Kdo by neznal bedlu vysokou, jedlou a velmi chutnou houbu. K jídlu je nejlepší především klobouk, třeň je tužší. Klobouk je u mladé houby uzavřený, vejčitého tvaru, ale později dostává kuželovitý až plochý tvar. Uprostřed je tmavší hlaďoučký hrbolek, pokrytý je velkými hnědými šupinami. Dužina klobouku je měkká, ve třeni vláknutí až tuhá. Vůně houby je jemná a chuť má lehce oříškovou.
- Masák má víc bílkovin než maso. Za syrova je ale jedovatý
- Na houbách: Rozpoznáváme vynikající holubinky
"Bedla vysoká se nedá splést, je zajímavá tím, že má posuvný prstýnek. Můžete ho šoupat nahoru i dolů, můžete ho i za syrova ochutnat. Chutná po oříscích," popisuje houbu poděbradský mykolog Daniel Kvasnička. "Ve smrkovém lese rostou i bedly červenající. Tu když uříznete, tak bedla na řezu zčervená. Červenající bedly jsou menší, ale zase jich roste hodně. Je však zhruba desetiprocentní šance, že někomu bude po téhle bedle těžko – znamená to, že je alergický na tuto houbu. Mimo les menší bedličky sbírat nedoporučuji. Sbírejte jen bedlu vysokou a bedlu červenající," vysvětluje mykolog.
Kde bedly rostou? Bedla vysoká roste především v listnatých i jehličnatých lesích, převážně na prosvětlených okrajích a mýtinách. Pozor ale, abyste si houbu nespletli - přestože je houbu velmi lehké rozeznat pro její vzhled a oříškovou vůni a chuť, na první pohled je zaměnitelná s bedlou ostrošupinnou nebo bedlou chřapáčovou, které jsou smrtelně jedovaté.
