Často máme pocit, že minulost byla mnohem idyličtější a přívětivější než léta, která prožíváme my sami. Některé doby snad ano, jiné bychom ale jistě ani zdaleka navštívit nechtěli. Jaký byl například život římských vojáků, kteří byli vycvičeni, aby bojovali za svého císaře, kdykoliv dostali pokyn - a to prakticky bez jakýchkoliv vlastních práv?
Jak zvítězit? Netrvali na starých metodách
Římské legie byly až neskutečně dobře organizované, což byl také hlavní důvod jejich úspěchů. Mimo to velitelé římské armády netrvali nijak zarputile na dlouhodobě osvědčených technikách a zbraních, pokud se našla novinka, kterou bylo možné využít a mohla přinést další vítězství, rozhodně se postarali o to, aby se co nejdříve dostala mezi vojáky. Jednoduše řečeno - Římané okopírovali prakticky cokoliv, co pro ně mohlo být v boji užitečné. Ale hlavní a prakticky bez konkurence byla disciplína jejich vojska.
Disciplína musí být
Jak bylo možné dosáhnout prakticky absolutní nutné poslušnosti silných mladých mužů, ochotných vstoupit na čtvrt století do služby, v níž mohli kterýkoliv příští den přijít o život buď rukou nepřítele, nebo i svého vlastního velitele bez nároku na jakýkoliv odpor nebo nesouhlas? Jedině tvrdým výcvikem, neustávajícím drilem a také tvrdými až krutými tresty, které následovaly při každém větším nebo i téměř nicotném provinění. Fantazii měli římští velitelé v tomto ohledu opravdu velkou…
Zdecimovaná jednotka
Do dnešních dob se například dochoval výraz “decimace”. Za zdecimované považujeme cosi poničeného, zlikvidovaného. Přesně tak probíhala decimace v římských legiích. Šlo o zvlášť krutý trest za provinění skupiny vojáků, ale někdy i jednotlivce, jehož vina a trest za ni měl být výstrahou pro všechny ostatní. Z jednotky byl vybrán každý desátý voják, případně byla desetina z nich vybrána losem, a tihle nešťastníci byli následně popraveni.
K dovršení vší hrůzy se na jejich likvidaci museli mnohdy podílet jejich kamarádi, ostatní vojáci, kteří s nimi sloužili císaři. Je jasné, že po takové zkušenosti se už nikdo další nepokusil vzdorovat veliteli, zanedbat svoje povinnosti nebo si nedovolil provinit se nedostatečnou odvahou v boji proti nepřátelům.
Zradit spolubojovníky? Raději ne...
Ani další trest, tak zvané fustuarium, nebyl k odsouzeným přívětivější. Šlo zvláště o trest za dezerci nebo takové chování, které ohrozilo provinilcovy spolubojovníky. Ti následně přihlíželi nebo se sami podíleli na ukamenování nebo ubití palicemi vojáka, který ještě nedávno pochodoval s nimi v jednom šiku.
Žádné provinění nezůstalo bez trestu
Ani menší pochybení ale vojákům neprošla nijak lehce, i když o život většinou nepřišli. Mohli být ale zbiti holí svým velitelem, místo jídla, které dostávali ostatní, se museli spokojit jen s ječmenem nebo zkrátka přišli o plat. Velkou výjimkou nebylo ani veřejné zbičování před celou legií, přidělení dalších povinností, snížení hodnosti, propuštění ze služby bez jakýchkoliv výhod, které náležely těm vojákům, kteří splnili svůj závazek a odsloužili si poctivě celých pětadvacet krutých a tvrdých let.
Odměna za tvrdou službu
Na co se mohli vojáci po skončení služby těšit? Dávky pro římské vojenské veterány tehdy představovaly celkem dobré zajištění pro další roky. Šlo většinou o 3 000 (později o 5 000) denárů a kus úrodné půdy. Co si za svoji výsluhu mohli již bývalí vojáci tehdy koupit? Tak například kráva se dala pořídit za 300 denárů (což byl také roční plat běžného vojáka ve službě nebo dva roční platy učitele), tři denáry stačily na obyčejnější tuniku, do které se Římané oblékali. Za denár si mohli koupit také například přibližně tři litry kvalitního nebo patnáct litrů běžného vína a podle aktuální ceny i šestnáct bochníků chleba. Připočteme-li k tomu, že mohli začít hospodařit na svém pozemku a postarat se tak o obživu do budoucna, nešlo o špatné zajištění. Vždyť si jej také římští vojáci za čtvrt století služby zasloužili.
Zdroj: en.wikipedia, Roman empire
KAM DÁL: Zázračný britský pilot bez nohou. Sestřelil desítky nacistů a pokoušel se o útěk ze zajetí.
