Vědci zkoumají, zda jsou mužské a ženské mozky opravdu tak odlišné. Někteří už mají jasno
Jo, to byly doby, kdy jsme si všechno pamatovali. Telefonní čísla kamarádek, v kolik hodin máme přijít na schůzku - ale teď? Čím více informací dostáváme, tím více toho na druhou stranu vypouštíme… A podle vědců je to nejen logické, ale dokonce i zdraví prospěšné.
Podle vědeckých výzkumů bychom neměli paměť člověka definovat jen jako schopnost udržet co nejvíce informací a následně je umět reprodukovat. Takže zkrátka školní biflování je v tomto ohledu možná trochu mimo. Hlavním úkolem paměti je udržování člověka ve stavu, kdy se dokáže rozhodovat, vyhodnocovat okamžitou situaci a správně na ni reagovat - na základě zkušeností. Proto nám tak často vypadnou z hlavy principy matikových vzorců, protože je většina z nás v životě jen těžko využije.
Paměť nám má sloužit pro třídění již získaných informací a uchovávání těch z nich, které nám mohou ještě někdy posloužit. Ty ostatní je pro mozek vlastně dokonce vhodné zapomenout - a on na tom také poměrně systematicky pracuje cílenou likvidací některých již nevyužívaných neuronových spojení a jejich nahrazování novými buňkami. Rčení, které někteří s nadsázkou rádi používají, že “ta buňka, co to věděla, už dávno odumřela”, tedy vůbec nemusí být nepravdivé.
To je ve vší té složitosti poměrně jednoduché. Představme si, že budeme v počítači uchovávat všechny fotografie ze všech dovolených, rodinných oslav, párty v práci a žádnou z nich, ani tu rozmazanou nebo příliš tmavou (kterých - a to si přiznejme - bývá víc než hodně) nesmažeme. Potom přijde okamžik, kdy bude potřeba najít tu jednu jedinou fotografii a my strávíme hodiny před monitorem, než na ni narazíme. Kdybychom uchovávali jen ty opravdu použitelné a ještě je navíc správně roztřídili, bylo by hledání mnohem snazší. A stejně je to i s těmi informacemi, které se mozek rozhodne uchovat a kterých se pokusí zbavit. Ty, které zůstanou, jsou lépe a snáze vyhodnotitelné a použitelné v aktuální situaci. Navíc nás zbytečně nezatěžují zkušenosti, které již dnes nemají žádnou váhu.
Mozek si - zvláště v dnešní na informace tak bohaté době - nemůže zkrátka pamatovat všechno, a tak se často podvědomě snažíme izolovat od vnějšího světa a nová “data” ani nepřijímat. Třeba taková pokladní v supermarketu si skutečně nemůže pamatovat každého zákazníka, její mozek by to zkrátka neunesl. A tak se může stát, že v takovém případě a u často se opakujících situací mozek zkrátka paměť příliš nazatěžuje. Vzbudí se až v momentu, kdy je to pro něj užitečné.
Samozřejmě není možné jednoznačně konstatovat, že čím méně si toho pamatujeme, tím jsme inteligentnější. Na druhou stranu bychom ale neměli lidi ve svém okolí a hlavně jejich inteligenci jen podle zapamatovaných informací. I když je dobré znát rok vymření Přemyslovců (mimochodem: je to rok 1306 - tak schválně, jak dlouho si to budete pamatovat?), může se to hodit v některé diskusi, v běžném životě to kromě historiků a učitelů dějepisu asi těžko využijeme. Buďme proto k mozku shovívaví. Třeba se jen snaží víc, než si umíme představit.