Živé terče Jana Hřebejka jsou rozpačitým závěrem velmi povedeného seriálu

Včera večer byl odvysílán poslední díl Živých terčů. Minisérii režíroval Jan Hřebejk a postavila se na konec cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Konec série i celého cyklu však byl kvůli včerejšímu dílu trochu rozpačitý.

13.05.2019 - 08:30   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (3)

Cyklus Detektivové od Nejsvětější trojice byl stálicí České televize. Vše začalo v roce 2015, kdy režisér Jan Hřebejk uvedl třídílnou sérii Případ pro exorcistu. Ten následovaly Modré stíny Viktora Tauše, jež byly uvedeny o rok později. V roce 2016 měli diváci rovněž možnost zhlédnout Pět mrtvých psů, na nichž opět pracoval Jan Hřebejk.

V letošním roce se pak fanoušci Detektivů od Nejsvětější trojice – a během těch let získal cyklus početnou fanouškovskou základnu – dočkali Vodníka režiséra Viktora Tauše. Tato třídílná minisérie byla sice nejvíce experimentální, přesto byla možná úplně nejlépe přijata. Svědčí o tom vedle množství příznivých kritik i hodnocení na česko-slovenské filmové databázi. Tam se Vodník jako jediný z celého cyklu drží v hodnocení nad sedmdesáti procenty.

Nad sedmdesát, pod sedmdesát

Až do včerejšího večera měly hodnocení vyšší než sedmdesát procent i Živé terče. V současnosti už to však neplatí. Kvalita jednotlivých dílů totiž byla sestupná. A to vcelku výrazně. Zatímco po prvním dílu mohli diváci leckdy i nedočkavě vyhlížet další dva, po druhém už byly spíš na místě otázky na to, zda bude ten poslední úplným zklamáním, či nikoliv. Úplné zklamání se nakonec nekonalo. Ale bylo to těsné.

Všech pět minisérií se inspirovalo detektivními předlohami Michala Sýkory, spisovatele a literárního vědce, který se obsáhle věnoval dílu Vladimira Nabokova a od nějž si brzy budeme moct přečíst monografii týkající se Philipa Rotha. Adaptovat právě jeho knihy se ukázalo jako velmi dobrý tah, jelikož je Michal Sýkora autor, který umí vybudovat rozsáhlou a nakonec i překvapivou zápletku.

Živé terče napsal Michal Sýkora přímo pro televizi. Na všech pěti sériích cyklu pracoval scenárista Petr Jarchovský, který spolu s Michalem Sýkorou tentokrát rozvinul případ na docela známém modelu party spolužáků z mládí, v jejichž minulosti se skrývá nějaký ten strašák. Jedna nezodpovědná jízda zapříčiní to, že se jeden bývalý spolužák po druhém stává obětí vraha, jenž jako vražednou zbraň používá kuši.

Až do posledního dílu

Zprvu byla série Živé terče rozehrána nadějně, brzy se však svižné tempo zvolnilo a vyšetřování se začalo utápět v podivně nastavovaných dialozích. Kvůli tomu se napětí, jež divák zažívá při sledování vyšetřování, postupem času vytrácelo a vytrácelo. To byl případ především druhého dílu. Byť se zdálo, že Živé terče nebudou úplně nejpovedenější, pořád se dalo alespoň odhadovat, kdo by za záhadnými vraždami mohl stát.

Pomyslnou a nechtěnou korunku však nasadil úplný závěr včera odvysílaného dílu, který byl zkrátka a jednoduše podivný. Za slabinu by se dalo považovat třeba to, že se případ vlastně neuzavřel, spíše se jen naznačilo, jak by to celé mohlo být. A to bylo na místě očekávat, s tím, jak se cyklus blížil k závěru, že právě poslední díl z Detektivů od Nejsvětější trojice nejen že bude zakončen překvapivě, ale že třeba nabídne završení předchozích čtyř dílů.

Nestalo se. Rozpačitý závěr nebyl načasován zrovna nejvhodněji, nic to ale nemění na tom, že Detektivové od Nejsvětější trojice zanechali na obrazovkách televize výraznou a zdařilou stopu.