Zvířata před soudem: Dějiny jsou plné šíleností. Oběšené vraždící prase, kohout spolčený s ďáblem i škůdci vyloučení z církve

Za spolčení s ďáblem byl kohout odsouzen k smrti. Jaké další šílené případy zná lidská historie?
  |   zajímavost

Asi jen málokdo touží dostat se do sporu, který jej dovede až před soud. V minulosti to ale bohužel zjevně bylo ještě jednodušší než dnes - a to nejen pro lidi. Historie zná poměrně hodně případů, kdy se civilní i církevní soudy zabývaly žalobami na zvířata. Jak to asi muselo vypadat, když na lavici obžalovaných usedlo prase, skupina krys nebo kohout? 

Z dějin bychom se sice měli poučit, ale ani v minulosti nebylo všechno takové, abychom si chtěli tyto zkušenosti přenášet do dnešních dní. Třeba právě soudní procesy, při nichž bylo rozhodováno o vině a následném trestu pro zvířata, se nám jistě musí právem zdát doslova bláznivé. A přesto nešlo o tak docela ojedinělé případy a rozhodně se nejednalo jen o ukradený kus masa v řeznictví. Tak třeba v roce 1386 bylo ve francouzském Falaise souzeno prase za zvlášť brutální vraždy novorozenců. Děti byly nalezeny mrtvé a zohavené na ulici v kaluži krve a jako vrah bylo odhaleno právě prase. A jako s vrahem s ním bylo také dále nakládáno.

Po řádném soudu s vrahem přišel trest

Obviněné prase bylo postaveno před soud a “řádně souzeno”. Aby byl zachovaný důstojný průběh soudního líčení, oblékli pro tuhle příležitost prase do lidských šatů. V nich také bylo po vynesení rozsudku veřejně oběšeno. Nutno připomenout, že praseti přitížil jeho věk. Bylo totiž již dospělé, pokud by se takto hrůzných činů dopustilo jako sele, náležel by mu podle tehdejšího sazebníku nižší trest. Naopak přitížit mohlo zvířeti třeba nevhodné chování u soudu. Za hlasité projevy mohl takový obžalovaný dostat vyšší trest, než mu náležel za jeho zločin. Zdá se to být neuvěřitelné? Jistě, ale takových událostí je v lidských dějinách přece víc než dost… 

Rozuměli dříve lidé zvířatům lépe než my?

O vážnosti takových procesů svědčí i skutečnost, že zvířatům a jejich skutkům byla věnována stejná pozornost jako lidským prohřeškům. Pokud se tedy dostal před soud například zlý pes, dostal svého obhájce, soudil jej skutečný soudce, dokonce i vykonavatelem trestu byl v případě odsouzení k smrti kat jako v jakémkoliv jiném případě. Lidé zkrátka věřili, že i zvířata jsou za své chování a jednání stejně odpovědná jako my lidé. Bylo to jen blouznění, nebo naopak němým tvářím lidé v minulosti rozuměli mnohem více než my dnes, a proto dokázali lépe odhadnout, nakolik jsou schopná - pokud chtějí - ovládat svoje chování? 

Kohout spolčený se samotným Satanem

Výjimkou z tohoto vysvětlení by pak ale jistě byl soudní proces s kohoutem, obviněným z čarodějnictví. Stalo se to v Basileji roku 1474, kdy byl kohout obviněn a následně odsouzen k smrti za snesení vejce. To se mu jistě mohlo podařit jen s pomocí temných sil a navíc muselo být takové vejce očarované. Co se z něj mohlo vylíhnout jiného, než třeba bazilišek? A tak byl kohout za svoje spolčení se Satanem po jistě spravedlivém procesu odsouzen k smrti.

Případy vydaly na celé knihy

O procesech se zvířaty byly dokonce napsány celé knihy, jako například Chronologický seznam stíhání zvířat od 9. do 20. století od E. P. Evanse nebo Soudy se zvířaty a hmyzem právníka Hamptona L. Carsona. Ten také zároveň uvádí, že nejpočetnější skupinu záznamů o takovýchto soudech je možné najít ve Francii. Tuto skutečnost ale nepřisuzuje vyššímu počtu trestních řízení, ale pečlivěji vedeným záznamům než v jiných zemích.

Exkomunikovaní škůdci

Kromě civilních soudů se zvířata mohla dostat také před soud církevní, který nebýval o nic shovívavější. Ten se ale většinou zabýval celými skupinami zvířat, nikoli individuálními prohřešky. Například v roce 1481 byla církevními hodnostáři uvalena kletba na škůdce. Kněží tehdy prohlásili, že pokud nejsou zvířara na základě Satanova popudu poslušná církevních pravidel, řádu církve a Boha, budou exkomunikována, tedy v podstatě vyloučena z církve. Nakolik to škůdce oslovilo a vyděsilo, si můžeme domyslet. Lidem, kteří přišli vinou brouků třeba i o většinu úrody, mohl ale takový “trest” přinést alespoň nějaké zadostiučinění, ať si o tom dnes myslíme, co chceme. 

Zdroj: History of yesterday, Daily jstor

KAM DÁL: Olga Hepnarová: Vražedkyně, která se ke svému činu hrdě hlásila, nebyla normální už jako dítě.


Zdraví

Hobby