Barnevernet jí odebral děti. Skončilo to únosem a honičkou jako z filmu

Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (3)
 

V brněnském nakladatelství Větrné mlýny vyšla debutová próza spisovatelky, dramatičky a dramaturgyně Hany Roguljič. Jmenuje se Norské děti a autorka v něm zpracovala jednu z mediálně nejomílanějších kauz posledních let. Případ rodiny Michalákových.

V roce 2011 odebral norský Barnevernet, instituce, která zajišťuje sociálně-právní ochranu dětí, Janě Michalákové syny Denise a Davida. Od té doby se táhne dlouhá kauza, která je hojně propíraná v médiích a často se k ní vyjadřují i čeští politici. Europoslanec Tomáš Zdechovský dokonce přišel s návrhem vyhostit z České republiky norskou velvyslankyni. Kauzou rodiny Michalákových se nechala volně inspirovat debutující prozatérka Hana Roguljič ve svém nedávno vyšedším románu Norské děti.

Angažovat se?

Čeští literární kritici dlouhodobě upozorňovali na fakt, že čeští prozaici se ve svých knihách zdráhají zpracovávat společenská či politická témata. Zdá se, že tato teze nezůstala oslyšena. Knih, které se podobných témat dotýkají, se v poslední době vyrojilo mnoho. Ať už je to velmi diskutovaný román Davida Zábranského Za Alpami (který mimochodem vyšel rovněž ve Větrných mlýnech), dvojice knih zpracovávajících takzvanou kuřimskou kauzu – grafický román Svatá Barbora trojice autorů Marek Šindelka, Marek Pokorný, Vojtěch Mašek a Slabikář Adély Knapové – či nedávno vydaná próza Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí. K těmto knihám se nyní připojují i Norské děti Hany Roguljič.

Příběh je zdánlivě jednoduchý: Janě Sýkorové, rozvedené Češce žijící v Norsku, jež pracuje jako prodavačka v supermarketu, jsou zabaveny dcery Nikola a Sylva.

Příběh je zdánlivě jednoduchý: Janě Sýkorové, rozvedené Češce žijící v Norsku, jež pracuje jako prodavačka v supermarketu, jsou zabaveny dcery Nikola a Sylva. Po několika soudních procesech a poté, co se Jana za pomoci kamaráda Ivana a rovněž svého exmanžela Theise obrátí snad na všechny možné kompetentní orgány, se zdá, že se soudní tahanice povlečou ještě několik let. A šance na získání dětí zpět do péče budou postupně slábnout a slábnout. Jana se proto rozhodne pro jinou cestu…

Kudy k Sýkorkám?

Pokud se však nezpěčuje takto stručné synopsi příběh Norských dětí, složitější situace nastává při snaze o popis psychologizace postav. Jak například popsat Janu, která se v jednu chvíli div nehroutí, nejí a není schopna pohybu, aby se za pár dní posadila na letadlo a letěla mnoho set kilometrů jen s vidinou malé naděje, že by se v jejím případě mohlo něco posunout? Jak popsat jejího exmanžela Theise, jenž je na jedné straně nezodpovědný a péče o děti není jeho prioritou, ale jenž se poté rozhodne udělat vše pro to, aby se "Sýkorky" dostaly zpátky k Janě?

Hana Roguljič vstoupila do rozbouřených vod. A patrně si uvědomovala, že má-li stvořit dílo jednak věrohodné, jednak literárně nepokulhávající, bude se mít co ohánět. Každopádně se zadařilo. Minimálně v první polovině knihy pak téměř bezchybně příběh odsýpá, ale ne nijak překotně, spisovatelka vhodně mění perspektivy a postavy jsou – až na malé výjimky – vykresleny stručně, ale přesvědčivě. Zejména ke konci je patrné, že při "záchranné misi" jsou hlavní protagonistky až příliš "bičovány příběhem", to však nic nemění na tom, že po dočtení knihy je možné konstatovat, že debutující autorka se se složitě zpracovatelným materiálem popasovala dobře. Norské děti nejsou sice románem, který by neměl vady, ale dozajista o něm bude slyšet. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se bude autorka ubírat dále. Jen stěží si lze představit, že by se po takovém vstupu na literární pole stáhla a napsala by něco "čistě literárního". Ačkoliv vyloučené to není a myslím, že by to zvládla.

Přečtěte si, co dělal Philip K. Dick, když nepsal sci-fi!