Sir Nicholas Winton nepovažoval svoje skutky za hrdinství. Přesto mu za život dnes vděčí tisíce lidí

Sir Nicholas Winton zachránil před jistou smrtí stovky dětí
Zobrazit fotogalerii (2)
19.05.2020 - 15:30  

Kdo by dnes neznal jméno sira Nicholase Wintona? Skromný člověk, který v posledních dnech před vypuknutím druhé světové války zachránil před jistou smrtí 669 dětí a jehož čin byl zveřejněn až dlouho po osudových okamžicích, by právě 19. května oslavil svoje (již 111.) narozeniny. Co všechno nevíme o jeho životě?

Jméno Nicholas Winton se nejen v naší republice, ale i po celém světě rozletělo z pohledu historie teprve nedávno, konkrétně v roce 1988. Stalo se tak tedy po více než čtyřiceti letech od jeho hrdinského činu. Proč? Sám Nicholas Winton totiž svůj skutek nepovažoval za nic natolik výjimečného, aby měl potřebu o něm s kýmkoliv hovořit. Větší důkaz skromnosti a pokory bychom patrně hledali jen marně.

Kdo byl Nicholas Winton?

Jak je dnes již známé, siru Nicholasi Wintonovi se podařilo odvézt z republiky 669 dětí židovského původu, o nichž se domníval - jak se později ukázalo, tak právem - že by se jejich osud brzy naplnil. V Evropě se schylovalo k válce a právě Židé se stali tou nejohroženější skupinou. Nicholas Winton měl sám německo-židovský původ, ale jeho rodiče se ještě před jeho narozením přestěhovali do Velké Británie.

Budoucí hrdina již při studiu střední školy začal získávat svoje první zkušenosti na pozici bankovního úředníka, což se brzy odrazilo v jeho dalších možnostech. Praxi dále získával v Německu a dokonce i ve Francii v pařížské národní bance. Přišla hospodářská krize a Nicholas Winton se vrátil do své rodné země, tedy do Velké Británie.

Schylovalo se k nejhoršímu

Bylo těsně před koncem roku 1938 a bankovní úředník Nicholas Winton by si býval mohl užívat několik dní dovolené. Poměry v Evropě, jednoznačně směřující k vojenskému konfliktu, a neblahý vývoj kolem židovské populace jej ale přiměly k rozhodnutí, které bezmála sedmi stovkám dětí jistě zachránilo život. Zapojil se do činnosti jedné z tou dobou již fungujících skupin, které po nástupu nacistů k moci pomáhaly pronásledovaným rodinám v emigraci nejen ze samotného Německa, ale i z Rakouska a Československa. Konkrétně šlo o Britský výbor pro uprchlíky z Československa.

Jakmile bylo jasné, že již dochází k zásadním krokům, (tedy po tak zvané Křišťálové noci, kdy bylo v Německu a Rakousku v noci z 9. na 10. listopadu roku 1938 zničeno více než sedm tisíc židovských obchodů, přes tisíc synagog, více než 90 Židů bylo zabito a 30 000 odvlečeno do koncentračních táborů), začala se uvedená organizace orientovat na urychlenou záchranu co největšího počtu ohrožených dětí. Na organizaci odjezdu celých rodin zkrátka nebyl čas…

Sir Nicholas Winton se narodil 19. května 1909 v Londýně, zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let. Za svoje hrdinství získal mimo jiné Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (1998), Knight Bachelor (2002)
British Hero of the Holocaust (2010), velkokříž Řádu Bílého lva (2014), Řád britského impéria. Královna Alžběta II. jej povýšila do šlechtického stavu.

Místo na dovolenou jel do Československa

V té době se do akcí zapojil také Nicholas Winton. Zrušil plánovanou dovolenou ve Švýcarsku a vyjel do Prahy, kde měl Britský výbor pro uprchlíly z Československa svoji pobočku. A právě tady začal připravovat dětské transporty do Velké Británie. Nemohlo ale jít jen o odvoz dětí z republiky. V nové zemi se o ně musel také někdo postarat - bylo tedy každému ze 669 dětí potřeba najít rodinu, která bude ochotná jej přijmout, zajistit dětem britské vízum a povolení k pobytu v zemi. Po svém návratu do Británie se Nicholas Winton věnoval právě této činnosti. Na základě informací od pražských spolupracovníků zajišťoval vše potřebné k adopci dětí britskými rodinami. Není nutné připomínat, že byl  - stejně jako jeho spolupracovníci - pod neustálým dohledem gestapa. Navíc se nemohl vzdát svého zaměstnání, takže nasazení, s nímž v té době pracoval, bylo neskutečné.

Dvacet dětí v prvním vlaku

Přišel 14. březen roku 1939 a z pražského nádraží vyjel první vlak, ve kterém prozatím sedělo dvacet dětí, odjíždějících od rodičů do neznáma. Nikdo si neumí představit ty chvíle, okamžiky, kdy rodiče naposled drželi svoje děti v náručí a snažili se neplakat, aby jim usnadnili loučení. Poslední podání ruky a polibek. Opuštění rodiče, opuštěné děti… V té šílené době ale jediná možnost, jak dětem, které za nic nemohly a nemohly se ani bránit zvůli zrůdné ideologie, zachránit holý život.

Šílená rozhodnutí zachraňovala životy

V jak bezvýchodné situaci musí být rodiče, kteří se k takovému kroku rozhodnou? Přitom šlo často o velmi malé děti, které dostali na starost jejich jen o málo starší sourozenci nebo dokonce cizí lidé. Rodiče navíc mohli jen doufat, že to není naposledy, kdy svým dětem zamávali. Transporty židovských dětí tak vyžadovaly mnoho hrdinství jak od jejich organizátorů, k nimž v první řadě patřil právě Nicholas Winton, ale i od každé matky a otce, kteří došli se svými dětmi na nádraží a svěřili je do rukou zachránců.

Zuzana Marešová vzpomíná...

„Já si pamatuju ty obličeje za tím oknem na peróně, jak dospělí všichni plakali, všichni jako, to bylo strašný a byl tam hrozný zmatek, bylo to stísněné, přestože jsme my děti o tom nevěděly, většina z nás dětí si myslela, že jedeme někam na dovolenou, na výlet,“ popsala pro Radiožurnál paní Zuzana Marešová, jedna z tak zvaných Wintnových dětí.

Poslední vlak na místo nedojel

Po prvním vlaku následovalo ještě mnoho takových, a to až do 2. srpna. Další odjezd, plánovaný na 1. září, se bohužel již uskutečnit nepodařilo. Vlak s 250 dětmi již Němci vrátili zpět a osud dětí byl tak z většiny zpečetěn. Jak později Nicholas Winton sám konstatoval, bylo to jeho největší životní zklamání. Dobře si totiž uvědomoval, co to pro navrácené děti pravděpodobně znamená.

Zpět k běžné práci

Další osudy dětí, odvezených z Československa do Velké Británie, byly sice rozdílné, jedno je však pro všechny z nich shodné. Žily - a to bylo mnohem víc, než by se jim s největší pravděpodobností dostalo ve své vlasti. A Nicholas Winton? Vrátil se ke své práci, angažoval se, staral se o rodinu - a mlčel… Činnost, která zachránila stovky nevinných životů, jednoduše považoval za samozřejmou. A pravděpodobně by mlčel až do konce svého života, kdyby v roce 1988 jeho žena náhodou neobjevila seznamy, s nimiž si nevěděla rady. Brzy si ale uvědomila, o co jde. Spolu s dalšími lidmi se podařilo zorganizovat známé setkání zachráněných dětí s hrdinou, který jim pomohl darovat život. Od té doby je jeho příběh známý po celém světě.

Skutečný hrdina

Skutky Nicholase Wintona byly samozřejmě oceněny i v jeho vlasti. Bývalý předseda vlády Gordon Brown označil Sira Nicholase za “skutečného hrdinu naší doby”. „Každý, kdo měl to štěstí a mohl se s ním setkat, okamžitě pocítil obdiv, respekt a úctu k jeho odvaze, která ho vedla k tomu, aby riskoval svůj život pro záchranu těch nejzranitelnějších. Jeho inspirace bude pokračovat dál,“ řekl. Informovala o tom například stanice BBC.
„Žil, aby viděl tisíce potomků těch, jejichž životy zachránil, kteří byli hrdí na to, že se nazývají členy své rodiny, a kteří byli jeho příkladem inspirováni k provádění mimořádných charitativních, humanitárních a vzdělávacích iniciativ,“ uvedl rabín Efraim Mirvis.

Za svůj život dnes vděčí siru Wintonovi tisíce lidí - nejde jen o 669 dětí, které uchránil před řáděním nacistů, ale i o jejich potomky, kteří by se bez jeho pomoci jejich předkům nenarodili.

KAM DÁL: Lékařka radí, jak na náměsíčnost. Porucha spánku postihuje děti i dospělé a může způsobit vážné komplikace

 


 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru