Alcatraz nebyl tak drsný, jak si myslíme. Věznice se podobala spíše pětihvězdičkovému hotelu

Ostrov Alcatraz, na kterém je věznice postavena, se nachází uprostřed Sanfranciské zátoky. Věznice se otevřela roku 1934 a její provoz skončil v roce 1963. Z tohoto ostrovního vězení s maximální ostrahou se nikdy nikomu nepodařilo uniknout. Většina vězňů na to ale, soudě podle jejich životních podmínek, ani nepomyslela.

Jak se vedlo vězňům v Alcatrazu?

Alcatraz byl domovem trestancům, kteří byli pro ostatní věznice až příliš obtížní. Maximální počet trestanců, které mohl Alcatraz ubytovat, byl pevně daný. Každý vězeň měl totiž svou celu s postelí, umyvadlem a toaletou. Obvykle tato věznice zadržovala asi 260 až 275 vězňů.

Alcatraz se dělí na jednotlivé bloky cel, asi nejobávanější z nich byl blok D, šlo o samotky. V tomto bloku bylo možné najít cely vyhrazené pro vězně, kteří v nich byli nuceni strávit každý den celých 24 hodin s jednou týdenní výjimkou. Jednou týdně mohli strávit krátkou chvilku na společném dvoře.

Nejděsivější věznice v historii: Cela v rakvi a skalní vězení, ze kterého naskakuje husí kůže

Vězni na samotkách strávili v lepším případě jen několik dní, v tom horším ale dokonce i několik týdnů. Jeden z vězňů, který byl nějakou dobu v Alcatrazu uvězněný, popsal pobyt v sekci D následovně: „Jeden den v díře byl jako věčnost“. Mimo blok D to ale v Alcatrazu, zdá se, nebylo tak špatné.

Vězni měli nárok pouze na 4 základní věci, a to na tři jídla denně, oblečení, přístřeší a lékaře. Vše ostatní bylo ve věznici privilegiem, např. o přístup do tamní knihovny se vězni museli zasloužit.

Nemocnice v Alcatrazu dokonce poskytovala i psychickou a dentální péči. Sloužila také jako místo výkonu trestu pro hned několik těžce nemocných vězňů, někteří z nich v ní dokonce strávili většinu svého trestu.

Vězeňské koníčky a volný čas

Knihovna v Alcatrazu nabízela poměrně široký výběr titulů. Vězni, kteří si zasloužili toto privilegium, si tak mohli zpříjemnit výkon trestu detektivkou, případně románem. Trestanci ale do knihovny vstoupit nemohli, tituly si vybrali v katalogu – a ty jim poté byly doručeny až do jejich cel. Tento postup měl zamezit přenosu nožů, pilníků a dalších zakázaných předmětů schovaných mezi stránkami, eventuálně ve vazbě knih.

Někteří vězni toto privilegium využívali naplno a studovali právo – a jiní zase cizí jazyky. Mezi další odpočinkové činnosti, kterým se v Alcatrazu mohli vězni věnovat, patřily šachy, softball, manuální práce, ale i návštěvy rodinných příslušníků. Opět ale šlo o privilegium.

Obrovské fiasko Thomase Alvy Edisona: Vynález mluvící panenky byl historický přelom, radost ale trvala jen chvíli

Předplatné časopisů – co víc si přát

V 50. letech dokonce dostali k dispozici sluchátka, a mohli tak poslouchat rádio a dívat se na filmy. Stejně jako u ostatních rekreačních aktivit nebyla ani sluchátka něčím, na co by měli vězni nárok automaticky, nejdříve si je museli zasloužit.

Pokud si vězeň za dobré chování zasloužil některá z výše uvedených privilegií, ještě neměl nic jisté. Systém odměn v Alcatrazu totiž fungoval i obráceně. Trestancům tedy mohly být některé odměny za dobré chování také odebrány za nejrůznější přestupky.

Někteří z vězňů na tomto ostrově dokonce zformovali kapelu s názvem The Rock Islanders. Možnost připojení se k této kapele byla jednou z nejžádanějších odměn ve věznici. Dokonce i notoricky známý Al Capone se dlouho snažil do kapely dostat, což se mu povedlo. V Alcatrazu se poté naučil hrát na banjo, mandalu a kytaru. Ve vězení se naučil hrát více než 500 písní.

Vězni odsouzení k smrti, kteří se rozsudku vyhýbali pomocí baseballu

V 50. letech, po vydání nových předpisů, si vězni dokonce mohli kupovat určité předměty, mezi něž patřily například učebnice, kurzy korespondence, hudební nástroje, a dokonce i předplatné některých časopisů. Ve vězení dokonce mohli neomezeně kouřit cigarety.

Alcatraz se tak, zdá se, podobal spíše pětihvězdičkovému resortu. Dokonce i jídlo v této věznici bylo prý mnohem lepší než v běžných vězeních. „K večeři jsme měli maso, fazole, kávu, chléb a celer, ke snídani chilli, rajčata a jablka s horkým čajem“, popsal stravu bývalý trestanec Bryan Conway. Údajně na vězeňském menu v Alcatrazu nechyběly ani chutné dezerty.

Vězni většinu dne pracovali buď v prádelně, v kuchyni, či v přístavu, kde dokonce dostávali i malou výplatu a za každý odpracovaný měsíc se jim o dva dny snižoval trest, později dokonce i o pět dní.

Zdroj: History, Weird History

KAM DÁL: Nejděsivější válečníci historie: Mongolové hasili žízeň krví svých koní.