Už jsou tady zase. Naučte se ovládat svůj strach z pavouků a zvítězíte sami nad sebou

Člověk trpící arachnofobií musí mít pavouka na očích, aby věděl kde je, ale zároveň by ho nejradši neviděl
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Rádi byste se vydali na exotickou dovolenou, ale stále vás něco nutí zůstat v Evropě v relativním bezpečí? Rádi byste se vydali na Dálný východ nebo třeba do Mexika, přesto se tam nikdy nepodíváte. Nejste v tom rozhodně sami. Mohou za to oni, pavouci! Větší, menší, to je úplně jedno. Arachnofobie, tedy chorobný strach z pavouků, není nic výjimečného. Můžeme s ní ale vůbec zatočit jednou provždy, nebo nás bude provázet až do konce života?

Podle vědců, kteří se otázkami fóbií zabývají, je jednou z velmi pravděpodobných a častých příčin vzniku arachnofobie nepříjemný zážitek v raném dětství. Jedno nečekané setkání s pavoukem a následný šok například ve dvou letech tak mohou ovlivnit celý další život člověka. Rozhodně proto není moudré bavit se tím, že děti strašíme podobně kontroverzním živočichem.

Příklad z dospělých

Další možností vzniku arachnofobie je její převzetí například od matky. V případech, kdy dítě vidí někoho z dospělých, jak v panice prchá z místnosti, objeví-li se v koutě pavučina, spojí si podvědomě přítomnost pavouka s určitým nebezpečím a jeho vztah k těmto prospěšným osminožcům zůstane pokřiven až do dospělosti. Většinou se ale jedná o mírnější formy odporu k pavoukům, kdy je dotyčný schopen alespoň racionálně vyhodnotit, že gumový pavouk mu nemůže ublížit, a vezme jej i do ruky. To se lidem, u nichž vznikla fóbie prvně popsaným způsobem, často nepodaří.

Důležitým momentem je také dědictví po našich dávných předcích, kteří se museli vyrovnávat s nástrahami přírody mnohem častěji než naše generace. Jedovatí pavouci byli běžnou součástí prostředí, v němž žili, a představovali tak reálnou hrozbu. Evoluce pokročila, ale tuto obavu si někteří z nás mohou nést až do dnešních dní. Možností, jak "dostat" arachnofobii, je jistě mnohem více. Nás ale více zajímají možnosti jejího řešení.

Arachnofobie je specifická fobie, úzkostí provázený abnormální strach z pavouků. Je to nejčastěji se vyskytující fobie obvykle provázející neurózy. Reakce arachnofobiků často připadají ostatním iracionální (a někdy i trpícímu samotnému). Lidé s arachnofobií se obvykle necítí dobře v jakékoli oblasti, kde by podle nich mohli být pavouci.

Jak z toho ven?

Ať už jsme k arachnofobii přišli jakýmkoliv způsobem, důležité je se od ní osvobodit jednou provždy. I zde nabízejí odborníci na výběr hned několik způsobů.

Pro většinu arachnofobiků nejdrastičtější metodou je patrně tak zvaná léčba šokem – tedy přímým okamžitým kontaktem s pavoukem. Tento postup má podle zastánců uvedené metody daného člověka přesvědčit, že takové setkání není nebezpečné nebo nemyslitelné. O úspěšnosti této metody však mnoho informací nenajdeme.

Po malých krůčkách

Nepoměrně ohleduplnější k lidem, kteří touto fóbií trpí, je postupné navykání nejprve na pohled na pavouka a později u těch nejodhodlanějších i na kontakt s ním. Začínat je možné – podle stupně obavy – již od pohledu na obrázek pavouka. (I ten může v lidech, kteří trpí extrémním strachem z těchto tvorů, vyvolat nepříjemné pocity.) Po určité době, kdy se pohled na kresbu či fotografii stane snesitelným, je možné přistoupit ke kontaktu například s pavoukem plyšovým, často vesele a s nadsázkou ztvárněným, s nímž si mnohé děti rády hrají.

O poznání těžší, přesto při dobré vůli pro mnohé překonatelný, může být následný dotyk gumové napodobeniny, která má již mnohem reálnější tvary. Následovat může svlečka pavouka a nakonec – pro ty, kteří ve svém odhodlání došli až sem – i blízké setkání s pavoukem živým. Takové postupné otužování je sice procesem poměrně zdlouhavým, podle vědců ale přináší nejlepší výsledky.  

Moderními metodami

Pro zastánce moderních technologií mají britští vývojáři zajímavou nabídku – aplikaci, v níž uživatel prochází hrou právě s pavoukem. Jeho prvotní kreslená a milá podoba postupem času přechází ve stále realističtější ztvárnění, až se hráč jednoho dne může bez větších problémů smířit s tím, že se z jeho původního roztomilého miláčka stala reálná tarantule.

Virtuální prostředí nabízí arachnofobikům i jiné možnosti. Mnozí specialisté například preferují propojování pohledů na snímky, vyvolávající příjemné pocity (zelená krajina, moře a podobně) se snímky objektů strachu, v tomto případě tedy právě pavouků. Podvědomé propojení příjemných pocitů s pohledem na zdroj fóbie může tyto obavy zmírnit.

Šťastnou cestu bez pavouků

Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv metodu, stojí to za pokus. Nikdo z nás se nechce nechat omezovat zbytečnými vnitřními zákazy, nechceme se připravovat o možné zážitky nebo o klid v duši, který nám může přinést pobyt v přírodě bez obav, že za každým stéblem trávy čeká obávaný tvor. Tak šťastnou cestu a na viděnou třeba v Mexiku!

-Zdeňka Nezbedová-


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru