Okupace v roce 1968 očima dětí narozených po roce 2000

Jsou tak mladí, že ani jejich rodiče pravděpodobně nepamatují na průběh okupace v roce 1968. Srpnové dny známe z fotografií a výpovědi pamětníků, ale co takový pohled dětí narozených po roce 2000? Ví vůbec, o čem je řeč?

24.08.2018 - 11:30  
Okupace dnešním dětem není neznámou
Zobrazit fotogalerii (2)

Milé povídání proběhlo v rámci příměstského tábora na Praze 6. Mezi patnácti dětmi najdeme nejstarší datum narození v roce 2004 a nejmladší dokonce z roku 2011. S příjemným překvapením zjišťuji, jak jsou pro některé z nich informace o okupaci vojsk Varšavské smlouvy samozřejmostí.

V médiích nedávno proběhla anketa, kterou v českých městech provedla Česká televize, a výsledek byl šokující. O to víc je naše krátké povídání úlevou a příslibem do budoucnosti. 

Já si to nepamatuju

Dva desetiletí kamarádi Lukáš a Michal si při každé volné chvíli berou chytrý telefon, kde si hrají hru z válečného prostředí. Kluci, víte, co to byla okupace v roce 1968? ptám se, abych na okamžik přerušil jejich virtuální výstřely. "Okupovali nás Rusáci!" vykřikne Lukáš s očima utopenýma v displeji telefonu.

"Co ty, Michale?" ani on si nedá práci, aby alespoň zvedl sklopenou hlavu od hraní hry na mobilu, a s nezájmem odpovídá: "Já si to nepamatuju..." Smát se začnou i ostatní děti, které alespoň trošku tuší, o čem je řeč. "Nikdo z nás si to napamatuje, Michale..."

Dubček byl moc hodnej

Nechávám kluky, aby si hráli na vojáky, a v hlavě mi proběhne myšlenka, jak je dobře, že ani já, ani oni nemuseli nikdy stát proti opravdovému tanku. Dávám stejnou otázku dvanáctileté Nely. "Okupovali nás Němci a Rusko..." Bystrý Tadeáš, kterému je stejně jako Nele, všechno poctivě poslouchá. "No Němci úplně nevim."

A proč teda přijeli, ptám se Tadeáše, u kterého je vidět, že nemá zájem jenom o Minecraft ve svém telefonu. "Protože Dubček byl na nás moc hodnej, myslím, že zrušil trest smrti nebo něco takovýho a taky zrušil cenzuru." Obdivně kývám hlavou a cítím, že jsem narazil na vzdělaného chlapce. "A víš, co je cenzura, Tadeáši?"

Urputně hledá odpověď a není vůbec špatná. "Jakoby cenzurovali to, co se jim nelíbilo. Třeba kdyby někdo dal do novin, že socialisti jsou blbý a Západ je lepší a že by chtěli demokracii." V duchu chválím učitelku dějepisu z Roztok u Prahy, protože Tadeáš dokonce ví, jak se době, kdy na nás byl Alexander Dubček hodný, říkalo. Pražské jaro nebude jen tak zapomenuto. 

Udržet mír

Skupinka nejstarších holek zpovzdálí sleduje, o čem se bavíme, a tak je zapojuji do diskuze. Nejstarší Majdě říkám, ať mi poví, co si vybaví, když se řekne okupace v roce 1968. "Nic!" Omezí svoji odpověď na tři písmena, ale já tuším, že to tak nebude. "Prostě o tom nechci mluvit. Bylo to hnusný a už je to za náma." Majda se prostě nechce rýpat v minulosti. Zato Berenika je o hodně sdílnější.

"Já většinu informací znám od prarodičů. Ti sice žili na vesnici, takže kolem domu jim neprojížděly tanky, ale i tak se báli, že bude válka. Kupovali nezbytné zásoby potravin. Asi to bylo tím, že už jednu válku zažili." Napadá mě se zeptat, jestli by si něco podobného dokázala představit dnes.

"Dneska by to bylo o hodně brutálnější. Jak tam byly oběti, dneska by jich bylo víc. Lidi se báli říkat svoje názory a dneska už si každý myslí, co chce, tak by se možná více bránili. Taky by se víc lidí stěhovalo na venkov. Myslím si, že když je dnes mír, tak by si ho lidé měli udržet. Stejně tak by měli myslet na přírodu, které je potřeba vrátit to, co nám dává." Třináctiletá Berenika jen dokazuje, jak mylné je podceňovat moudrost dnešní mládeže, protože jsou často uvědomělejší než kdejaký dospělý. Díky některým dětem nemám strach o naši budoucnost. 

Pražské barikády. Den, kdy se bojovalo kameny proti tankům. Více čtěte zde.
Klíčová slova: