Jméno Karel Čurda už bude navždy spojeno se slovem zrada. Muž, který odhalil stopy vedoucí až k hrdinům Operace Anthropoid, byl sám československým výsadkářem z operace Out Distance. O to větší je tíha jeho činu. Byl Karel Čurda k zradě veden strachem, tlakem svého okolí nebo vidinou peněžité odměny?
Labilní alkoholik?
Karel Čurda utekl v červnu roku 1939 přes Polsko do Francie, kde nastoupil do cizinecké legie. Blesková porážka Francie způsobila, že se bojů vůbec nezúčastnil, a tak utekl do Anglie, kde nastoupil k automobilové rotě. Později se přihlásil o příležitost ve speciální jednotce.
Šanci přispět aktivně v boji proti nacismu dostal povoláním do výsadové jednotky Out Distance. Podle některých historických zdrojů se už v té chvíli několik členů posádky rozhodlo protestovat proti Čurdově přítomnosti. Údajně byl psychicky labilním alkoholikem. Toto tvrzení však zase jiné zdroje úspěšně vyvrací.
Osudový návrat domů
27. března roku 1942 byl Karel Čurda vysazen jako parašutista v Protektorátu Čech a Moravy. Výsadek s dalšími členy Opálkou a Kolaříkem se nepovedl podle představ. Opálka se zranil a Kolařík během ukrývání padáku ztratil peněženku s doklady a fotografií jeho dívky s věnováním a adresou. Z tohoto důvodu se také od skupiny oddělil.
Gestapu se doklady dostaly do ruky velmi brzy, a tak se Kolařík ocitl v bezvýchodné situaci. Spáchal tedy sebevraždu, aby ochránil svoji rodinu. Té nakonec tento obětavý čin také nepomohl. Karel Čurda se až do chvíle atentátu na Heydricha choval příkladně. S Opálkou a společně se členy Operace Silver A se setkal v Praze, kde se podílel na nočním navádění letadel při neúspěšném bombardování plzeňské zbrojovky.
Na rozdíl od Opálky už nezůstal s ostatními parašutisty v Praze. Od skupiny se oddělil a to je podle několika historiků osudové rozhodnutí. Vrací se totiž domů do Staré Hlíny, kde izolován od svých spolubojovníků vstřebává zprávy po úspěšném atentátu na Heydricha.
Pod tlakem a strachem
Existují názory, že kdyby se Karel Čurda od ostatních neoddělil, nikdy by neprovedl takovou zradu. Situace, kterou pravděpodobně po návratu domů zažíval, byla velice složitá. Noviny byly plné mrtvých rodin, které souvisely se jmény známých parašutistů. Jeho matka a sestra ho vystavily velkému tlaku, aby spolubojovníky prozradil.
Bodem zlomu v Čurdově rozhodnutí byla zpráva o vypálení Lidic. Ten, kdo by rád chtěl jeho jednání omlouvat, by možná neleznul argument, že chtěl zabránit masovému vraždění spoluobčanů. Pravděpodobně ho přemáhal strach, že podobný osud se může stát jeho rodině a celé jeho rodné vesnici.
Definitivní zrádce
Karel Čurda nejdříve zaslal anonymní udání, které bylo bez odezvy. Rozhodl se proto vyrazit přímo do Prahy, kde neúspěšně hledal spolubojovníky v krycím bytě u rodiny Svatošových. Odešel tak rovnou na gestapo do Petschkova paláce, aby udal všechna jména pomocníků odboje a samotných výsadkářů. Tím odstartoval brutální hon na všechny, kteří s atentátem na Heydricha měli něco společného. Nakonec došlo i na parašutisty schované v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Celkově se na základě jedné zrady odhalila obrovská síť odbojářů a "obyčejných" vlastenců, kteří se nebáli rizkovat svůj život. Karek Čurda tolik odvahy nezískal. Naopak se stal nacistickým konfidentem a agentem provokatérem. Od gestapa získal i část slibované odměny za udání, které vedlo k dopadení československých hrdinů. Po válce ho čekal trest v podobě smrti oběšením. Čurdova zrada je dodnes jedna z nejsymboličtějších ukázek toho, jak jeden člověk může ve vteřině zničit stovky životů.
