Pád Akkonu znamenal zkázu Templářů a vítězství muslimů, tajný poklad řádu se hledá dodnes

Po dvě století dominovali na bitevním poli polští husaři s obrovskými křídly a hrozivou bojovou taktikou. Evropa v té době neměla lepší jízdu a jednotka byla nepřemožitelná, o čemž se přesvědčili hlavně Rusové.
Křídla polských husarů neměla žádný praktický efekt, vlastně v boji spíš překážela. Ale měla obrovský psychologický účinek, na nepřátele se valili rytíři s křídly, což ve výsledku vypadalo impozantně a nepřátel se zmocňovala při pohledu na anděly smrti panická hrůza.
Okřídlení husaři vznikli v 16. století ze skupiny vyhnaných balkánských bojovníků, kteří se sdružili a usadili se v Polsku jako žoldnéři. V roce 1503 sestavil polský sněm první husarskou formaci pod třemi prapory, čímž se z lehkého jezdectva stala těžká úderná jízda. Velmi rychle se stali elitní složkou armády země. Už to nebyli žoldáci z Balkánu, do jednotky se začali ve velkém přijímat bohatí polští šlechtici. Být součásti jednotky byla čest, jaké se nedostalo každému.
Husaři byli zpočátku vybaveni dlouhými kopími, které byly často zdobeny praporci, s postupem 16. století přijali další zbraně - meč, šavle a sada pistolí, občas se objevily i sekery a palcáty. Jejich propracovaná zbroj, zdobená červenou a zlatou barvou, budila respekt i hrůzu. S tolika zbraněmi byli husaři cosi jako tank na koni a byli prakticky nezastavitelní. Mezi bitvou u Lubiszewa v roce 1577 a obléháním Vídně v roce 1683 vyhráli husaři více než 16 velkých bitev, což znamenalo jejich zlatý věk. U Vídně vedli proti Turkům největší jezdecký útok v dějinách. V bitvě u Klušina v roce 1610 měla ruská vojska početní převahu nad polskými bojovníky pět ku jedné, ale díky okřídleným husarům byla snadno poražena, Rusové v panice uprchli z bojiště.
Hlavní bojovou taktikou okřídlených husarů byl masivní útok v řadě. Když jezdci začali útočit, vytvořili neproniknutelnou hradbu. Jednotka přešla do plného trysku, takže zpravidla rozrazila řady nepřítele, někdy projela skrz celou nepřátelskou jednotku a pak ji devastovala útokem zezadu. Některé dobové zprávy dokonce tvrdí, že kopí jednoho bojovníka dokázalo probodnout pět Rusů najednou.
Jako hlavní úderná jízda museli být okřídlení husaři nejen dobře zběhlí v bojové taktice, ale velkou roli hrál i jejich vzhled, který děsil nepřítele. Hlavní roli hrála ona pověstná mohutná křídla, která husarům zdánlivě vyrůstala ze zad. Křídla byla vyrobena z peří dravých ptáků, které vydávalo šustivý zvuk, jenž plašil nepřátelské koně. Chránila také částečně bojovníky před útoky namířenými na jejich záda.
Benátský posel Hieronimo Lippomano o svých setkáních s husary v roce 1575 poněkud posměšně napsal: „Poláci dělají ve válce všechno možné, aby to vypadalo, že je jich víc, než jich ve skutečnosti je, aby zastrašili nepřítele, oblékají koně do peří, připevňují si orlí křídla a na ramena si nasazují leopardí nebo medvědí kůže."
K jedné z nejslavnějších bitev okřídlených husarů došlo během polsko-osmanské války. V bitvě u Hodova v roce 1694 měly být polské síly o síle 400 mužů lehce zničeny, protože proti nim stálo 40 000 tatarských vojáků. Polská jízda v čele s husary se vrhla v plném trysku na Tatary takovou silou, že je přiměla k ústupu. V průběhu dalších šesti hodin polské síly odrážely neustálé útoky Tatarů. Byli nuceni ustoupit, opevnili se v nedaleké vesnici a jako improvizovanou munici používali hroty šípů, protože jim došly náboje. Nakonec tatarští vojáci vyslali polského tlumočníka, který je prosil, aby se vzdali. Na to polský velitel prohlásil: „Přijďte si pro nás, jestli můžete." Jejich sebedůvěra navzdory tak drtivé přesile zafungovala v jejich prospěch - Tataři od dalšího boje upustili a ustoupili.
Pro husary byla nejhorší bitva u Kliszowa v roce 1702, která znamenala jejich pád. Palné zbraně, které se na bojišti ve velkém objevily, udělaly rychlý konec s obrněnou křídlatou jízdou. Husaři se spoléhali vždy na přímý útok a boj zblízka, ale kulky z mušket je dokázaly zastavit dávno před tím, než vůbec mohli udeřit na nepřítele. Husaři nedokázali změnit svou taktiku, příliš lpěli na své stále více zastaralé výzbroji, což je nakonec vytlačilo z evropských bojišť.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: Řád Templářských rytířů je stále obestřen mnoha tajemstvími.