Votice srdcem České Sibiře. Tamní motýlárium a židovské památky stojí za výlet

Nežije tu ani pět tisíc obyvatel, ovšem i tak jsou Votice tím ideálním místem pro výlet. Městečko, které leží v jihozápadní části okresu Benešov, totiž skýtá skutečně mnoho atraktivních míst. Na své si přijdou nejen turisté, ale také obdivovatelé rarit.

20.02.2018 - 11:00   |  
Motýlárium je skutečnou raritou města
Zobrazit fotogalerii (3)

Votice byly založeny jako městečko ve 13. století a v roce 1488 byly povýšeny na město. Ve 14. století město patřilo rodu Otickým z Otic a od roku 1600 se majiteli města stali Kaplířové ze Sulevic. V roce 1627 se ve městě začalo s výstavbou františkánského kláštera. V době třicetileté války bylo město s klášterem napadeno a vypleněno Švédy.

Oblasti se přezdívá Česká Sibiř proto, že tu bývá skutečně chladněji než jinde. Zimy tu jsou navíc velmi bohaté na sníh, ale rozhodně se tu nemusíte bát žádných extrémů. Město totiž chrání ze tří stran vysoké kopce.

Průmysl se na území města začal rozvíjet až později, a to koncem 19. a počátkem 20. století. V místech, kde původně stávala ve středověku tvrz, byl v 16. století postaven renesanční zámek, který byl přestavěn v barokním slohu. V roce 1746 byl zámek přestavěn na pivovar. Měšťanský dům v sousedství zahrady františkánského kláštera byl v 18. století předělán na pozdně barokní Nový zámek. Klášter františkánů s kostelem pak byl přebudován na hospodářské objekty.

V pozdějších letech byly tyto hospodářské budovy využity pro továrnu Tesla. Na samotném náměstí stojí barokní budova radnice, která pochází ze 17. století a zdobí ji věžička. Gotický kostel svatého Václava byl v letech 1731 přebudován. Střed náměstí zdobí barokní morový sloup, jenž vyrostl v roce 1715. Přímo vedle něj pak stojí ještě kašna, která je z roku 1885. V blízkosti kostela je dále pomník blanických rytířů zhotovený v roce 1937.

Co musíte vidět?

Hlavní dominantou města je barokní kostel sv. Václava. Ten disponuje také vyhlídkovou věží Václavkou, přičemž schodiště vás vyvede až do lucerny ve špičce věže. Pod kostelem si pak můžete všimnout onoho svatováclavského pomníku se zástupem blanických rytířů.

Pozemní komunikace: silnici I/3 (Mirošovice - Benešov - Votice - Tábor - České Budějovice) město objíždí obchvatem. Navazují zde dvě silnice II. třídy - II/121 (Votice - Sedlec-Prčice - Milevsko) a II/150 (Votice - Louňovice pod Blaníkem - Čechtice - Ledeč nad Sázavou).

K prohlídce doslova láká také klášter sv. Františka. Ten má kolem sebe rajský dvůr s expozicemi, který se věnují hlavně jeho historii, místním osobnostem, ale i dalším zajímavým tématům. Za vidění bezesporu stojí také Podblanické zemědělské muzeum se sbírkou historických strojů, které dokumentují dávný venkovský život.

Pokud se trochu vrátíme k samotnému františkánskému klášteru, pak stojí za to uvést pár řádek k hlavní expozici, která se tu nachází. Ta připomíná jednu z nejkrvavějších bitev třicetileté války, která se uskutečnila v březnu 1645 v krajině na východ od Votic. Stanulo zde na třicet tisíc vojáků císařské a švédské armády. Přímo po někdejším bojišti vás provedou naučné stezky Po stopách bitvy u Jankova a Ratměřice. Místo, kde se odehrávaly rozhodující boje, je označeno hlavním památníkem s informačními panely.

Městem vede železniční trať 220 (Praha - Benešov u Prahy - Tábor - České Budějovice), která je ale ve směru Tábor jednokolejná, naopak ve směru Benešov dvoukolejná a zařazena do evropského železničního systému, součást 4. koridoru.

Velmi nevšední a atraktivní je také votické motýlárium. Můžete v něm totiž vidět spoustu motýlů, kteří jsou v České republice jako doma. Zastavit se ale také můžete na židovském hřbitově, který dokonce disponuje i obřadní síní, kde je k vidění expozice o židovských památkách na Voticku. Při výletech do okolí se vydejte například do Hostišova, kde se nachází Herbenova vila.

Tu pro spisovatele Jana Herbena navrhl architekt Jan Kotěra. V letních měsících sem v minulosti jezdila řada velmi významných osobností. Za zmínku stojí první československý prezident T. G. Masaryk nebo také malíř Antonín Slavíček.