobu, kdy mladý král pobýval v Čechách, se mohlo zdát, že se vše vrací do poklidnějších kolejí. Provedl mnohé změny, odvolal z funkce dokonce i samotného Zdeňka Lva z Rožmitálu. Ne však na dlouho. Stačilo, aby se Ludvík vrátil zpět a jeho vliv na dění v Čechách byl opět ztracen. Ostatně ani v Uhrách, které mu byly mnohem bližší, neměl příliš silný hlas. Vzhledem k jeho mládí byli i zde ustanoveni správci země, kteří měli hospodařit do královy plnoletosti. Vzpupní Maďaři ale oficiální místodržící nepřijali a zvolili si svoji regentskou radu. V zemi docházelo k povolování mravů i pravidel, šlechta si uzurpovala stále více moci a chudý lid se ocital v pozici nevolníků. Mladý král neměl moc proti čemukoliv razantně zasáhnout. A do toho všeho přišel problém s Turky…

A navíc Turci...

Turecká expanze vlastně začala již v roce, kdy si Ludvík Jagellonský bral za ženu Marii Habsburskou, tedy v roce 1522, kdy obsadili Rhodos a o rok později jej také získali. Poté již nic nebránilo postupu vojsk sultána Süleymana do střední Evropy a snaze o zásadní úder také v Uhrách. Tehdy se začala psát poslední kapitola nejen vlády, ale i života nebohého mladého krále - historie směřovala k bitvě u Moháče.

První (a poslední) vážné rozhodnutí

I přes varování mnohých se tentokrát Ludvík Jagellonský rozhodl, že si prosadí svou a vytáhne do boje s Turkem. Počtem vojáků, výbavou a svým způsobem ani agresivitou či odhodláním ale Turky nepřevyšoval. Bitva dopadla pro jeho armádu doslova ostudně, ostatně podle dochovaných údajů zde bojovalo přibližně 20 (v maximálních číslech snad 30) tisíc Ludvíkových vojáků proti čtyřnásobné turecké přesile. A Turci nešetřili nikoho, zajatce nebrali.

Král Ludvík zemřel při ústupu (protože slovo útěk se pro panovníka nehodí) z boje. Jeho tělo ale nebylo možné téměř dva měsíce dostat z bojiště, protože zde stále pobývali turečtí bojovníci. Nalezeno bylo až v polovině října a teprve následně mohlo být pohřbeno a s ním i celá linie rodu Jagellonců, protože mladý král během svého krátkého života nestihl zplodit potomka. Jak rychle na trůn nastoupil, tak rychle jej také bohužel opustil. Jeho krátký život mu příliš příležitostí nedal.

KAM DÁL: Dobrý záměr, ale špatný zákon. Chovatelé zaplatili za čipy, ale svého psa stejně nenajdou.