Jestli je o někom možné říct, že to byl pan herec, pak by byl Vladimír Menšík na seznamu mezi prvními. Ne nadarmo jeho filmy, ale i zábavná vystoupení patří dodnes k tomu nejlepšímu, co je ve filmových archivech uchováváno. Život s ním (a ani v jeho kůži) ale rozhodně nebyl žádnou procházkou růžovým sadem.
Těžkou nemoc příliš neřešil
Mladý Menšík, tehdy mu ještě rodiče říkali tak, jak jej skutečně pojmenovali, tedy Vladislav, nebyl žádné nemocné dítě. Naopak rád sportoval a bavil se, a tak nikdo nečekal, že se už na střední škole přihlásí první zdravotní problémy. Výpary z barvy na čerstvě natřeném plotu u něj vyvolaly silný astmatický záchvat. Ještě dlouho ale svoje problémy přehlížel. O co jde, se ale dozvěděl až před čtyřicítkou, do té doby svůj často velmi silný kašel a špatné dýchání neřešil. Byl to ostatně v dospělosti silný kuřák, a tak svůj „štěkot“, přikládal – stejně jako jeho okolí – právě této neřesti. Až se jednou docela náhodou dostal k lékaři, a ten konečně vyřkl diagnózu.
Astma odhalila náhoda
Podle vyprávění samotného Vladimíra Menšíka by svoje astma snad ještě dlouho ani neléčil, kdyby se jednoho dne nevydal doprovodit svého kamaráda, herce Lubomíra Kostelku, na vyšetření. Lékaři se ale nepozdával ani Menšík, a tak si jej vzal na rentgen. Výsledku se nestačil divit ani doktor, ale ani novopečený pacient. Astma bylo tak zřejmé, že se dokonce lekl i samotný tehdy již oblíbený herec. Nemoc ho vyděsila natolik, že se dokonce na několik let vzdal cigaret. Navždy mu to ale stejně nevydrželo.
Diváci nade vše – i nad život
Na hercově – již tak astmatem výrazně podlomeném – zdraví se kromě cigaret podepisovala také přemíra alkoholu. Ten zničil nejen jeho první manželství (a namále mělo i to druhé), ale rozhodně neprospíval jeho tělu. Všechno došlo dokonce tak daleko, že se ocitl v protialkoholické léčebně. Vždy se ale vracel zpátky „na plac“ a ke svým divákům, za nimiž jezdil po celé republice jak s estrádami, tak i s pořadem Křeslo pro hosta. Miloval lidi a lidé milovali jeho.
Práce ho držela při životě
Snad to jej podle jeho přátel drželo při životě o něco déle, než kdyby se trápil někde o samotě. Vždyť poslední filmy natáčel už pod stálým dozorem zdravotnice, kterou musel mít stále po ruce. Nemohl se přece nechat zdržovat něčím tak nedůležitým, jako byla choroba. Věděl, že se může kdykoliv spolehnout na rychlou injekci s léky proti astmatu, kterou měla jeho strážná víla vždy připravenou. Zároveň ale v poslední době patrně dobře věděl, že se konec přece jenom blíží.
Strach ze smrti jej přece jen dohnal
Podle vyprávění Menšíkovy dlouholeté dobré přítelkyně Aleny Horákové Fonové měl herec s největší pravděpodobností ke konci skutečný strach ze smrti. Dokonce takový, že s tou představou nechtěl zůstávat o samotě ani v noci. Podle jejího svědectví odmítal i na zájezdech spát sám na pokoji, snad v obavě, aby se mu nepřitížilo a nezůstal na všechno sám. Přes to všechno ale v té době znovu pil i kouřil, jako by se nic nedělo. Snad tušil, že by jej ani abstinence a přísný zákaz kouření nemohly zachránit.
Poslední cesta Vladimíra Menšíka
Poslední ránu jeho poničenému organismu zasadil prasklý vřed. Stejně jako ostatní neduhy, rozhodl se herec onoho osudného dne ignorovat také bolest, která jej doprovázela po cestě na vystoupení do Brna. Na tu se vydal i přes výrazné nedoporučení své ošetřovatelky. Čekali na něj ale diváci – a ty on přece nemohl zklamat. Bohužel nakonec zklamal nejen je, ale i všechny ostatní. Místo na pódiu skončil v brněnské nemocnici, kde brzy nato také zemřel. Bylo mu pouhých devětapadesát let.
Zdroj: Česká televize, csfd, wikipedie, iprima
KAM DÁL: Vladimír Menšík: Naposledy se poklonil publiku a odešel zemřít.
