Polovina ptáků je pryč, mizí i hmyz. Místo přírody řepka nebo pustina, to je české zemědělství

Zdálo by se, že nejen česká příroda se uzdravuje. Vždyť se pro ni dělá dost. Nebo jsou to jen řeči? Ekologové ale stále bijí na poplach kvůli mnoha negativním vlivům hospodaření na krajinu. Stavby zabírají stále více volné krajiny, obrovské plochy řepky a kukuřice jsou bez života a způsobují erozi půdy.

22.01.2020 - 12:00  
Klasický český obrázek - lány řepky, ze kterých profitují jen určití jedinci
Zobrazit fotogalerii (3)

Ekologové varují, že z české zemědělské krajiny zmizelo skoro 80 procent hmyzu a počty ptáků se snížily o zhruba 55 procent. Doprovodným problémem nešetrného hospodaření je samozřejmě také úbytek vody.

Evropská komise sice představila reformu Společné zemědělské politiky Evropské unie. Jenže ta podle kritiků úplně ignoruje závažnost stavu, v jakém se nachází naše životní prostředí – od úbytku druhové rozmanitosti, až po devastaci půdních zdrojů a vody. Tím spíš, když většinu rozpočtu společné zemědělské politiky tvoří tzv. přímé platby bez jasného cíle. 

Intenzivní hospodaření devastuje přírodu

A to jsou jen některé problémy, kterým dnes zemědělská krajina některých zemí Evropské unie včetně České republiky čelí. Přestože u nás i v Evropě běží různé projekty na podporu rostlin a živočichů zemědělské krajiny, na plné čáře je přebíjí současný způsob zemědělského hospodaření a bez změny systému zemědělských dotací to lepší nebude.

Situace se rozhodně nezlepší, protože Společná zemědělská politika Evropské unie dělá, že se nic neděje, a nadále ve velké míře podporuje zachování přímé podpory příjmů u zemědělců, tedy nastavené dotační programy.

Čejky jsou na pokraji vyhynutí

Z krajiny mizí i tak běžné druhy, jakými jsou vrabci, strnadi, ale především ptáci vázaní na vodu. To souvisí s úbytkem vody v krajině. Třeba taková čejka chocholatá, kdysi běžná všude, takřka vyhynula.

Však si možná dříve narození vzpomenou, jak v předjaří a na jaře stála voda v kalužích v poli i na louce, to je dneska vzácnost. Vyprahlá krajina bohužel patří k běžnému obrázku a nemůže za to jen nedostatek srážek, ale i neschopnost zničené krajiny vodu zadržet.

Stav je vážný

Využívání krajiny zkrátka devastuje přírodu a ochránci přírody svojí aktivitou musí tento stav zachraňovat a nahrazovat to, co by měla právě dělat svojí politikou Evropská unie. V zájmu mocných se tak ale bohužel neděje.

Zatímco u těch nejvzácnějších druhů, jako je třeba moták lužní, je možné přímou ochranou hnízd posílit celou populaci, u běžnějších druhů to není možné a pokud chceme, aby běžné druhy ptáků zůstaly běžné i v budoucnosti, musí se změnit celá zemědělská politika EU. A to se zřejmě jen tak nestane.