Nevolnictví za hranicemi vlasti. A kde ještě? O obchodu s lidmi pár zajímavostí, příběhů a rad od právníka
Vykořisťování a otroci tu stále jsou! Týká se to mnoha oblastí, kdy se porušuje zákon, a obchod s lidmi není výjimkou. Čas od času se provalí v médiích zajímavá fakta a souvislosti, ze kterých až mrazí. Ti, co jsou pak vinni, mnohdy zůstanou zcela bez trestu a za jejich zločiny trpí lidé, kteří nikdy nikomu nic neudělali. Radí právník.
Opravdu vše začalo v 90. letech po sametové revoluci, kdy jsme se otevřeli světu. Česká zem se stala rázem okénkem, kudy se převážely zbraně, drogy a lidi. Nárůst migrantů a nájemních vražd spolu s legislativními chybami vedl a vede ke společenskému zmatku. A proto i možný obchod s lidmi může začít být neúprosný a nezvladatelný.
Novodobí otroci a otrokáři
Obchodování s lidmi je organizovaný zločin, který funguje v rámci zločineckých komunit vyznačujících se mnohavrstevnou vnitřní hierarchií. Kromě toho svoji trestnou činnost provozují velice soustavně. Oběti mohou být jak ženy, tak muži. Často to bývají cizinky a cizinci nalákaní na finančně výhodnější pracovní pozice. Brzy nastává vystřízlivění, když si uvědomí, jak se napálili. Pracují pak třeba v nevěstincích nebo někde otročí jako námezdní dělníci bez almužny. „Nedostávají prakticky žádné peníze. Jen nějaké jídlo a vše bere otrokář. Známé a medializované případy jsou tzv. cikánští otrokáři, kteří nalákali Romy do Británie a tam těžili z jejich práce,“ tvrdí advokát Mgr. Michal Benčok.
Tito vykořisťovatelé si takto za účelem zisku a s vynaložením minimálních nákladů přijdou na pěkné peníze. Není výjimkou, že je tento typ přečinu proti společnosti a legislativě spojen s ekonomickým či politickým vlivem. Podle trestního zákoníku je nejzávažnějším přečinem, když se takto proviní někdo, „kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá dítě, aby ho bylo využito jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, jiným k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, k službě v ozbrojených silách, k otroctví nebo nevolnictví nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání.“
BRIDGE a HELFORD – dva mosty pro nevolníky
V letech 2012 až 2017 se odehrálo drama hrůzy mezi českým Mosteckem a Velkou Británií. Organizovaný gang nabízel sociálně slabým z Mostecka „dobře placenou legální práci“ na britském ostrově. Během řádění se jim podařilo převézt do Manchesteru asi patnáct obětí. Když dorazili všichni na místo, stali se z těchto lidí rázem otroci bez dokladů. Ženy tam musely šlapat chodník jako prostitutky či poskytovat sexuální služby prostřednictvím online inzerce. Zotročené muže pak nutili k pomocným pracím u mycích linek a v pohostinstvích. Nikdo z poškozených neměl pracovní povolení, a tak byli tito muži a ženy v pasti, ze které nebylo lehké odejít. Díky domovním prohlídkám české a britské policie se podařilo zajistit pár důkazů a na jejich základě se dostali podezřelí do vazby. Bylo sice náročné dokázat vinu, ale důkazy tu byly, a tak nebyly žádné důvody, proč by nemohl přijít na řadu soud a následné vězení. Při obchodování s lidmi „se vždy jedná o dlouhodobé sledování objektů, osob, vozidel a schválených odposlechů jakož i sledování pohybu peněz. Z praxe vím, že to vždy trvá minimálně jeden rok“, jak vysvětluje Benčok.
Přátelství naoko se zvrhlo v bití
Na začátku minulého roku bylo něco zásadního zaznamenáno policií a zdá se, že je prozatím vše vyřešeno. Policie však nespí a dál se zabývá případem nezletilých dívek, které byly nuceny k prostituci prostřednictvím online erotického portálu, ačkoliv to zpočátku vypadalo na dobrovolnou spolupráci za úplatu vztahující se na jídlo, bydlení a cigarety. Pokaždé, když se chtěly dívky vymanit z područí kuplířů, začaly být bity. Mimo jiné hrozilo, že to odnesou kromě prozrazení i jejich blízcí.
Kdyby bylo dostatek financí, bylo by odhalování tohoto zločinu snadnější. Nezletilé dívky, které bývají snadnou a rychlou obětí kvůli tomu, že chtějí být soběstačné a emancipované, se tak mohou dostat na scestí, ze kterého není úniku. Aby případné právní kroky měly smysl, „musí se vždy obrátit na prověřené organizace, které se zabývají profesionálně pomocí obětem těchto trestných činů. Tady jen samotná právní pomoc nestačí. Teprve jakmile proběhne počáteční fáze, může se požádat o institut chráněného svědka, což není hned. Policie to pak nerada dělá, protože nemá dost finančních prostředků,“ vysvětluje Benčok.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Stopařky. Starý známý případ. Má snad ještě nějaké řešení?
