Protestujeme proti migrantům. Mnoho Čechů přitom žilo v zahraničí, třeba kouzelný Hugo Haas

Hugo Haas prožil dlouhá léta mimo svoji vlast
Zobrazit fotogalerii (4)
18.12.2019 - 08:38  

Arnošt Lustig, Hugo Haas, Miloš Forman - světová jména, ale také emigranti (chceme-li exulanti), lidé, kteří značnou část svého života prožili za hranicemi vlasti, aby si zachránili život, právo na vlastní názor, myšlenky, svobodu… Kdo je to vlastně migrant? A kolik Čechů a Slováků mezi nimi je? Podle historiků se jedná o více než 200 000 lidí. 

Slovo nebo lépe řečeno označení „migrant“ v současné době na mnohé lidi působí jako červená barva na býky v koridě. Proti migrantům bojujeme, migrantů se bojíme, migraci musíme čelit… Přesto byl již před lety 18. prosinec vyhlášen OSN právě Mezinárodním dnem migrantů. Vždyť si ve vší současné histerii ani neuvědomujeme, kolik Čechů v ten den slaví svůj mezinárodní svátek. 

Kdo je migrant? 

Obecně jde o člověka, který změnil místo svého pobytu. A proč? Samozřejmě mnohé z nás v souvislosti se současnou migrační krizí napadnou ekonomické důvody, které problematiku migrace zlehčují až znevažují a migranty samotné staví do pozice vypočítavců. Jenomže ekonomické hledisko je pro lidi, kteří se dobrovolně nebo i nedobrovolně rozhodnou vyměnit svoji vlast za stát jiný, velmi často až tím dalším důvodem. Hlavní byly a jsou pro většinu bezpečí a svoboda. Často zapomínáme, kolik Čechů a Slováků odešlo z naší vlasti od doby jejího vzniku a jaké měli důvody.

Za protektorátu

Pokud chceme vzpomínat na ty, kteří opustili Československo, aby zachránili to nejcennější, co měli, tedy vlastní rodinu a životy, stačí se ohlédnout do doby Protektorátu Čechy a Morava, tedy do období druhé světové války. V té době odcházeli z okupované republiky Židé i ti, kteří se dříve otevřeně vyjadřovali proti fašismu, ale také mnoho dalších Čechů, kteří se zkrátka o svoje životy oprávněně obávali. Někteří odešli do ciziny, kde se usadili a žili svoje životy, jiní odešli bojovat za svoji vlast zvenčí. 

Rok 1948

Ani konec války ale neznamenal pro některé z našich občanů klid a jistotu. Zvláště po únoru roku 1948, kdy se vlády chopili komunisté a slovo Západ se stávalo více než problematickým, se náhle ukázalo, že bojovat za životy lidí a svobodu naší vlasti v jiných barvách než východních byl vlastně zločin. Ti stateční lidé sice pomáhali - ale z opačné strany. Jaká chyba… A tak se často stávalo, že právě ti, kteří by měli být oslavováni, ztratili svůj domov podruhé. Podle odhadů a historických pramenů se tato emigrační vlna týkala přibližně čtyřiceti tisíc lidí. 

Rok 1968

Aby toho nebylo stále ještě dost, přišlo jaro roku 1968, kdy se mnozí naši občané, žijící v té době za hranicemi republiky, začínali připravovat na možný návrat do své vlasti, za svými blízkými a rodinami. Jenže… po jaru přišlo také léto a srpen. A s ním, lépe řečeno po něm místo návratů další vlna lidí, kteří částečně dobrovolně, částečně z donucení odešli během příštích dvaceti let za hranice. Jen v prvním roce odešlo 80 000 Čechů a Slováků.

Ani tentokrát to ale nebylo nic jednoduchého, ačkoliv zde nezuřila otevřená válka. Zvláště po spuštění pověstné železné opony, která vycestování z republiky velmi ztěžovala. Za posledních dvacet let „vlády jedné strany“ naši zemi opustilo více jak 140 000 lidí. Bylo mezi nimi dokonce téměř 35 000 dětí do 15 let.

Miloš Forman

Znal by svět českého Miloše Formana, kdyby zůstal v tehdejším Československu? Dostal by příležitost natočit snímky takového věhlasu jako Amadeus, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid versus Larry Flint a nespočet dalších? Pravděpodobně nikoliv. Pokud by chtěl v socialistickém Československu zůstat jako režisér, mohl by vytvořit hned několik zajímavých propagačních filmů - a snad i pár opravdu kvalitních (za odměnu).

„Když jsem na filmu začal ve Státech pracovat, nikdy by mě nenapadlo, že tam zůstanu. Naivně jsem si myslel, že vytvořím veledílo a doma mě přivítají se slávou. Jenže to se nestalo,“ komentoval Miloš Forman svoje rozhodnutí zůstat za mořem. A jistě to nebylo jednoduché, vždyť jeho tehdejší manželka Věra Křesadlová i oba synové zůstali doma. 

Arnošt Lustig

V Československu po okupaci v roce 1968 nezůstal ani spisovatel a publicista Arnošt Lustig, který již za druhé světové války zažil nepopsatelná traumata jako příslušník židovského etnika. Poznal Terezín, Osvětim i Buchenwald, holokaust jej připravil téměř o celou rodinu. Po invazi vojsk v roce osmašedesátém se ale s rodinou rozhodl, že útlaku už bylo opravdu dost, a z dovolené v Itálii, kde pobývali právě v osudných dnech, se již nevrátili. Po poměrně krátkých pobytech v Jugoslávii a Izraeli se nakonec usadili ve Spojených státech amerických.

Do třetice Hugo Hass

Umělce, vědce a další osobnosti, které odešli z naší vlasti do zahraničí za svobodou a bezpečím, bychom bohužel mohli jmenovat ještě hodně dlouho, jejich seznam se zdá být bez konce. Přesto je dobré doplnit alespoň trojici - tak tedy Hugo Haas. Jeho odchod ze země nebyl dán rokem 1968 jako u dvou předešlých, jednalo se o záchranu života po okupaci německou armádou.

Vzhledem ke svému židovskému původu nejprve dostal výpověď z Národního divadla a poté mu bylo příteli doporučeno opustit okupovanou republiku. Tento krok bezesporu zachránil jemu i jeho manželce život. Do Českolovenska se pak vrátil jen jednou, a to v roce 1963 při příležitosti oslav Národního divadla.