Ikonické fotografie a videozáznamy z 11. září patří k nejděsivějším obrazům moderních dějin. Stačilo pár minut, aby se svět otočil vzhůru nohama. Letecká doprava se stala strašákem a v lidech začala klíčit nejistota ohledně toho, jestli se mohou ještě někdy cítit v bezpečí.
Jak by to bylo dnes
Od osudných útoků 11. září uplynulo 19 let. Ten, kdo už byl v těchto chvílích na světě, asi nikdy nezapomene, co toho dne dělal. Události v New Yorku otřásly celým světem a Česká republika v tomto ohledu nebyla výjimkou. Byť na našem území v podstatě nikdy nehrozil podobně masivní teroristický útok, nikdo se v tu chvíli nemohl cítit bezpečně.
Zemí zněly sirény a držela se minuta ticha za zemřelé. Série koordinovaných teroristických útoků vedených čtyřmi obyčejnými dopravními letadly měla na svědomí celkem 2 996 tisíc obětí. Z nich pouze 55 bylo vojáků z Pentagonu a jinak se jednalo o civilní obyvatelstvo z celkem 90 zemí světa. Z toho největší podíl zemřelých pocházel ze Světového obchodního centra v New Yorku, které se po nárazu letadel do obou věží během pouhých dvou hodin zcela zhroutily a fatálně poškodily i okolní budovy.
Jak známo, tak celý tragický incident spustil řetězovou reakci v boji proti terorismu. Byla spuštěna invaze do Afghánistánu, aby zde vojska NATO svrhla Taliban, který podporoval teroristy z al-Káidy, vedené Usama Bin Ládinem.
Samotnou akci ze vzdušného prostoru USA vedl terorista Muhammad Atta, jenž navedl jedno z letadel do severní věže WTC. Od 11. září 2001 se zásadně změnila bezpečnostní pravidla letu, aby se podobný incident nemohl už nikdy v budoucnosti opakovat. Tvrdě a nečekaně udeřit však lze i jinými způsoby než jen ze vzduchu, což dosvědčuje další velmi tragická událost patřící mezi nejfatálnější teroristické útoky moderních dějin.
Noční můry v Paříži
Rok 2015 bude v pařížských kronikách napsán krvavým písmem. 7. ledna se totiž muslimští bratři Kouachi s pomocí komplice dostanou do redakce satiristického časopisu Charlie Hebdo, kde na místě zastřelí 12 zaměstnanců a dalších 10 vážně zraní. Mezi mrtvými jsou také dva policisté, z nichž jeden byl strážník muslimského vyznání.
Při střelbě útočníci vykřikovali, že pomstili Mohammeda, který byl v předešlém čísle satiricky znázorněn na obálce časopisu. Oba muži byli zastřeleni na předměstí Paříže, když se ukrývali v tiskárně. K jejich útoku se přidal ještě Amedy Coulibaly, který druhý den zastřelil neozbrojenou policistku a další den v košer obchodě držel několik rukojmích s podmínkou, aby policie neútočila na bratry Kouachiovy. Během této akce zemřeli další čtyři rukojmí.
Jednalo se o nejkrvavější útok, který Paříž zažila od roku 1961. Vše ovšem mnohonásobně překonala noc z 13. na 14. listopadu stejného roku. Tehdy bylo spuštěno celkem deset teroristických útoků na několika místech francouzské metropole. Šest z nich bylo provedeno střelnou zbraní a čtyři formou sebevražedných bombových útoků. Celkem zemřelo 130 lidí a vážně zraněno bylo přes 400 osob.
Číslo obětí mohlo být klidně mnohem vyšší, protože se třem sebevražedným útočníkům nepodařilo s bombami kolem pasu dostat na fotbalové utkání Francie proti Německu, které sledovalo 80 tisíc sedících diváků. Všichni tři se odpálili v okolí stadionu a v důsledku výbuchů zemřel “jen” jeden člověk.
Kromě několika dílčích útoků na restaurace na různých místech Paříže se největší tragédie odehrála v hudebním klubu Bataclan na Boulevard Voltaire. Na koncert Eagles of Death Metal se dostali tři útočníci, kteří měli celkem na svědomí 89 mrtvých.
Jednalo se o jeden z nejbolestivějších zásahů do bezpečnosti evropského města a i dnešní politické a bezpečnostní nálady jsou zásadně ovlivněné těmito tragickými událostmi.
KAM DÁL: Nejhorší způsoby popravy. Krutost indických slonů a bezbolestné setnutí hlavy
