Petra Dvořáková (* 1977) se sice pohybuje na české literární scéně už poměrně dlouho, za knihu rozhovorů Proměněné sny z roku 2006 dokonce obdržela Magnesii Literu, mezi literární hvězdy a bestsellerové autorky se však zařadila až v loňském roce vydanou knihou s názvem Dědina. Dobře odvyprávěné dílo, v němž navíc autorka zaujala i použitým nářečím, se stalo oblíbenou knihou u čtenářů a rovněž kritici si s prvním románem Petry Dvořákové celkem rozuměli.
Když proto nakladatelství Host, kde knihy Petry Dvořákové pravidelně vycházejí, oznámilo, že vydá nový román této autorky, bylo zřejmé, že se bude jednat o jednu z několika literárních událostí tohoto roku. Román Chirurg o rozsahu tři sta padesát stran vyšel pouhý rok a pár měsíců poté co Dědina. Je proto namístě ptát se, zda autorka novou prózu trochu neuspěchala.
Průšvih, kam se podíváš
Pokud je při srovnání obou autorčiných próz něco obzvlášť výrazné, pak skutečnost, že Petra Dvořáková zavádí čtenáře do prostředí, kam by se běžně asi nepodíval. Zatímco v případě Dědiny to bylo mizející prostředí autentického (je-li to dnes ještě možné) vesnického života, v Chirurgovi je to prostředí nemocnice. Pro upřesnění – v novém autorčině románu vidíme doktorům a sestřičkám takříkajíc pod ruce.
Protagonistou a zároveň vypravěčem románu je totiž pětačtyřicetiletý doktor Hynek Grábl. Ten byl kdysi slibným medikem, pak mu však život začal prokluzovat mezi prsty. Nyní působí v nemocnici druhé kategorie, dluží, kam se podívá, dorůstající děti (především pubertální syn Jáchym) jej nerespektují a manželství dobíhá na zpomalující se volnoběh. Hynkův pád na hubu, jak můžeme vyčíst nejprve mezi řádky, pak přímo na nich, je způsoben sklonem k alkoholismu, který se mu v minulosti významně vymknul z rukou. Netřeba o tom prozrazovat více, ostatně je toho ještě moc, co se v bezútěšném životě tohoto pětačtyřicátníka děje.
Vlastní rodiče jsou jeho životní trajektorií zklamáni, ta jejich se navíc blíží k závěru, dobře zaopatření rodiče jeho manželky jím opovrhují, což mu neváhají dávat okatě najevo. Kromě neustálé prázdné peněženky a věčně nakrknuté manželky musí Hynek řešit ještě alkoholové i drogové eskapády svého syna, a když už jsme u těch mladších ročníků, také morální dilema týkající se jeho dynamického vztahu s jednou z mladých nemocničních kolegyň.
Page turner
Z tohoto neúplného výčtu je nejspíš patrné, že u nového románu Petry Dvořákové čtenáři nebudou zívat nudou. Dějový spád Chirurga je skutečně strhující. Problém však nastane, pokud vyprávění navzdory trochu zpomalíme a více se zaměříme na výstavbu knihy, na její jazyk a na všechny ty medicínské termíny, kterých je plná.
V takovém případě nám totiž dojde, že Chirurg je odvyprávěn poněkud ploše. Nebo to, že neustálé Hynkovy popisy toho, co na operačním sále dělá, jsou spíš manifestací autorčiných znalostí lékařského prostředí než prostředkem k prohloubení psychologizace postavy – ta tím naopak trpí. Stejně tak mírou dořečenosti hraničí Chirurg s knihami, jež bychom mohli označit jako čtivo.
Abychom si toho všimli, je však třeba, jak bylo řečeno, trochu ubrat plyn. K čemuž vůbec nemusí dojít. Dynamice příběhu lze snadno podlehnout a z náruživého čtení lze pak jen těžko slevit. Ostatně právě tím, jak nám autorka každou informaci naservíruje na stříbrném podnose, abychom ji nemuseli promýšlet, pomáhá čtenáře udržet ve zběsilém tempu otáčení stran.
Page turner. Toto sousloví vystihuje novou knihu Petry Dvořákové nejlépe. Otázka je, zda si s tím čtenáři vystačí. A zda s tím bude spokojená sama autorka. Dědina naznačila, že by tomu tak být nemuselo. Chytřejší možná budeme, až vyjde Petře Dvořákové další kniha. Třeba napoví i to, za jak dlouho se tak stane.
