Od masakru v Katyni letos uplyne 80 let. Pravda o něm byla tajená více než čtyřicet let

Exhumace ostatků zavražděných polských zajatců v Katyni
Zobrazit fotogalerii (3)
05.03.2020 - 10:00  

V současné době se už všeobecně ví, že na katyňském masakru více než dvaceti tisíc polských vojáků se podílela sovětská NKVD. Sovětská, následně pak ruská vláda o tomto dlouhých 47 let mlčela a mlžila. Přiznala se teprve v 90. letech minulého století. Letos uběhne od masakru v Katyni již 80 let. Proč bylo podle zavražděno tolik polských zajatců, z nichž někteří pocházeli také z Čech?

V srpnu 1939 podepsalo Německo se Sovětským svazem tajnou smlouvu o neútočení, nazývanou Pakt Ribbentrop-Molotov. V ní si oba zúčastněné státy určily vlastní hranice s tím, že Sovětskému svazu připadne Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Současně tento pakt předpokládal sovětské operace ve východních částech Polska s tím, že o existenci polského státu budou Německo a SSSR jednat na základě vývoje aktuální situace. 1. září 1939 napadlo Německo Polsko, čímž fakticky začala druhá světová válka. Sovětský svaz se k němu přidal 17. září 1939, když jednotky Rudé armády vstoupily na polské území. 28. 9. 1939 si Německo a SSSR Polsko formálně rozdělily.

Zajetí Poláků v Sovětském svazu

V období od vstupu Rudé armády do Polska až do konce září padlo do sovětského zajetí asi čtvrt milionu Poláků. Z nich byli obyčejní vojáci a poddůstojníci většinou propuštěni na svobodu, protože sovětské vedení o ně neprojevilo zájem. Unikli tak pozdějším perzekucím. Od září do listopadu 1939 bylo ze zajatců vybráno na 15 500 důstojníků polské armády včetně policistů a příslušníků státní správy a do svého pole působnosti si je převzala sovětská tajná služba NKVD. Zajatci byli následně uvězněni v zajateckých a později v pracovních táborech na východě Ukrajiny a na Sibiři.

Za zmínku stojí, že co se těchto polských zajatců týká, byli to většinou zástupci polské inteligence - lékaři, učitelé, novináři i právníci, podnikatelé, kněží. Někteří přitom pocházeli také z území Těšínského Slezska (z dnešních okresů Karviná a Český Těšín).

Stalin a Berija

Tajná služba NKVD se v říjnu 1939 pustila do výslechů jednotlivých zajatců, přičemž ji zajímala především jejich politická orientace či vazby na občany, kteří bydleli na území, jež zabral SSSR. Polští zajatci byli shledáni jako odpůrci sovětského systému a u většiny zajatých byl spis opatřen razítkem „nepřítel lidu“. To ve své podstatě znamenalo ortel smrti, který nad nimi NKVD vyřkla. Zde je důležitý spis č. 794/B, jenž Stalinovi předal lidový komisař vnitra SSSR L. P. Berija dne 5. března 1940. V něm totiž navrhl potrestání polských zajatců, a to popravou zastřelením. Ještě ten den Stalin spis podepsal, čímž bylo o osudu polských zajatců rozhodnuto.

Likvidací důstojnického sboru měla NKVD v úmyslu odstranit ty lidi, kteří by se eventuálně mohli v budoucnosti postavit do čela boje za svobodu ve své vlasti. K samotným vraždám polských zajatců došlo v období duben až květen 1940, a to v Katyni, v Charkově, Tveru. Zkušenosti s masovými vraždami Sověti měli už z dob velkého teroru v SSSR. Takže je pouze oprášili a pustili se do zabíjení.

Kde jsou zajatci?

Až do své násilné smrti zajatci udržovali písemný kontakt se svými příbuznými, po jejich zmasakrování nastalo ticho a vyrojily se spekulace o tom, že snad byli odvezeni do severního Ruska. V roce 1941 byla mezi polskou exilovou vládou a SSSR podepsána dohoda o amnestii pro polské občany, kteří byli vězněni na území Sovětského svazu. Nebylo však koho propustit, když zadržení polští zajatci byli všichni popraveni.

SSSR a Německo na sebe střídavě svalovaly vinu za masakr

V létě 1942 byly v Katyni objeveny masové hroby, čehož umně využil německý ministr propagandy Goebbels, aby odvrátil pozornost od porážky Němců u Stalingradu. Sovětský svaz se však k činu nepřiznal a naopak obvinil z masakru Německo. Na základě zkoumání ostatků však bylo potvrzené, že se vraždy staly v březnu a dubnu 1940, kdy bylo území pod kontrolou Rudé armády.

V září 1943 oblast Smolenska osvobodila Rudá armáda a byla zřízena zvláštní komise, která měla vyšetřit okolnosti vzniku masových hrobů. Jejím úkolem však nebylo zjistit pravdu, ale světovou veřejnost přesvědčit o tom, že za zločinem stojí vojáci wehrmachtu.

Pravdu nezjistil ani Norimberský proces

Ani po skončení druhé světové války nebyla skutečná pravda odhalena. Během procesů v Norimberku Sovětský svaz se pokusil svalit vinu za smrt tisíců polských důstojníků na poražené Německo. Pro nedostatek důkazů bylo jeho obvinění staženo, současně byly ale odmítnuty také důkazy proti Sovětskému svazu. Bohužel byla v Norimberku takto promarněná šance na spravedlivý trest pro ty, kdo za katyňský masakr skutečně mohli.

Teprve v roce 1990 tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov přiznal, že Katyň je zločinem stalinismu. A v roce 2011 ruský prezident Dmitrij Medvěděv označil za Katyňský masakr odpovědný Sovětský svaz.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru