Válečný hrdina František Fajtl přistál ve stádu chytrých krav. Bojoval za ty, kteří ho později věznili

Hrdina František Fajtl si po válce místo úcty prošel peklem, které mu připravil tehdejší režim...
  |   zajímavost

Nebýt hrdinů, kteří za války nasazovali svoje životy a čelili smrti proto, aby ubránili svoji vlast, kdo ví, kudy by se naše poválečná historie ubírala. Jedněmi z nejstatečnějších byli piloti, bojující v řadách vojáků britského královského letectva. Mezi nimi pak navíc doslova svítí jméno generálporučíka Františka Fajtla. Jak se mu poválečné Československo odvděčilo za jeho statečnost? 

Nemusíme být ani velkými milovníky letectví a dokonce ani historie, abychom znali jméno Františka Fajtla, jednoho z našich nejlepších válečných letců, který za druhé světové války za naši vlast bojoval u 313. československé stíhací perutě, jež byla součástí britského královského letectva, známého pod zkratkou RAF. Jeho odvaha a letecké umění byly dokonce tak dobré, že se z něj stal velitel celého uskupení. A jistě po právu. Jak se ale vlastně mladý muž dostane tak daleko od domova, aby chránil svoje nejbližší? Podle samotného Františka Fajtla to chtělo velký kus odhodlání a také štěstí. 

Láska k vlasti od dětství

V dětství Františka Fajtla nic nenaznačovalo, že by z něj měl vyrůst tak neobyčejný člověk, ačkoliv byl vychováván k lásce ke své vlasti. Československo jako samostatný stát vzniklo, když bylo malému Františkovi šest let, a tak už jako malé dítě vnímal nadšení svých rodičů pro vlastenecké myšlenky a svobodu vlastního národa. Jak se mělo později ukázat, usídlily se ve Františku Fajtlovi tyto myšlenky tak hluboko a pevně, že jej po nástupu Hitlerovské tyranie dovedly k hrdinským činům, na které naše historie nezapomene. 

Hrdinské rozhodnutí bez zpáteční jízdenky

V té době už byl z budoucího hrdiny pilot, jenž právě působil v Přerově, ale rok 1939 přinesl do jeho života, stejně jako do životů všech ostatních lidí nejen v naší republice, velkou změnu. Brzy se rozhodl, že nedokáže sedět doma a sledovat, jak jeho stát zabírá cizí armáda, jak umírají nevinní lidé z pouhé zvůle okupantů. Došel k nevratnému rozhodnutí - přes Polsko se vydal tam, kde viděl možnost pomoci týrané republice, tedy k francouzské cizinecké legii. Zanedlouho se ale bohužel právě tahle část spojenecké armády rozpadla, a tak bylo třeba cestovat dál. Tentokrát se jeho cílem stala Anglie, kde si brzy vydobyl uznání nejen svých krajanů, ale také anglických letců. 

Přistání mezi kravami

I když František Fajtl sbíral úspěchy v mnoha bojových vzletech, ne vždy všechno dopadlo tak, jak si mohl představovat. Při jednom z letů se podle jeho vyprávění dostal do problémů, když vypovědělo službu rádiové spojení a on spolu s dalšími dvěma letci se museli rozhodnout pro nouzové přistání. V tu chvíli se v československém letci probudila touha dostát své dobré pověsti.

„Protože jsem byl jediný Čech, nechtěl jsem si udělat ostudu. Měli jsme přísně nařízeno nesedat (skákat ano, když máme dobrou výšku) ale nouzově nesedat s vytaženým podvozkem, protože letoun by se v terénu převrhl a my jsme se mohli zabít. Ale protože jsem byl jediný Čech, říkal jsem si: ,Kristepane, já přece nemůžu tady rozbít mašinu jako první Čech.‘ Tak jsem rychle vytáhl podvozek a riskoval jsem přistání. Ovšem zjistil jsem, že přede mnou je hejno krav. Tak jsem do toho hejna krav přistál, naštěstí ty krávy byly nějaké inteligentní nebo kýho čerta… Uhnuly mně a já jsem letoun zachránil a sebe taky. To víte, to bylo haló na vesnici, dostal jsem na cestu domů cigarety a whisky,“ vyprávěl František Fajtl jednu ze svých šťastných, i když také vypjatých příhod pro projekt Paměť národa.

Válka po válce - která byla horší? 

Ačkoliv se právě tahle příhoda může zdát až úsměvná, ani válečná léta, kdy se František Fajtl osobně přímo účastnil slavné bitvy o Británii, ale ani pozdější roky nebyly pro tohoto hrdinu nijak růžové. Jako západní letec se po konci války, tedy hlavně po nástupu komunistů k moci, na výsluní příliš dlouho neohřál. Brzy byl vyšetřován a bezmála půl druhého roku strávil ve vazbě na Mírově, přišel o střechu nad hlavou a samozřejmě o práci a možnost setrvat v armádě. Čím že se provinil? Bránil republiku ze “špatné strany”. Jaké pocity asi musely být pro leteckého hrdinu horší? Ty, kdy čelil hrozbě smrti z rukou nepřátel, nebo vědomí, že jej vězní a stíhají lidé, jimž možná zachránil holý život? 

Ocenění se mu tak vlastně dostalo až po roce 1989, kdy byl spolu s ostatními západními válečnými hrdiny rehabilitován a později dokonce převzal Řád bílého lva za vítězství. Proč si ale musel před tím projít dalším, poválečným, peklem, které pro něj připravili jeho vlastní lidé?

Zdroj: wikipedie, Paměť národa

KAM DÁL:  Kruhovou bitevní loď Novgorod mohly potopit i malé vlnky, skončila ve šrotu.


Životní styl

Zdraví

Hobby