Když něco nevím, nebojím se zeptat

Kamila Steinbachová je narozená ve znamení štíra. Pro ČtiDoma.cz píše od jeho vzniku, předtím se věnovala recenzím filmů. Na ČtiDoma.cz píše zpravodajství a vede rubriku Kariera. 

11.12.2015 - 14:05  
Kamila u fotografa
Zobrazit fotogalerii (9)

Máš vystudovanou žurnalistiku?

Ne, původně jsem se chtěla studovat psychologii, ale nakonec jsem nastoupila na sociologii, kterou teď končím. Lákalo mě HR (práce s lidskými zdroji pozn. red) , takže jsem si udělala rekvalifikační kurz na personalistu a mzdovou účetní. Mám zkušenost s pohovory, s náborem, ale i s personalistickou rutinou, péčí o zaměstnance a podobně.

Co si myslíš, že je nejdůležitější na práci personalisty?

Myslím si, že hlavní je, aby si nejen personalista, ale i manažer, který někoho shání, dobře ujasnil, koho chce. Často se totiž stává, že personalista dostane určité zadání, které není úplně promyšlené, není si úplně jistý, koho má hledat ...

Máš zkušenosti i z druhé strany jako uchazeč?

Mám a docela bohaté. Ve většině firem mají výběrové řízení nastavené dosti podobně, takže je možné se na pohovor připravit. Výjimky nicméně existují. Byla jsem na pohovoru v jedné menší firmě, kde si vymysleli front office pracovníka kříženého s personalistou a ještě i trochu s obchodním zástupcem. A bylo vidět, že personalistu potřebují jako sůl. Napsali skvělý inzerát a přihlásilo se jim více než 400 lidí. Pohovor pak trval 4 hodiny! Ukázalo se, že vlastně úplně neví, koho hledají, a proto zvolili tuhle šílenou metodu. A to je přesně to, o čem jsem mluvila výše. Jakmile personalista/manažer neví, koho hledá, může také hledat donekonečna…

Jak ses dostala k žurnalistice a co ti přijde na práci žurnalisty nejtěžší?

Od dětství jsem zkoušela psát povídky nebo třeba vlastní příběhy. Už několik let píšu filmové recenze, filmy mě baví. Psaním recenzí jsem se i trochu vycvičila k tomu, jak se píšou články na internet.

Těžké bývá rozklíčovat nějakou složitější kauzu, která se táhne hodně do minulosti. Zjistit, co se dělo, ověřit si zdroje apod. To je docela oříšek.

Jaké máš koníčky kromě práce?

Film. Jsem schopná sledovat všechny žánry, ale paradoxně nejvíc oblíbené mám asi ty brakovější, jako je fantasy, scifi. Hodně ráda mám historické filmy nebo kostýmní dramata, variace na Jane Austenovou. Taky hodně chodím do divadla. Kromě toho, poslední 2 roky hraju badminton.

A pak mám ještě dvě kočky. Jsem vášnivá chovatelka. Jako malá jsem měla psa, ale pak jsme

Jedna z Kamiliných kočiček

jednou na vesnici našli kocourka, kterého jsme se ujali. Letos jsme mu pořídili slečnu.

Jaké tvé vlastnosti si myslíš, že se hodí pro práci, kterou děláš?

Když něco nevím, nebojím se zeptat. Zní to jako banalita, ale spousta lidí tohle nedokáže. Stydí se, že něčemu nerozumí. Já si tohle klidně přiznám. Musím přece vědět, o čem píšu. Teprve potom můžu vědět, po čem se mám pídit, na co se mám svých zdrojů zeptat.

Důležitá je také rychlost. Kdo se někdy věnoval zpravodajství, ví, o čem mluvím. Musíme být aktuální. A samozřejmě, kromě získávání informací, umět za suchými fakty nacházet příběhy, najít vždy nějakou zajímavost, zpestření, která dodá článku jiný rozměr.

Jak se ti líbí ve ČtiDoma.cz?

Kolektiv se mi líbí. Taky se mi líbí volná pracovní doba, mohu si to uspořádat podle sebe. A samozřejmě mě baví práce jako taková. Mám poměrně volnost ve volbě témat, což si myslím, že je pro žurnalistu skvělé. Myslím si, že u nás i funguje komunikace daleko lépe než v jiných firmách. Když mám nějaký problém, nemusím si stěžovat kolegům, ale můžu rovnou přijít za vedením a svěřit se s ním.