Novgorod měl mít jednu velkou výhodu – velmi malý ponor, což mu umožnilo plout v mělkých vodách. Carské námořnictvo plánovalo jeho nasazení v ústí řeky Dněpru a v pobřežních vodách Černého moře. Stavba lodě probíhala v letech 1871 - 1874 v loděnicích v Petrohradu. Roku 1874 vstoupil do služby v ruské flotile. Ruští námořníci jí přezdívali "Popovka".
Kvůli dělům se neovladatelně točila
Popovka měla celou řadu nedostatků, některých až fatálních. Například díky neobvyklému tvaru dosahoval Novgorod rychlosti pouhých 6,5 uzlu. To z něj činilo nejpomalejší loď carské flotily.
Kruhová konstrukce ale především vůbec nebyla vhodná pro plavbu na otevřeném moři. Jakékoliv i relativně malé vlny mohly loď potopit, ovladatelnost kulatého kolosu rovněž nebyla nejlepší. Pokud loď vypálila z jednoho ze svých 279 mm děl, začala se neovladatelně točit kolem své osy. V novinách vyšel článek, že se při cvičné plavbě po Dněpru nedokázal Novgorod poprat se silným proudem a ten jej v průběhu plavby nakonec odnesl do Černého moře. Názor námořního historika Stephena McLaughlina zněl jednoznačně: jde o neovladatelnou loď navrženou nekompetentními lidmi.
Kariéra skončila ve šrotu
Přesto se Novgorod dočkal operačního nasazení. Za Rusko-turecké války kotvil u Oděsy, kde sloužil jako pobřežní baterie. Po válce loď podnikla plavbu do rumunského města Sulina na Dunaji, v červenci 1879 najela u Oděsy na mělčinu a byla poškozena. Po celá 80. léta 19. století byl Novgorod dislokován v Sevastopolu a každé léto podnikal krátké spíše propagační plavby. Loď byla 1. května roku 1903 předána Přístavnímu úřadu Nikolajev k likvidaci a 3. července vyškrtnuta ze seznamu námořnictva, poté byla využívána ještě jako skladová loď. V roce 1908 byl Novgorod nabídnut k prodeji Bulharsku, ale nabídka nebyla z celkem pochopitelných důvodů přijata. Ani Bulhaři neměli o pomalou kachnu bez jakékoliv vojenské hodnoty zájem. V prosinci 1911 byla loď definitivně prodána do šrotu.
Zdroj: military-history.org
KAM DÁL: Ruský Titanic se potopil po srážce s jinou lodí.
