Husité nechtěli králem dosazenou radu, tak konšely vyhodili z oken. První pražská defenestrace měla zajímavé pozadí

Defenestrace se v 15 století ukázala jako účinný prostředek ke změně na radnici
30.07.2020 - 14:00  

30. července roku 1419 došla husitům trpělivost s zašli si zjednat spravedlnost podle své představy pod novoměstskou radnici. Byla to ale tak spontánní akce, jak se mnozí domnívají? Rozhodně ne, šlo o plánovanou a dobře vedený úder. Přece byl jinak lidé nepřišli na kázání ozbrojeni. Kroniky pak akci obhajují velmi zajímavě...

Po smrti Jana Husa se z tohoto kazatele logicky stala ikona a husitství lákalo stále více lidí. Ostatně tato situace se odrážela třeba i ve složení pražských městských rad, kde měli husité převahu. Až do jedné chvíle, která se stala přelomem v dalším vývoji. Co jí ale předcházelo? 

Uprchlý mnich Jan Želivský

Na scéně se objevil Jan Želivský, radikální husita, který ale neměl vazby na Pražskou univerzitu, jako mnozí ostatní. Byl to "pouze" uprchlý mnich, který neměl v Praze žádné hluboké kořeny, ale zato měl obrovské charisma a schopnost zaujmou dav. Dokázal kázat barvitě a zajímavě, uměl lidi strhnout a nadchnout pro každou myšlenku. Proto to byl nakonec také on, kdo se postavil do čela procesí, jež skončilo až pod okny novoměstské radnice. Jeho působištěm byl až do roku 1419 kostel svatého Štěpána na Novém Městě pražském. V tomto roce byl ale z kostela královským nařízením vykázán a ten pak převzal katolický kněz. Jan Želivský se přesunul do kostela Panny Marie Sněžné, nicméně své nové působiště bral úkorně a pouze jako dočasné. Stejně tak smýšleli i další husité. Želivský proto pořádal procesí od “svého” kostela přes Příkopy ke kostelům svatého Ambrože a Benedikta, tedy cestou se zastávkami tam, kde se podávalo pod obojí způsobou, tak, jak nakazovala husitská víra.

Novoměstská drzost a králova reakce

Na konci června roku 1419 si novoměstští husité počkali na krále před kostelem svatého Apolináře, obestoupili jej a požadovali zrušení zákazu. Překvapený král nejprve přislíbil určité kroky, ale brzy se mu vše rozleželo v hlavě a místo vstřícnosti vůči husitům se rozhodl pro krok zcela opačný. Odvolal dosavaní novoměstskou radu, v níž měli husité převahu, a jmenoval radu novou, složenou převážně z katolíků. Situace se začla vyhrocovat - a to o to víc, že tento krok podnikl právě 6. července, symbolicky ve výroční den upálení Jana Husa. Jeho stoupenci to proto logicky považovali za provokaci.

Nové koště - znáte to...

Nová rada se činila hned od prvních okamžiků. Zakázala procesí a nechala zatknout organizátory akce před kostelem svatého Apolináře. Ti skončili v celách novoměstské radnice. To byl další hřebíček do rakve husitské trpělivosti. Rozhodli se k akci. „Kdyby to bylo jen na Janu Želivském a novoměstských husitech, neměla by žádná akce šanci na úspěch. Na jejich stranu se ale postavili i přední úředníci a aké husitští členové královského dvora i jeho ostraha, jejímž členem byl i Jan Žižka z Trocnova,“ uvádí historik Petr Čornej, který se na dobu husitsví zaměřuje.

Podrobné přípravy

Následovaly přípravy na akci, která rozhodně nebyla - a ani nemohla být - tak spontánní, jak se některé zdroje snaží uvádět. Veškeré přípravy se odehrály v následujících třech týdnech, a to včetně ohromného setkání hustitů na hoře Tábor u Bechyně, kde se setkali nejen jihočeští, ale i pražští a moravští husité. I když tam král vyslal svoje zvědy, žádné konkrétní zprávy nedostal. Dozvěděl se jen, že jde o akci plánovanou na 30. července a další se pak měla uskutečnit později - do harmonogramu revolučních změn se totiž připletla ještě důležitější událost, tedy žně…

Do kostela se zbraněmi?

Přišel 30. červen, byla neděle a většina lidí šla do kostela. Stejně tak i husité, kteří se ale přes zákaz nošení zbraní, vydaný již Karlem IV. a v té době doposud platný, sešli na Želivského kázáni ozbrojeni.

„Poté se Jan Želivský postavil s monstrancí do čela průvodu a ozbrojený dav se vydal procesím ke kostelu svatého Štěpána na Nové Město pražské, kde Želivský dříve kázal a odkud byl vypuzen. Šlo o obnovu Božího zákona a spravedlnosti. Dav vylomil dveře kostela, kde se tedy ještě nikomu nic nestalo (farář i ministranti utekli) a Želivský tam podává pod obojí způsobou. Tím dav načerpal duchovní posilu a očištění pro čin, který je čekal - obnovu Božího zákona nad Novým Městem. Teprve poté se husité vydali dolů Ječnu ulicí a zamířil k Novoměstské radnici.

Jak to bylo na radnici? 

Na radnici byli jen čtyři konšelé, tedy pouhá třetina. Byli tady podrychtář i biřici a další, kteří jistě brzy litovali… Husité, shromáždění pod okny radnice požadovali propuštění organizátorů “setkání” s králem před kosetlem svatého Apolináře, což konšelé odmítli - a draze za to zaplatili. Kdo ví, jak by akce dopadla a kam by se dějiny ubíraly, kdyby se konšelé tehdy lekli a vydali klíče od cely. Nicméně neudělali to a zaplatili svými životy. Jak všichni víme, nejenže je vzbouřenci vyhodili z oken, ale protože nešlo o takovou výšku, která by je určitě zabila, byli zamordováni po dopadu na zem. Tím akce skončila. Zabití byli položeni vedle sebe, ale organizátorům akce, kde se prvně na velké dějinné scéně objevil i nepřehlédnutelný Jan Žižka, se podařilo udržet lid na uzdě a nedošlo k žádným krádežím. Musel to být téměř heroický kousek, uvědomíme - li si, jací lidé se akce účastnili. Podle profesora Čorneje šlo o lidi na okraji společnosti, v podstatě polokriminální živly. I přesto se tentokrát podařilo ovládnout jejich touhu po bohatství nejen duševním, ale i hmotném. Pravděpodobně v tom zahrálo jednu z hlavních rolí právě i charisma a vojenské zkušenosti Jana Žižky z Trocnova.

Královská vojska se "opozdila"

Král sice na obranu svých konšelů vyslal jízdní sbor pod vedením Jana Bechyněho, jeho vojáci ale přijeli pozdě. Je více než pravděpodobné, že se tak stalo záměrně, protože velitel jízdy byl husitského smýšlení. Výhodu měl v tom, že se mohl kdykoliv vymluvit na opožděné informace - v té době přece jen vše záleželo na osobním setkání, žádné telefony nebyly.

Konec krále Václava IV. 

Je jisté, že odhodlání husitů Václava IV. velmi zaskočilo a rozčílilo. Dokonce byla defenestrace pravděpodobně příčinou jeho mrtvice, která předznamenala jeho brzký konec. Ještě 2. srpna ale kupodivu bez velkého odporu potvrdil novou radu Nového Města pražského, kterou si vzbouřenci zvolili hned po defenesrtaci, tedy 30. července. Poté 16. srpna zemřel a další vývoj hustiských válek tak již sledovat nemohl.

Dějiny píší vítězové

V této akci tedy zvítězili husité, a protože přece jen potřebovali pro svůj útok na členy rady nějaké pádné a okamžité zdůvodnění, použili již tehdy trik, který o staletí později zopakovali například i  nacisté při zahájení pogromu na židech - lež, která se jen velmi těžko prokazuje. Podle tehdejších pramenů se stal rozbuškou, která zahájila krvavou pomstu, kámen, hozený z okna z radnice na monstranci, tedy znesvěcení samotného Boha. Podle historiků by se ale nikdo z konšelů takového činu rozhodně neodvážil. Nicméně omluva pro vraždy, pro tresty provedené bez soudu, podle "Božího práva", byla omluva na světě. Jak je to jednoduché... 

KAM DÁL: Čeká nás další krize, stát se málo věnuje bezpečnosti, říká bývalý policejní prezident Červíček.