Vandráci na Hřensku. Kdo byl vinen? A je ještě šance na vysvětlení tohoto případu?
Hodinky blížící se k dvanácté hodině noční potvrdily čas smrti tří trampských duší. Schylovalo se tenkrát k převratu a doufalo se, že nás konečně čeká vytoužená demokracie. Případ vraždy na Hřensku potvrzuje, že vliv útvaru Sboru národní bezpečnosti měl ještě dlouho svůj vliv. A snad stále ještě má!
Ještě před sametovou revolucí v roce 1987 se našla tři těla zesnulých trampů nedaleko Hřenska. Kolem případu bylo a je mnoho otazníků, které již nejspíš nebudou rozluštěny. Existuje řada vysvětlení, která bohužel doposud nezabránila vzniku tohoto krimipomníčku.
Tři čundráci zemřeli o půlnoci
V průběhu vyšetřování dospěli kriminalisté k závěru, že jde vlastně o nešťastnou náhodu, kterou zavinil kulový blesk. Je zajímavé, že tento přírodní živel své oběti svázal, okradl, zakopal a přikryl větvemi. V létě toho osudného roku se tři mladí vydali na vandr. Jmenovali se Lenka Vítová, Pavel Plšek a Petr Havel. Jejich cílem měly být Brtnické skály, kam neoprávněně bez vstupenky vnikli podle svědka Josefa Dvořáka, který tam tehdy pracoval jako pokladní. Na tomto místě jejich živá stopa končí!
Teprve houbaři na podzim našli místo hub dvě prázdné lidské lebky. Další pozůstatky nalezli horolezci na skalním ostrohu nad turistickou cestou. Podle mechanických hodinek smrt pravděpodobně nastala ve 23:55 hodin ze 30. na 31. červen. Policejní závěr se však nelíbil jedné z maminek oběti. „Slyšela jsem vyprávět, jak to bylo. Přišel tam, když si dělali večeři, rozkopl jim tu hromádku, no a prý se na něj vrhli. Můj syn by se ale nepral, to byli slušní lidé. Oba chlapce zabil, ale Lence se podařilo utéct. Zaběhla za kamennou stěnu, ale tam byl konec, tam byla zase skála, takže ona se dostala do pasti. Uškrtil ji tam. Mám spisy a v těch spisech je, že měla bílý šáteček s modrými puntíky silně uvázaný u krku,“ vypověděla matka zemřelého syna.
Trampové ani policie nikdy nic „nevěděli“
Teorií vysvětlení zločinu vraždy na Hřensku se nabízí hned několikero. Jednak to mohla být náhoda zaviněná otravou ze zkažené konzervy a jednak vážná hádka mezi třemi mladými trampy, která vedla ke dvojité vraždě a sebevraždě. Na první pohled je však jasné, že šlo o násilný trestný čin, a ne o zásah bleskem. Neklamně to dokazuje zmizení pasů, občanských průkazů, peněženek a drahého fotoaparátu. Je možné, že pachatel se chtěl hmotně obohatit a některé narafičené detaily mohly být pouhou kamufláží s cílem zamaskovat pravý motiv. Pachatel mohl být i jiný tramp, který chtěl pouze krást, o čemž by mohl svědčit nález záhadného rybářského klobouku, o kterém se neví, komu patřil, a dalších předmětů doličných jako baterka, kuchyňský nůž a pánské spodky. Kriminalisté vyslýchali další trampy a svědky. Zdárného konce se nedočkali. Nikdo nic nevěděl. Snad byl vrahem tajemný rybář, který na místě činu zapomněl svůj klobouk? Nebo to bylo všechno úplně jinak?
Něco tu stále nesedí
Nešťastná maminka, která přišla o syna, se nesmířila s faktem, že kriminalisté zametli případ pod stůl, a pátrala dál. Vyslovila důvodné podezření, že se jedná o delikt komunistů, a tak oslovila ředitelku Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. „Podle nás byla šance buď pachatele odstíhat, anebo alespoň tu věc dotáhnout do konce. Stanovit, kdo to byl a za jakých okolností se to stalo. Můj osobní pocit je takový, že se z té věci stane pomníček. Věc, kde už se pravda nikdy nenalezne. My už se na tom odhalení nemůžeme podílet,“ vyslovila se tehdejší ředitelka úřadu Eva Michálková. Podle všeho silně figurovali v tu dobu kolem neobjasněné vraždy tři muži, kteří pracovali jako pohraniční stráž. Byli to Jaroslav T., Ladislav F. a Stanislav Křížek. V době, kdy začalo kolem tohoto zločinu svítat, dva z nich již nebyli mezi námi!
Zůstal jediný svědek, který promluvil. „Tři vraždy se nedají zamlžit, a pokud bych věděl, že se stala nějaká lumpárna a že v tom má prsty někdo z mých přátel, tak bych si nedovolil ho chránit nebo mlžit. Svou verzi, kdo to mohl být, mám, ale do protokolu ji dávat nebudu. To jsou informace, které mám od bývalého náčelníka, a ti lidé už tady nejsou. Osobně jsem přesvědčený, že to bylo cizí zavinění, že to nebyl ani blesk, ani otrava konzervami nebo houbami,“ vypověděl svědek Stanislav Křížek. Hypotéza, že tento trestný čin vraždy je spojován s komunistickými delikty, je nevyvratitelná. Možná byl nakonec vrah bolševik nebo snad někdo jiný, kdo emigroval ještě před revolucí za hranice vlasti. Pravda už nejspíš nikdy nevyjde najevo, protože je vše již promlčeno a někteří zúčastnění již dávno spí navěky.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nevolnictví za hranicemi vlasti. A kde ještě? O obchodu s lidmi pár zajímavostí, příběhů a rad od právníka.
