Být v devatenáctém století ženou na vladařském trůnu muselo být hodně těžké a vyžadovalo to velkou sílu a odvahu. Ostatně být “jen” ženou tehdy nebylo nic jednoduchého. Královna Viktorie ale obě své role zvládla tak, že se na její panování vzpomíná dodnes. O svoje štěstí se ale musela také dobře starat a k tomu jí vydatně dopomáhal i její milovaný manžel Albert, kterého jako pravá rozhodná panovnice pro jistotu sama požádala o ruku. Dobře si spočítala, že by se její poměrně plachý a jen o pár měsíců mladší bratranec sotva odvážil k podobnému kroku.
Šťastné rozhodnutí britské panovnice
Královna Viktorie se za svého vysněného muže, kterého skutečně velmi milovala, provdala v roce 1840 ve svých jedenadvaceti letech a jak se zdá podle jejích zápisků z dalších let, bylo to dobré rozhodnutí. Albert jí zjevně dokázal splnit všechna přání, a to i ta, která měla zůstat za dveřmi královniny ložnice, ale Viktorii nedělalo velké problémy se o svoje zážitky podělit s ostatními nebo alespoň se svým deníkem.
Královna se neostýchala mluvit o potěšení
Takové chování a hlavně otevřenost byly na 19. století opravdu nezvyklé a Viktorie měla pravděpodobně při své náruživosti velké štěstí, že byla silnou královnou. V nižších vrstvách se totiž tehdy podobné chování ženám rozhodně nemělo trpět. Naopak - neskrývané potěšení z fyzické lásky bylo právě u žen považováno spíš za patologické chování, které bylo třeba léčit, a to někdy i poměrně tvrdými metodami. Viktorie ale královnou byla, a tak si mohla dovolit bořit hranice, ať už se to někomu líbilo, nebo ne.
Nevítané následky manželského života
Potěšení v manželské posteli, jemuž se s Albertem oddávali velmi intenzivně, ale samozřejmě mělo také svoje následky - a ty už panovnici takovým nadšením nenaplňovaly. Celkem více než osmdesát měsíců svého života strávila těhotenstvím, další měsíce zotavováním po porodech svých devíti dětí. V části té doby byla navíc z pochopitelných důvodů odloučena nejen od svých panovnických povinností, ale také od svého manžela.
Obešla by se raději bez dětí
A pak tady byl ještě jeden problém: královna Viktorie neměla ráda děti, a to ani svoje vlastní. Na matku roku by ji jistě nikdo nenominoval a dokonce vyčítala i svému citlivějšímu manželu Albertovi, že jejich potomkům věnuje příliš mnoho času, který by měl podle jejího mínění patřit právě jí samotné. Být manželem téhle, i když milující, panovnice musel být v tomto ohledu hodně těžký úděl.
Drogami rozhodně nepohrdala
Viktoriánská doba, tedy čas, který tahle žena trávila na britském trůnu, s sebou přinášela i mnohé novinky, které sama panovnice ráda vyzkoušela. A tak se rozhodně nebránila užívání opia, které se tehdy běžně používalo jako lék, ale nepohrdla dokonce ani kokainem. Nepříjemné pocity v těhotenství jí pomáhala překonat marihuana, tehdy další z užívaných léčivých prostředků. Vypadá to, že měla Viktorie o zábavu celkem postaráno.
Jak to vlastně bylo s Albertem?
Je třeba poznamenat, že si ale Viktorie manžela vybrala opravdu dobře, a tak se v historických pramenech nedočteme o jeho případých záletech k jiným ženám. Dokonce jej prý ani neokouzlovaly největší tehdejší krásky Londýna a širokého okolí. Jeho netečnost k jiným ženám a dokonce i nechuť s nimi byť jen konverzovat ale vedly k docela opačným spekulacím, tedy k úvahám o jeho skutečné sexuální orientaci. Ostatně dlouhá léta žil spokojeně s dalším mužem v malém bytě, což k vyvrácení takových myšlenek rozhodně nepomohlo.
Ať už to bylo jakkoliv, královna svého muže veřejně označovala za velmi dobrého a něžného milence a to jistě stačilo. Navíc si byla jistá, že je pro svého muže jedinou ženou na celém světě. Co víc by si mohla jako panovnice - a hlavně jako žena - přát?
Zdroj: Daily Beast, wikipedie, Mirror
KAM DÁL: Krutosti nelítostného císaře Commoda neznaly hranic. Vyrůstal jako zlatá mládež a skončil tak, jak si zasloužil
