Třídenní puč v Sovětském svazu byl potlačen, ale Michail Gorbačov o svoji prezidentskou funkci přece jen přišel

Michail Sergejevič Gorbačov spustil v Sovětském svazu reformy, které později zapříčinily zrušení jeho úřadu
Zobrazit fotogalerii (5)
 

Psal se rok 1991, v Sovětském svazu stále doznívaly Gorbačovovy reformy a kromě těch, kteří byli s vývojem situace spokojeni, se samozřejmě mnozí také stále hlásili k bývalým pořádkům. A právě tito lidé se v srpnu toho roku rozhodli zorganizovat státní převrat. Jak jejich snaha dopadla a o co jim vlastně šlo?

Puč proti Gorbačovovi, prvnímu a také jedinému prezidentu Sovětského svazu, zorganizoval - kdo jiný, než konzervativní komunisté, a to s pomocí tak zvaného Státního výboru pro výjimečný stav. Jenže situaci značně podcenili a patrně si ani nenechali udělat důkladný průzkum smýšlení lidí. Trvalo tedy pouhé tři dny, než byli strůjci plánovaného převratu zatčeni a celé akci byl učiněn rázný konec.

Moc změn na "pravé komunisty"

Co se povstalcům tolik nelíbilo, že neváhali vytáhnout do boje proti vlastnímu prezidentu? Termín “perestrojka”, v češtině tedy přestavba nebo restrukturalizace, si jistě pamatujeme buď přímo z té doby nebo ti mladší ze školy. Šlo o celkovou změnu systému, který do té doby v Sovětském svazu vládl, ale jak víme, nepříliš úspěšně, jakkoliv se soudruzi ujišťovali, že lepšího nic ani být nemůže. A tak není čemu se divit, že ti “praví” členové Komunistické strany Sovětského svazu byli z nové situace nervozní a spokojeni rozhodně být ani nemohli. Spolu s reformami se totiž začala zhoršovat ekonomická situace, což brali jako důkaz špatného směru.

Gorbačov odjel na dovolenou, pučisté měli volný prostor

A pak se začalo blížit datum podpisu nové smlouvy s patnácti svazovými republikami, což část členů komunistické strany cítila jako možný začátek rozpadu Sovětského svazu, a to rozhodně nechtěli dopustit. Jak už to bývá, puč se nejlépe připravuje v prezidentově nepřítomnosti - a tak to bylo i tentokrát. Michail Gorbačov v těch dnech trávil dovolenou v prezidentské vile na Krymu, když za ním přijela delegace, která jej vyzvala k předání pravomocí Genadii Janajevovi. Když Michail Gorbačov odmítl, byl donucen zůstat v internaci.

Tanky a cenzura v zájmu lidu

Další kroky byly opravdu velmi rychlé. Byl ustaven Státní výbor pro výjimečný stav, v ulicích Moskvy se objevily tanky, cenzura byla opět živá. Mezi lidem ale pučisté oporu nenašli. Michaila Gorbačova se zastal dokonce i tehdejší ruský prezident Boris Jelcin. O další den později, 20. srpna, už začínalo být jasné, že puč nemá naději, i když se ještě snažili vyhlásit zákaz nočního vycházení. Některé státy Sovětského svazu ale už začaly vyhlašovat nezávislost - šlo o Estonsko a 21. srpna se pak přidalo i Lotyšsko. Armáda se na rozkaz Borise Jelcina stáhla z moskevských ulic, cenzura byla opět zrušena a Michail Gorbačov se vrátil z Krymu do Moskvy. Pučisté byli zatčeni a ministr vnitra, který patřil na jejich stranu, spáchal sebevraždu.

Šlo to rychle, ale dopady byly nedozírné

22. srpna už bylo vlastně hotovo. Lidé vyšli do ulic a oslavovali obhájenou demokracii. Kdo z toho nejvíce vytěžil? Pravděpodobně Boris Jelcin, ruský prezident, který se postavil do čela boje proti pučistům. Naopak Michail Gorbačov mnohé ztratil - a jak se ukázalo v následujících měsících, ztratil vlastně téměř vše. Dlouhodobá snaha o reformu komunistické strany se z pozdějšího pohledu ukázala jako nevhodná, lépe by bylo začít pracovat pod hlavičkou jiné strany. Ale jak už to bývá, po bitvě je každý generálem a s odstupem času je možné lépe posoudit, co a jak se mělo udělat jinak.

Michail Gorbačov přišel o funkci

Ačkoliv se zdánlivě podařilo nad pučisty zvítězit, dopad událostí těchto několika dnů nadobro zvrátil vývoj v Sovětském svazu a zapříčinil jeho rozpad. Již v prosinci roku 1991 se stalo skutečností jeho rozdělení na patnáct samostatných států. A Michail Gorbačov, do té doby první a také jediný prezident celého Sovětského svazu, o svoji funkci definitivně přišel. Nebyl Sovětský svaz, nebylo potřeba jeho prezidenta…

KAM DÁL: Tresty za nevěru byly v minulosti neuvěřitelně kruté. Ani dnes se některé ženy nevyhnou popravě.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru