V ještě nedávné minulosti, než se stal šéfem Jaroslav Tvrdík a po něm další „skvělí“ manažeři, jistě bylo možné ČSA za strategický podnik považovat. Národní aerolinie jsou ve většině světa ceněným zbožím. Dnes už to však neplatí. V evropském měřítku patří ČSA mezi téměř bezvýznamnou společnost, svou velikostí rozhodně nemůže mít status strategického podniku.
Vlastní pouze pět velkých letadel a osm turbovrtulových strojů, má cca šest stovek zaměstnanců. Když se podíváme například na německou Lufthansu, tak ta zaměstnává více než 100 tisíc lidí a disponuje zhruba 300 letadly. Zajímavá je snad pouze značka, jejíž vznik se datuje k 6. říjnu 1923.
Kamarád Babiše a manželé Vikovi
Pokud je ale řeč o Smartwings, tak to už je zcela jiná písnička. Někdejší Travel Service momentálně vlastní 66 strojů a dalších několik desítek je objednáno. Právě Smartwings jsou téměř stoprocentním vlastníkem ČSA. Více než padesát procent zde mají miliardář Jiří Šimáně, který je přítelem Andreje Babiše, a Roman Vik s manželkou. Lehce pod padesát procent pak drží čínská státní společnost CITIC (závazky přebrala od zkrachovalé CEFC). Tu v Česku zastupuje Jaroslav Tvrdík, který má blízko k prezidentu Miloši Zemanovi.
Jméno pana Tvrdíka je v novodobé historii ČSA velmi podstatné. V září 2003 totiž společnost převzal od Miroslava Kůly, který v ČSA pracoval celý svůj život a dokázal je držet ziskové. V rozhovoru pro Dopravní noviny označil jako svůj nejlepší rok 2000, kdy ČSA vydělaly 407 milionů korun. Kůla se dokázal vypořádat například i s poklesem poptávky po letecké dopravě po teroristických útocích z roku 2001. Přesto byl v září 2003 odvolán a na jeho místo nastoupil již zmíněný Tvrdík, mimo jiné také zástupce čínské CEFC v České republice.
- ČSA byly založeny 6. října 1923 československou vládou jako Československé státní aerolinie
- v lednu 1991 byla společnost transformována na dnešní České aerolinie
- v roce 2005 za šéfování pana Tvrdíka firma vygenerovala ztrátu téměř půl miliardy korun (přitom prodala dva letouny ATR)
- v roce 2018 odkoupila podíl státu a podíl Korean Air soukromá solečnost Smartwings Group (vlastní 98 %, zbytek drží Česká pojišťovna)
- na podzim 2018 a v zimě 2019 došlo k rušení mnoha linek ČSA
Těžké časy a marné snahy o záchranu
Pro ČSA tím začaly krušné časy. Kůla o svém nástupci v roce 2009 pro iDnes prohlásil, že je to člověk, který vždy uměl velkoryse utrácet, ale ne vydělávat. Důkazem těchto slov budiž mimo jiné i fakt, že Tvrdík nasmlouval nákup nových Airbusů, které už ale nedokázal naplnit. Za jeho éry vzrostly platy v ČSA zhruba o třetinu, společnost nakoupila 29 luxusních limuzín Audi a tak dále.
Nutno říct, že ani Tvrdíkovi nástupci si nevedli příliš dobře, spíš právě naopak. ČSA několikrát balancovaly nad propastí a při životě je držely prakticky jen prodeje všeho, co se dalo zpeněžit (letadla, majetek, nákladový terminál a tak dále). Stát se pokusil o záchranu a ČSA se v roce 2010 staly součástí Českého Aeroholdingu, kde bylo i prosperující ruzyňské letiště a další firmy. Později část společnosti koupily Korean Air a Travel Service. V roce 2016 pak čínská CEFC navýšila svůj podíl v Travel Service a už pod jménem Smartwings koupila to, co z ČSA zbylo. Nikdo se tenkrát nepozastavoval nad tím, že by snad mělo jít o faktický zánik strategického dopravce.
Komu to tedy pomůže?
Dostáváme se zpět do současnosti. Proč by měl vlastně stát ČSA pomáhat a pokoušet se o něco, co už v minulosti nevyšlo? Z nostalgie? To asi ne, ta k byznysu nepatří. Komu by to tedy pomohlo? Jiří Šimáně před pár dny v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznal, že Smartwings nemají dostatek hotovosti a přitom má nasmlouváno koupi třiceti letadel. Zároveň dodal, že CITIC dělá mrtvého brouka, ignoruje valné hromady, před časem odmítla účast na navýšení základního kapitálu apod.
Z toho plyne, že záchrana Smartwings je dosti nejasná, když minoritní partner odmítá spolupracovat. Prodej ČSA státu by tak byl vítanou „nezištnou“ pomocí českým soukromým podnikatelům napojených na Andreje Babiše a čínské společnosti, kterou zde zastupuje blízký člověk Miloše Zemana, který ji před lety téměř zahubil. A tomuto paní ministryně Schillerová říká „záchrana strategického podniku“.
Trocha spekulací na závěr
Otázkou je, co by se státu vlastně prodalo. Celý nečínský podíl, nebo jen jeho část? Pokud pouze část, tak ve chvíli, kdy nebudou Šimáně, manželé Vikovi a stát jednat ve shodě, se Číňané dostanou do výhody, na které mohou dost vydělat. Z této spekulace by pak plynula další logická otázka – je tedy předjednáno, že stávající majitelé a stát budou jednat ve shodě? Kdo to s kým dohodl a kdy?
Ještě existuje možnost, že by předmětem jednání byla pouze česká část, pak by Černý Petr, kterého nyní třímá pan Šimáně a spol., přešel na stát. Je tedy tohle ten hlavní důvod, proč se má „strategický“ podnik bez strategie kupovat? A nebylo by lepší vyjmout ČSA z vlastnictví Smartwings a koupit tedy jen značku, který má ještě alespoň nějakou hodnotu, pokud je to možné? Tohle vše nejspíš ukáží nejbližší dny, týdny, možná měsíce.
KAM DÁL: Europoslanec Zdechovský: Číně jsme za vše draze platili, kvalita přitom v mnoha případech ceně neodpovídala.
