Jak přijít o úspory? Na obzoru je nový nejasný „prodej“ investičního fondu
Žhavé téma dneška, rodiny dle sociologa Prokopa ušetří v průměru 8 tisíc korun měsíčně. Tvrdí se, že investice do nemovitostí ať už napřímo či prostřednictvím podílových fondů je výhodná bezpečná. Bohužel nemusí tomu tak být, příkladem je riziko situace ohledně záměrů s fondem ZPF.
Hodnota ušetřených peněz klesá, úroky banky jsou nízké, stejně jako výnosy ze státních dluhopisů. Lepší podmínky pro drobné střadatele slibují investiční fondy a většinou tomu tak je.
Je to bezpečné?
Jen pro srozumitelnost: Investiční společnosti nabírají peníze na investice jak od „bohatých“ podniků tak i od běžných drobných střadatelů, tomu se pak říká „financovaní z retailového trhu drobnými střadateli.“ Nemovitostní fondy přinášejí „střední“ riziko a výnos mezi čtyřmi až osmi procenty. Pokud ale investiční společnost, která spravuje fond vymění hodnotné nemovitosti za „bublinu“ tak střadatelé o peníze přijdou. V Česku jsou ze zákona fondy pod dohledem ČNB.
Příklady investic v problémech
V poslední době se objevila řada krachů nebo výrazného snížení hodnoty majetku ve fondech. To znamená, že lidé i investoři přišli o své peníze. Známé jsou případy insolvence investiční skupiny RSBC nebo fondu slovenského developera HB Reavis (CE REIF), který zaznamenal náhlý pokles majetku o více než třicet procent.
Vykřičníkem jsou i krachy firem Premiot či YD Capital, podnikající v oblasti nemovitostí financované rovněž z retailového trhu drobnými střadateli, které jsou předmětem šetření insolvenčních soudů či policie.
Český fond ZPF na řadě? Úspory v nebezpečí?
V poslední době proběhla řada informací kolem fondu ZPF založený rodinou Poliakových a provozovaný společně s IaD Bratislava. O tento fond se údajně zajímá nepříliš neznámý (!!!!) slovenský investor Spuchliak, který prozatím podnikal v podstatě nepříliš úspěšně a v malém měřítku na Slovensku s několika menšími firmami v sortimentu řeznictví či maloobchodu. V souvislosti zájmu o ZPF se objevuje i další postava z podnikatelského šera slovenský podnikatel Pavol Krúpa, známý z krachu společnosti Arca capital, aktér jednoho z největších bankrotů v ČR a na Slovensku.
Co hrozí střadatelům a investorům?
Řekněme si to na příkladu: Rodina vložila sto tisíc korun a očekává, že fond investici rozmnoží a rodina pak dostane víc. Jenže pokud se fond dostane do nepoctivých rukou, může se ukázat, že hodnota fondu „byla stanovena příliš optimisticky“. Lidsky řečeno, že to, co fond tvrdil není pravda a z našich sto tisíc korun je třeba sedmdesát tisíc.
Prakticky to znamená, že by následovalo přecenění a pokles hodnoty majetku, tak jako v případě fondu HB Reavis. A v případě větší paniky a výběrů z fondu by došlo k zastavení odkupů podílových listů třeba na několik let. V tom případě by se investoři nedostali ke svým penězům, které by zůstaly zamrzlé ve fondu.
Právě bezpečnost investic hlídá ČNB
Případný prodej investičního fondu ZPF musí odsouhlasit ČNB, která je dozorovým orgánem trhu investičních společností. Na vysvětlenou lze uvést, že fond má „obhospodařovatele“ a ten nemusí být jeho vlastníkem. A dohledu ČNB podléhají zejména obhospodařovatelé, administrátoři investičních fondů a investiční společnosti.
ČNB má právo neschválit podezřelé transakce a zejména členy statutárních orgánů investičních společností, pokud nesplňují kritéria dostatečné profesionální úrovně či morální integrity. Určitě je lepší prevence a obezřetnost při povolovacím procesu než následné hašení průšvihů, kdy už bývá pozdě.
Co ČNB na tento případ?
První očekávatelnou reakcí z ČNB byla slova Jaroslava Krejčího „ČNB se s ohledem na dohledovou mlčenlivost ke konkrétním subjektům či podnětům nevyjadřuje“. Nicméně později užitečně upřesnil, že ČNB schvaluje kvalifikované účasti na investiční společnosti, samosprávném fondu a hlavním administrátorovi. A že ČNB posuzuje jejich důvěryhodnost, původ kapitálu a strategické záměry spojené s daným subjektem. Tedy se nejspíš ČNB o případný prodej zajímá.
