Existuje mnoho druhů pozdravů, a to jak verbálních, tak i neverbálních. Liší se především formálností i příležitostí, kdy a kým jsou používané, stejně jako místem a časem použití.
Společnost lidí na zeměkouli není jednolitá, proto se odlišují i jednotlivé pozdravy různých národů. V současném světě, kdy je cestování běžnou odpočinkovou aktivitou, je proto velmi důležité vědět i způsob pozdravu v dané zemi a oblasti. Při nevědomosti byste mohli v cizích krajích snadno narazit a jejich obyvatele proti sobě popudit.
Světový den pozdravů se slaví po celém světě
A protože pozdrav je opravdu v lidském životě velice důležitý, slaví se po celém světě 21. listopadu Světový den pozdravů. Okolnosti jeho vzniku souvisí s arabsko-izraelskou válkou v roce 1973.
Tehdy student harvardské univerzity Michael McCormack přišel s nápadem, že než bojovat je lepší se domluvit bez boje. Společně se svým bratrem navrhl Světový den pozdravů (Hello World Day), k jehož slavení se připojilo už 180 zemí Českou republiku nevyjímaje.
Ruku nabízí k pozdravu jako první osoba starší nebo váženější. Jako první podává ruku žena muži.
Ruka se podává bez rukavice. Ta je však ženám povolena.
Ruku byste měli stisknout středně silně. Svěrák ani leklá ryba nejsou vhodné.
Při podání ruky byste se měli svému protějšku dívat do očí.
Potřást rukou byste měli maximálně třikrát.
Není vhodné k pozdravu nabízet ruku špinavou či zpocenou.
Zdravili se nejspíš už i předchůdci člověka
Historie pozdravu sahá do dávné minulosti, kdy se ještě po Zemi proháněli australopitékové. Ti neuvědomělým stiskem horních končetin dávali protivníkovi najevo, že nedrží v rukou nějaký klacek nebo kyj, kterým by ho eventuálně mohli ohrožovat. Gesty se tito hominidi pokoušeli o společenskou konverzaci. Odtud byl pak už jen krok k tomu, aby se posléze zdravili i příslušníci homo sapiens sapiens. Natažená, prázdná dlaň je projevem pokoje na rozdíl od ruky sevřené v pěst.
Každá kultura má jiný styl pozdravu
Na světě existují různé způsoby pozdravů, což je dáno odlišností jednotlivých kultur. Některé národy jsou zvyklé na uvítanou použít polibek na tvář, jiné třou nos o nos nebo se uklánějí. V Japonsku například úhel úklony vyjadřuje současně míru zdvořilosti. To aby si člověk při návštěvě země, kde vychází slunce, bral s sebou úhloměr. Důležitá je při pozdravu i vzdálenost mezi osobami. Překročit osobní zónu se v některých kulturách považuje za nezdvořilé.
Polibek jako pozdrav mezi přáteli
Antičtí Římané při pozdravu líbali ženy ze svého příbuzenstva na ústa. Prý proto, aby poznali, jestli před tím nepožily víno. I dnes je polibek na tvář hojně rozšířený nejen v Evropě, ale také v zemích Latinské Ameriky, a to především mezi příbuznými, blízkými přáteli a mladými lidmi. V 16. století byl tento druh polibku ve Francii nahrazený políbením na ruku. Tu podává obvykle osoba výše postavená. U nás políbení ruky příliš nezdomácnělo, ale například u našich sousedů v Polsku se jedná o poměrně rozšířený pozdrav.
Není bez zajímavosti, že polibkem se vedle člověka zdraví také jiní příslušníci živočišné říše – savci, ptáci i některé druhy hmyzu.
Hezký český pozdrav „nazdar“
Ryze českým pozdravem, kterým se navzájem zdravíme u nás, je nazdar. Původ má ve sbírce na nové Národní divadlo, když to první vyhořelo. Celý pozdrav totiž zněl „Na zdar Národního divadla“. Sbírka byla vyhlášena 14. dubna 1851, kdy po českých, moravských i slovenských městech začali chodit výběrčí s kasičkami. Pozdrav se vžil a rychle rozšířil. Později se pozdrav „nazdar“ začal používat i jako pozdravení Sokolů a českých skautů.
