Simon Mawer: Pražské jaro
Anglický prozaik Simon Mawer je u nás velmi dobře známý. Nejen proto, že jsou jeho knihy na jednu stranu čtivé, na druhou takzvaně chytré. Také proto, že si Mawer, jenž letos oslavil sedmdesáté narozeniny, rád vybírá náměty pro své knihy z české historie. Jednou z nejznámějších autorových knih je Skleněný pokoj, v němž čteme příběh, který stojí za brněnskou vilou Tugendhat. Tento román byl nominován na nejprestižnější britské literární ocenění, jímž je Man Bookerova cena. A v adaptaci režiséra Julia Ševčíka zamíří Skleněný pokoj příští rok do kin.
Ve svém dosud posledním románu se Mawer zaměřil, jak název vypovídá, na události Pražského jara. V Pražském jaru se dva studenti z Oxfordu rozhodnou stopem projet Evropu. A dojde i na Československo, jež se právě nachází v období socialismu s lidskou tváří. V Pražském jaru nabízí Mawer to nejlepší, na co jsou jeho fanoušci zvyklí – chytlavé příběhy odehrávající se na pozadí velkých dějin. Zdařile vystavěné vyprávění, v němž se prolíná několik linií, stojí očividně na pečlivých rešerších. Poctivá románová práce, ostatně tak jako vždy.
Marek Toman: Oko žraloka
Pokud bychom měli najít českého spisovatele, který by měl k Mawerovi nejblíže, byl by to patrně Marek Toman. I Toman vychází při psaní svých románů z pečlivého obeznámení s popisovaným prostředím. Bylo tomu tak ve dva roky staré Chvále oportunismu, která je jedním z nejpozoruhodnějších českých románů posledních několika let. Zrovna tak tomu bylo v případě Neptunovy jeskyně, v níž oživlá socha Neptuna z vinohradské Grébovky popisuje dějinné okolnosti, jimiž slavná vila prochází v průběhu dvacátého století. A nejinak tomu je i v případě Tomanova doposud posledního románu, který se jmenuje Oko žraloka.
Je pozoruhodné, že Oko žraloka vychází jen několik týdnů po Neptunově jeskyni. Oba romány přitom překračují hranici čtyř set stran. K tomu si Toman v letošním roce střihl ještě knihu pro děti. V Oku žraloka se český prozaik zaměřil na osobu Mirka Klecana, kterého Julius Fučík ve svém slavném díle Reportáž psaná na oprátce osočuje z toho, že je zrádce. Jak to bylo doopravdy? Jak se Klecanův příběh promítá na pozadí zásadních dějinných zlomů?
Petr Pazdera Payne: Děravým dnem do noci
A u českých autorů ještě zůstaneme. Byť jsou povídky poněkud přehlíženým žánrem, ty, které píše Petr Pazdera Payne, si pozornost zaslouží. Už Předběžná ohledání z roku 2014 zaujala, a to natolik, že byl Payne s knihou nominován na cenu Magnesia Litera. Nová autorova povídková kniha nese název Děravým dnem do noci. Payne se sice převážně drží svých "osvědčených", oproti předchozí knize je však koncentrovanější. Opět se zde setkáváme s existenciálně vyznívajícími texty, jež se však opírají o pozoruhodné vypravěčské postupy, stejně tak o kulturní narážky – ať už se jedná o biblické texty nebo o ty, které psal Josef Čapek. Hutné povídky, které tu zaujmou formální neobvyklostí, tady humorem tvoří velmi pozoruhodnou knihu.
George Saunders: Lincoln v bardu
Americký prozaik George Saunders není českým čtenářům neznámý. Jako autor románů se nám však představuje poprvé. A nejen nám. Jeho Lincoln v bardu je prvním autorovým románem. A hned si za něj George Saunders odnesl prestižní Man Bookerovu cenu. Román Lincoln v bardu se – podobně jako dva předchozí z našeho seznamu – opírá o dějinné postavy a události. Děj je zasazen na počátek šedesátých let devatenáctého století a sleduje události, které se odehrávají po smrti syna amerického prezidenta Abrahama Lincolna, Williama "Willieho" Wallace Lincolna. Podstatná část meditativního vyprávění se odehrává v bardu, stavu mezi smrtí a znovuzrozením.
Vyprávění je však rovněž vtipné, svižné – a především novátorské. Mnohé kapitoly jsou vystavěny tak, aby připomínaly dramatický text. Kniha, která v češtině vyšla před několika málo dny v překladu Luboše Trávníčka a Libuše Trávníčkové, je důkazem toho, že porota Man Bookerovy ceny rozhodně nesáhla vedle.
