Když se letoun DC-10 připravoval ke startu na svůj let z Chicagského letiště O'Hare do Los Angeles, lidé uvnitř netušili, že se přiblížily poslední sekundy jejich života. Letoun nestihl ani vzlétnout - k havárii došlo hned při startovacím manévru, a přesto nehodu nepřežil nikdo z cestujících, žádný člen posádky a dokonce zemřeli i dva další lidé na zemi. Tragédie připravila o život celkem 273 lidí, což je nejvíce v historii na území Spojených států amerických. Kdo byl za toto neštěstí zodpovědný?
Levý motor se odlomil
K tragédii došlo kvůli poruše vzpěry na levém křídle, která zajišťovala motor. Ten se od ní následně oddělil i s částí křídla a spadl na dráhu. Zvláštní je, že si piloti této situace nevšimli, respektive nevěnovali jí dostatečnou pozornost.
Podle zprávy se jim zdálo, že motor jen selhal. Proto pokračovali ve vzletu - ostatně nic jiného v tu chvíli již nezbývalo. Pokud by bývalo skutečně došlo "jen" k selhání, byli by piloti schopni dopravit letadlo zpět na zem. Na takovou možnost byli připravováni při výcviku.
Jenže odlomení motoru samozřejmě způsobilo i další problémy - přerušeno bylo například hydraulické vedení, čímž došlo ke ztrátě funkčnosti dalšího motoru. Odlomený motor měl také zajišťovat výrobu elektřiny a jeho ztrátou tak neměly elektrickou energii ani přístroje v pilotní kabině, důležité pro řízení letu, včetně výstražných systémů, které by měly piloty varovat před blížící se zkázou.
Piloti dělali, co mohli
Letadlo i přes to všechno vzlétlo do výšky téměř sta metrů, když se začalo naklánět na levý bok postupně až do devadesátistupňového úhlu a následovalo nevyhnutelné - pád na nedaleké parkoviště obytných přívěsů. Ve vzduchu se letoun udržel pouhých 31 sekund, a přesto šlo o nehodu, kterou neměl nikdo šanci přežít. I přes to všechno vyšetřující úřady konstatovaly, že nešlo o chybu pilotů.
Ti se podle všeho dopodrobna drželi stanovených manuálů pro krizovou situaci. Protože v této fázi vzletu již nebylo možné letoun jednoduše zastavit, postupovala posádka tak, jak bylo stanoveno. Přesto ale nebylo možné pádu zabránit. Dílo zkázy dokonaly nádrže plné paliva. Trosky letounu byly rozesety kilometr daleko od místa nehody a záchranáři, kteří na místo (bohužel zbytečně) přijeli, vyprávěli o neskutečném pohledu na trosky stroje a všudypřítomná mrtvá těla.
Na vině byla chyba při opravě
O budoucí havárii letadla se rozhodovalo při jeho opravě, kdy došlo k neúmyslnému poškození konstrukce při přeinstalaci motoru. Technici měli v té době k dispozici dva manuály pro tyto příležitosti, z nichž si bohužel vybrali jen ten novější, který ale nerušil některá nařízení manuálu minulého. A právě opomenutí kontrolních kroků, které nové materiály již neobsahovaly, vedlo k následné havárii.
Problém spočíval v tom, že společnost American Airlines vyvinula jednodušší a rychlejší postup výměny motoru včetně pylonu pomocí vysokozdvižného vozíku bez souhlasu výrobce letounu, tedy společnosti McDonnell Douglas. Jak se ukázalo, takový krok skutečně nebyl správný. Po nehodě byla překontrolována i další letadla a v devíti případech byly odhaleny stejné problémy, které by v budoucnu mohly vést k podobným katastrofám.
Nebyla to první nehoda
Letouny McDonnell Douglas DC-10 již dříve celkem třikrát havarovaly a měly tak na svědomí přes 300 zmarněných životů. Konkrétně letoun, který spadl osudného 25. května roku 1979, měl za sebou již tisíce hodin ve vzduchu. Do provozu přitom byly uvedeny v roce 1971 a jejich výroba skončila až roku 1988. I když byl let 191 varováním a důvodem k rozsáhlým změnám a dalším a dalším kontrolám, lidem na jeho palubě již žádné další opatření život vrátit nemohlo.
KAM DÁL: Květy černého bezu jsou léčivé i chutné. Navíc je nyní najdete všude kolem sebe a receptů je mnoho
