Neštěstí v dole se stovkami mrtvých. Výbuch, který vymrštil kouř a prach až na povrch, změnil pravidla

Podmínky pro horníky se zásadně změnily právě po této tragédii v roce 1894
 

Hornická práce byla v minulosti jedním z nejrizikovějších povolání. 14. června 1894 se však jednalo o zcela extrémní podmínky. Pro víc jak tisíc horníků se tehdejší noční směna ve vteřině proměnila v noční můru. Výbuch v ostravsko-karvinském dole Františka znamenal jedno z největších důlních neštěstí, které se kdy odehrálo na našem území. Co se tehdy stalo? 

Datum 14. června 1894 je v ostravském regionu navždy spojen s tragédií, která postihla zdejší pracovníky v dolech. Průmysl, bez kterého si místní revír nelze představit, v plné nahotě ukázal, jak rizikovým povoláním na konci 19. století byl. Práce v podzemí byla už od podstaty nebezpečná a jakákoliv neočekávaná komplikace měla tragické následky. 

Bezpečnost práce

Jedna z největších důlních tragédií na našem území znamenala zásadní reformu bezpečnostních pravidel a technologických podmínek práce a prostředí v dolech. Rozvíjel se princip dýchací techniky pro horníky, propracoval se postup asanace při likvidaci těžbou zdevastovaného prostředí a také se začala organizovat vznikající bezpečnostní služba na pracovišti. To vše v důsledku jednoho večera, jenž se do života stovek horníků a do historie zapsal nejčernějším možným písmem tohoto nebezpečného řemesla. 

Noční výbuch

Revír ostravsko-karvinských dolů nesl jméno slezského šlechtice Jindřicha Larische-Monnicha. Ve východní části šlo o jámy Karel a Jan a na západě byly doly Jindřich, Františka a Hlubina. Osudného 14. června 1894 do všech dolů sfáralo 1 062 dělníků, 20 předáků, 5 důlních a 9 naddůlních. Podle knihy Karvinsko a jeho šachty: Historie a současnost se tehdy pracovalo na 3. a 4. patře.

K neštěstí došlo kolem 21:30 h. na dole Františka. V 19. sloji došlo k mohutnému výbuchu. Prach a kouř vyrazily až na povrch. Netrvalo dlouho a píšťalkami byla mobilizovaná pomoc a avizovaný výbuch měl alarmovat další pracovníky, aby se vyhnuli potenciálnímu neštěstí. 

O půl hodiny později následoval druhý výbuch, který znovu kouřem a prachem vystoupal až na povrch dolu z jámy Františka a Jan a Karel. Jediná exploze zabila rovnou 60 záchranářů, kteří se vydali do dolů pro ostatní dělníky. Další tři výbuchy následovaly druhý den ráno. První v 7 ráno a další v 8:11 a 9:15 h.

Kolik mrtvých?

Konečná čísla tragédie v ostravsko-karvinských dolech byla zarážející. Jen v dolu Františka zemřelo 181 osob a 49 lidí zemřelo v sousedním dole Jan Karel. Celkově tak během osudného dne zemřelo 235 osob. Další desítky dělníků byly po výbuchu zraněny, popáleny a přidušeny kouřem a popelem. 

Nejsmutnější je příběh 59 horníků, jejichž těla se nikdy nepodařilo naleznout. V důsledku nehody se musely zavřít celkem tři doly a 3,5 tisíce mužů přišlo o práci. Pobírali však alespoň poloviční mzdu a měli příslib návratu po obnovení provozu. 

Po nehodě proběhlo důsledné vyšetření, které odhalilo dílčí problémy větrání a propojení několika šacht, které bylo rizikové. Vzhledem k tomu, o jak masivní tragédii se jednalo, muselo vedení dolů po celém Rakousku-Uhersku přijmout nové zákony a bezpečnostní opatření. Všechno zlé tak nakonec bylo k něčemu dobré. V roce 1894 musela přijít tragédie, která pomohla předejít dalším podobným neštěstím. 

Zdroje: Karvinsko a jeho šachty: Historie a současnost, Český rozhlas 

KAM DÁL: Únos letadla v socialistickém Československu. Nepovedený pokus o emigraci skončil vraždou a sebevraždou


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru