Kornouty do první třídy: Cizí zvyky přebíráme poměrně snadno

Každý z nás má ve svém životě několik okamžiků, na které nezapomene do konce života. Narození dětí, nástup do první práce a většinou i první školní den. Také vám jej rodiče zpříjemnili kornoutem, plným bonbónů a čokolády?

21.08.2019 - 15:30  
Děti mají z kornoutů radost - chceme ale přebírat cizí zvyky?

V době před listopadovou revolucí byly tyto kornouty čistě "západní" záležitostí, pokud bychom tedy k tomuto západu chtěli počítat například i bývalou Německou demokratickou republiku. Tam se přece jen někteří z nás dostali třeba na dovolenou a při cestě po zemi, která sice byla cizinou, ale stále ještě vzhledem k režimu tolerovanou, pozorovali rozdíly nejen ve zvycích, ale i v zásobení obchodů.

Kornouty a sladkosti, kam se podíváš

Právě tady se před koncem prázdnin objevovaly menší, ale z pohledu prvňáčků i zcela gigantické papírové kornouty. Většinou ještě prázdné v papírnictví, v lepších obchodech ale byly k dostání i kornouty již naplněné úplatky pro prvňáky - pravděpodobně pro rodiče, kteří nechtěli nebo nemohli ztrácet čas dalším výběrem cukrovinek.

Jako děti jsme těm německým a dalším prvňáčkům tenhle z dětského pohledu úžasný zvyk celkem záviděli, rodiče ale naši zvědavost většinou odráželi slovy o nezdravosti, budoucí tloušťce obdarovaných prvňáčků a tak dále. Co jiného jim ostatně také zbývalo…

Sláva, už jsou tady!
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se stalo mnohé, ale co bylo pro prvňáčky to hlavní - objevily se tady kornouty! A protože šlo o velmi lákavou novinku, 1. září se to před školami hemžilo nejmenšími školáky s co největší dávkou cukroví. A jako vždy, vyrojily se skupiny podporovatelů změny zaběhnutých zvyků i její zarytí odpůrci. 

Zastánci, jako u většiny ostatních změn, odkazovali ke skutečnosti, že kdybychom nepřijímali změny, neměli bychom dodnes na Vánoce doma stromeček, odpůrci kontrovali zanášením cizích zvyklostí do tradic našeho národa a děti měly radost z kornoutů, které byly v některých případech téměř stejně velké jako jejich majitel.  

Jak daleko zajdeme v přebírání cizího zvyku?
Odkud k nám tedy tento trend tehdy přišel? Jednoznačně právě z Německa, kde se původní saská tradice během let rozšířila na celé jeho území a později přes hranice nejprve do západních a severních Čech, později i dále do vnitrozemí a na východ. Je ale třeba poznamenat, že ani v době svého největšího rozšíření nenašla tato novinka podporu ve všech koutech naší republiky. 

Ani v Německu není podoba a způsob dodržování tohoto zvyku na celém území stejná. V některých jeho částech (stejně jako u nás) si děti kornouty nosí s sebou do školy, v jiných jim je dokonce rozdávají přímo ve škole učitelé - a tam, kde dodržují tradice nejsilněji, "rostou" sladkosti přímo na stromě a učitelé je dětem trhají. Tak daleko jsme se ale při přebírání německé zvyklosti nedostali.  

Kornouty do první třídy ano či ne? 

Opět se přiblížil začátek nového školního roku a s ním pro některé rodiče také otázka, zda svého potomka zásobit cukrovinkami až do Vánoc nebo ne. Je pravdou, že na mnoha místech již od tohoto (patrně přechodného) zvyku opět upouštějí, stále jsou ale obce, kde si děti nástup do školy rády zpříjemní mlsáním něčeho dobrého z kouzelného kornoutu. Jak na tom bude váš prvňáček?   

Klíčová slova: