Přísně střežené tajemství aneb proč automat Turek uměl hrát skvěle šachy? Za vším byla dokonalá mystifikace

Turek byl automatický stroj, který v 18. století sestrojil bratislavský konstruktér
Zobrazit fotogalerii (3)
05.07.2019 - 12:00  

Lidé jsou odjakživa hračičkami. Tak možná ani nepřekvapí, že už v 18. století bratislavský vynálezce Wolfgang von Kempelen zkonstruoval zajímavý šachový automat, který uměl hrát výborně šachy. Turek, jak se tomuto mechanickému stroji říkalo, dokázal porazit mnoho vyzyvatelů ke hře, a to včetně takových osobností, jakými byli Napoleon Bonaparte nebo Benjamin Franklin. Co vězelo za dokonalou hrou tohoto stroje?

 

Proč se jmenoval šachový automat právě Turek? Protože ho tvořila skříň, na níž bylo torzo lidského těla a hlavy s černými vousy a šedýma očima v životní velikosti, oblečené do tureckého oděvu s typickou tureckou pokrývkou hlavy - turbanem.

Úspěch stroje tkvěl v dokonalé mystifikaci všech okolo a v přísně střeženém tajemství. Lidé dlouho nemohli přijít na to, jakým způsobem vlastně Turek funguje. Někteří mu přičítali kouzla a magii, jiní nabývali podezření, že uvnitř skříně je schován člověk. Co bylo blíže pravdě? 

Jak Turek vlastně fungoval

Když Wolfgang von Kempelen Turka předváděl zvědavému obecenstvu, umožnil mu nejprve si stroj dobře prohlédnout - otevřel dvířka i zásuvky skříně. Teprve potom se pustil do hry šachu. Při prohlídce bylo viditelné, že uvnitř stroje se nikdo neschovává. Jednalo se však pouze o iluzi, protože ve skutečnosti stroj ovládal výborný šachista, jenž byl v něm schovaný. Dnes bychom řekli, že Turek je ovládaný skrze počítač, v 18. století se však museli lidé spokojit zase pouze s lidmi. Konstrukce Turka byla natolik důmyslná, že ani při otevření všemožných dvířek nebyl člověk uvnitř vidět. 

Samé páky, kladky a táhla a lidská ruka

Interiér obsahoval pojízdné sedadlo, díky němuž bylo možné se ve stroji pohybovat, a vyhnout se tak zpozorování při otevírání různých dvířek. Dále byla ve stroji soustava spojených pák na principu pantografu. Tyto umožňovaly výsuvný pohyb a zvětšení své délky několikanásobně v jednom směru. Jiná soustrojí při pohybu vydávala zvuk typický pro hodinové soukolí, aby bylo jasně slyšitelné, že Turek je skutečným šachovým automatem. 

Obsluha uvnitř Turka měla k dispozici svíčku, aby viděla na páky, a ventilaci, aby mohla dýchat. Pak ještě byl zapotřebí nástroj pro dorozumívání s člověkem, jenž šachové představení uváděl. Toto se dělo pomocí dvou mosazných kotoučů, které byly opatřeny čísly pro kódovanou komunikaci. 

Viditelná část zařízení obsahovala velmi tenkou šachovnici a šachové figurky, které byly zespodu opatřené magnetem. Díky němu bylo možné identifikovat, jakým způsobem se figury při hře pohybují. Pomocí magnetu se totiž přitáhl drát pod daným místem šachovnice. Navíc byla spodní část šachovnice popsaná čísly 1 až 64 pro lepší orientaci toho, kdo byl uvnitř stroje schovaný. 

Úspěch na císařském dvoře v Schönbrunnu

První uvedení do světa lidí zažil stroj Turek v roce 1771 na zámku Schönbrunn, kde ho předvedl jeho konstruktér Wolfgang von Kempelen. Který šachový mistr byl schován uvnitř skříně, se nedochovalo. Ví se pouze to, že komunikoval německy, francouzsky a anglicky. Záhy se věhlas stroje o jeho šachovém umění rozšířil po celé Evropě. Kempelen se ale zabýval i jinými svými projekty - například parním pohonem - a na předvádění stroje Turka neměl zájem. Dokonce o něm prohlásil, že se Turek pokazil. 

V roce 1781 však Kempelen dostal od císaře Josef II. příkaz, aby Turka opět zrekonstruoval a předvedl ho ve Vídni ruskému velkovévodovi Pavlovi, kterého stroj natolik nadchnul, že Kempelenovi navrhl vycestovat na evropské turné. Chtě nechtě musel Kempelen souhlasit. Turek tedy začal cestovat po Evropě a sbírat úspěchy. Kempelen s ním navštívil Paříž, Londýn, Lipsko, Drážďany, Postupim, Amsterdam. 

Osud Turka po smrti jeho konstruktéra

Kempelen zemřel v roce 1804 ve věku 70 let. Jeho syn stroj prodal Johannu Nepomuku Mälzelovi, bavorskému hudebníkovi, jenž měl zálibu v různých vynálezech. Ten Turka ještě zdokonalil, což mu trvalo deset let, a sehrál s ním úspěšnou partii s Napoleonem Bonapartem.

Také s ním cestoval a sehrál 45 vítězných partií. Prohrál pouze třikrát, dvě partie skončily patem. Navštívil také USA nebo Kubu. Po jeho smrti se Turek dostal do rukou Johna Kearsley Mitchella z Filadelfie, osobního lékaře Edgara Allana Poea. Mitchel založil klub a pustil se do Turkovy opravy, aby mohl absolvovat další veřejná vystoupení.  

Konec stroje v žáru ohně 

Nakonec Turek skončil v rohu Čínského muzea ve Filadelfii, kterému ho sám Mitchell věnoval. Zde stroj ležel zapomenut dlouhé roky, než ho 5. července 1854 zcela zničil požár Národního divadla ve Filadelfii, který se rozšířil až do muzea.

Silas Mitchel, syn posledního majitele stroje Turek, pak světu v roce 1857 světu odhalil jeho přísně střežené tajemství. Už nebyl důvod umění šachového automatu nadále tajit, protože přestal fyzicky existovat. V průběhu 19. a 20. století pak vyšly o stroji publikace, které vysvětlovaly jeho fungování.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru