Případ Tersián. Bývalý číšník a šlendrián z Balkánu, co jezdil v bavoráku a pak se po něm slehla zem
Vychodil jenom základní školu a sápal se na post u Státní bezpečnosti. Neměl dobré úmysly a byl si tak sebejistý a věřil, že si může dovolit kdovíco. Právě gradovala éra normalizace a Alexandr Tersián odstartoval zločineckou kariéru pod rouškou rádoby vzorného policisty.
Měl arménské kořeny a narodil se v Bulharsku. Díky své černé duši se hluboko zaryl do dějin zločinu. Loupil, kradl, podváděl a vraždil a nebyl na to sám. Rukám spravedlnosti se nakonec vyhnul, protože utekl neznámo kam.
Démon pražského podsvětí
Protože nevlastní otec byl zasloužilý straník, dostal post ve Státní bezpečnosti v oboru sdělovací techniky na kontrarozvědce. Plat mu byl málo, a tak si našel velmi výnosný vedlejšák. Páchal závažnou trestnou činnost a stal se z něj pán pražského podsvětí. „Se svým bratrem a několika mladšími kumpány (…) tipovali a vykrádali byty. Kradli starožitnosti a umělecké předměty. Rozhodně se neštítili ani loupeže. Je zdokumentován případ, kdy přepadli jednu starší dámu v jejím bytě. Ten potom vyloupili. Tuto činnost páchal valnou část doby, kdy byl zároveň příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Rozhodně to nebyl běžný případ,“ vypověděl bývalý pracovník Archivu bezpečnostních složek.
Při jedné z loupeží udělal osudnou chybu, která navedla kriminalisty na pravou stopu. Jednalo se o byt malíře Miroslava Hýbla, kde zloději ukradli starožitnosti a obrazy v hodnotě za více než 400 tisíc korun. Tersián se chtěl posichrovat a rozhodl se ujistit se na odboru vyšetřování, zdali po něm nejdou. Zároveň odnesl jeden z obrazů ke znalci a obraz si vzal zpět. Tyto dvě indicie si logicky dali dohromady vyšetřovatelé, a tím se Tersián stal podezřelým číslo jedna. „Tersiánova skupina byla už delší dobu, minimálně tří let, zapracovaná na tom, že tady vykrádala byty a ostatní místa, kde byly starožitnosti. Přes spřáteleného pracovníka pasové kontroly v Dolním Dvořišti je pašovala do Rakouska. Bylo to v ohromném množství. Takový obchod byli schopni udělat i desetkrát ročně,“ vyslovil se bývalý vyšetřovatel ÚDV.
Zločin na libyjské ambasádě
Jedna z loupeží Tersiánova gangu se poněkud vymykala normálu. Jednoho večera v zimě 1978 se tři muži vloupali na libyjské velvyslanectví. Při vyšetřování se objevila řada nejasností, ačkoliv pachatele časem dopadli. Motivy zůstávají dodnes nejasné! Lupiči vypáčili zásuvky a pokusili se zmocnit jednoho z trezorů, ale neúspěšně. Nejenže na následky zranění zemřel domovník Václav Šmídek, který měl tehdy na velvyslanectví službu, ale ani se nikdo z ambasády k případu nechtěl vyjadřovat. „Pokud jde o libyjskou ambasádu, tak je zajímavé, že právě tato ambasáda se v inkriminované době připravovala na změnu na takzvanou velkou ambasádu. Zástupce, který tam přijel změnu připravit, byl nejen dostatečně zásoben penězi a dárky, jako byly zlaté hodinky nebo zlaté zapalovače, ale měl u sebe i dokumentaci, jak vlastně z této ambasády udělat tu velkou. Znamenalo to i změnu fungování libyjských tajných služeb. Společně s diplomaty přicházela i agentura, takže je možné, že příchozí diplomat měl u sebe podklady pro agenturu, která byla řízena v té době z Vídně a nově měla být řízena z Prahy,“ vysvětlil bývalý vyšetřovatel ÚDV.
Stopa končí za hranicemi
Již zmíněný ukradený obraz, který vedl k Tersiánovi, jej usvědčil a dovedl k soudu. Následoval dost mírný trest za tak vážný zločin – zloděj, lupič, vrah a podvodník dostal pouze šestnáct měsíců nepodmíněně. Takovýto výsledek je svědectvím o černé sebejistotě tehdejších příslušníků Státní bezpečnosti, kteří žili v přesvědčení, že mohou všechno. Navzdory rozsudku zůstal Tersián na svobodě a odcestoval s rodinou na dovolenou, jako by se nechumelilo. Jeho „útěk za hranice“ proběhl na svoji dobu dost hladce – možná právě kvůli dobrým vztahům s pohraničníky v Dolním Dvořišti.
Samozřejmě už se Tersián z dovolené nevrátil a Státní bezpečnost si této skutečnosti všimla až po několika týdnech, což je alarmující, i když se nastartovala akce Lexa za účelem jeho dostižení. Bohužel bez kladného výsledku! Stopa vedla do Spojených států, kde zločinec údajně dlouhá léta beztrestně žil. Možná nad poměry. A jak skončil? „Pokud vím, ve druhé půli devadesátých let proběhl českými novinami velice malý článek o tom, že americký občan Alexandr Tersián zemřel v Bulharsku. Takže je možné, že se po roce 1989 vrátil do Bulharska, kde měl jak své rodiče, tak zbytek rodiny,“ uvedl bývalý vyšetřovatel ÚDV. Nad tímto krimipomníčkem je stále spoustu nerozluštěných otazníků. Byl to špión? Nebo neutekl a byl zavražděn? Pravdu již teď znají jenom ti, kdo se provinili. Na svědectví a spravedlivý trest je již pozdě. A možná je tomu tak lépe, než se hrabat v minulosti a otevírat staré rány.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nevolnictví za hranicemi vlasti. A kde ještě? O obchodu s lidmi pár zajímavostí, příběhů a rad od právníka.
