Workoholismus aneb když neumíme vypnout. Život je doslova v ohrožení

Práce po nocích je pro workoholika samozřejmostí - spánek je přece ztráta času...
Zobrazit fotogalerii (4)
29.01.2020 - 19:00  

Jak velký rozdíl je mezi pracovitostí a workoholismem? Ve své podstatě velký, ale odlišit je bývá někdy problém. Zvláštní je, že zatímco workoholici si svoji závislost na práci většinou nechtějií přiznat, hlásí se k ní naopak ti, kteří jsou bez větších problémů schopni oddělit práci od soukromého života. Jak tedy zjistit, kdo je a kdo není workoholik?

Práce je pro člověka prospěšná i nutná. O tom není pochyb. Jenže všeho moc škodí a když věnujeme všechen svůj čas jen a jen práci, nezbývá už žádný na rodinu, společnost, odpočinek a třeba ani na spánek. Tělo i okolí workoholika trpí. Jen on sám většinou není spokojen s množstvím nebo kvalitou práce, kterou odvedl. Co s tím?

Zpočátku nenápadně...

“Rozjezd” závislosti na práci, tedy workoholismu, může být pozvolný a ani okolí si zpočátku nemusí všimnout velké změny. Většině lidí se někdy stalo, že musí zůstat v práci déle nebo se jí věnovat i o víkendu. Může za to krizová situace v podniku, uzávěrka v časopisu, příprava na kontrolu ve firmě. Jenže taková situace by měla také v dohledné době skončit. Pokud třeba právě váš partner věnuje práci více a více času, je třeba zpozornět. Odborníci totiž varují před workoholismem jako závislostí, tedy stavem, kdy je nutné tělu s přibývající dobou dodávat stále více drogy - v tomto případě práce. Jestliže už nezbývá čas na výlet s rodinou, později ani na večeři nebo spánek, je tu problém…

Ztráta soudnosti

Zatímco lidé, kteří “jen” hodně pracují, tedy věnují se svému zaměstnání o něco více, než by museli, ale umí si najít i čas na svou rodinu nebo koníčky, se někdy rádi označují na workoholiky, s těmi pravými bývá opačný problém. Měli bychom proto dávat dobrý pozor na to, zda je takto pracovitý člověk ochoten uznat, že toho dělá již moc a že jeho jednání mu může škodit. Právě ti praví workoholici bývají na každý náznak takové připomínky velmi citliví až agresivní. A to je také znamení, že něco není v pořádku. Pokud vaši dobře míněnou výtku bere jako nepochopení nebo dokonce pověstné házení klacků pod nohy v jeho slibně se rozjíždějící kariéře supermana, je tu skutečná závislost, kterou je třeba léčit. Vždy bychom totiž měli umět uznat a poznat míru sice třeba velkého, ale ještě zdravého pracovního nasazení.

Výčitky svědomí na každém kroku

Donutíte svého partnera na chvíli vypnout pracovní nastavení a věnovat se rodině? Pokud se skutečně jedná o workoholika, je to důvod ke gratulaci. Problém je ale v tom, že zatímco vy si myslíte, že pro něj děláte jen to nejlepší (a také že ano), on sám to cítí jako ztrátu času, který mohl věnovat práci, lepším a větším výsledkům. Trpí výčitkami svědomí a nestydí se to dát najevo i vám. A v takové chvíli bude opět jednat podrážděně a bude ji považovat spíš za peklo než radost ze společně strávených chvil.

Na dovolenou? Ani náhodou!

Dovolená je pro workoholika doslova očistcem. Když už je nucen odjet a opustit svoji práci v jejím běžném prostředí, těžko odjede bez telefonu (což je dnes ale samozřejmě běžné pro každého), ale i bez notebooku, případně hromady dokumentů k vyřízení nebo prostudování. Jak potom takový odpočinek může vypadat pro něj samotného i pro celou rodinu, pokud workoholikovi ještě nějaká zbyla?

Co se stane s workoholikem?

Tělo takového člověka se nějakou dobu se zvýšeným pracovním tempem samozřejmě dokáže vyrovnat. Po několika týdnech ale přicházejí problémy, jako je porucha spánku (ostatně je to ztráta času, že?) a na druhou stranu ospalost, z níž plyne porucha soustředění, případně i bolest hlavy a další. Litry kávy a povzbuzujících prostředků působí na zažívací trakt i nervovou soustavu, při minimálním neúspěchu, který workoholik vidí za každým byť drobným restem, mohou nastat depresivní stavy. Tělo i psychika se hroutí, stejně tak rodinné a společenské vazby. Takže - co s tím?

Těžká léčba

Stejně jako i jakékoliv jiné závislosti, je nezbytná spolupráce workoholika. Bez jeho dobré vůle okolí nic nezmůže. Nejdůležitějším a prvním krokem k úspěšné léčbě je moment, kdy si svoji závislost uvědomí a rozhodne se, že takto už dál žít nechce. Bohužel to často bývá až v době, kdy je rodina na samé hraně rozpadu. U závislostí, jako je alkoholismus, gamblerství a podobně, je jako účinný prostředek k vyléčení a hlavně udržení chtěného stavu absolutní abstinence zákaz vstupu do herny… Jenže zakázat někomu práci zkrátka není možné.

Naučit se správně dávkovat práci

A o to je léčba workoholismu těžší - je třeba “naordinovat” správné dávky práce a od závislého člověka to potom vyžaduje ještě více disciplíny. Představme si, že bychom alkoholikovi dovolili jen dvě piva denně - a víc ani kapku! Kromě toho je nutná, nebo alespoň velmi prospěšná, podpora blízkých lidí, kteří by si měli uvědomit, že závislost na práci nevznikla sama od sebe, ale pravděpodobně ve svém počátku jako snaha co nejlépe zabezpečit rodinu, blízké a milované lidi, případně právě problémy v rodině, před nimiž se partner snažil utéct právě k práci, do prostředí, kde se mu dostane ocenění. A kromě toho je nutné si připustit, že jde o běh na velmi dlouhou trať. Každopádně šťastnou cestu zpátky do života!