Poláci nasadili na Rusy okřídlené anděly smrti, obrněná jízda byla neporazitelná dvě století

Křídla polských husarů neměla žádný praktický efekt, vlastně v boji spíš překážela. Ale měla obrovský psychologický účinek, na nepřátele se valili rytíři s křídly, což ve výsledku vypadalo impozantně a nepřátel se zmocňovala při pohledu na anděly smrti panická hrůza.

Ze žoldáků elitou

Okřídlení husaři vznikli v 16. století ze skupiny vyhnaných balkánských bojovníků, kteří se sdružili a usadili se v Polsku jako žoldnéři. V roce 1503 sestavil polský sněm první husarskou formaci pod třemi prapory, čímž se z lehkého jezdectva stala těžká úderná jízda. Velmi rychle se stali elitní složkou armády země. Už to nebyli žoldáci z Balkánu, do jednotky se začali ve velkém přijímat bohatí polští šlechtici. Být součásti jednotky byla čest, jaké se nedostalo každému.

Tank na koni

Husaři byli zpočátku vybaveni dlouhými kopími, které byly často zdobeny praporci, s postupem 16. století přijali další zbraně - meč, šavle a sada pistolí, občas se objevily i sekery a palcáty. Jejich propracovaná zbroj, zdobená červenou a zlatou barvou, budila respekt i hrůzu. S tolika zbraněmi byli husaři cosi jako tank na koni a byli prakticky nezastavitelní. Mezi bitvou u Lubiszewa v roce 1577 a obléháním Vídně v roce 1683 vyhráli husaři více než 16 velkých bitev, což znamenalo jejich zlatý věk. U Vídně vedli proti Turkům největší jezdecký útok v dějinách. V bitvě u Klušina v roce 1610 měla ruská vojska početní převahu nad polskými bojovníky pět ku jedné, ale díky okřídleným husarům byla snadno poražena, Rusové v panice uprchli z bojiště.

Pět Rusů na jednom kopí

Hlavní bojovou taktikou okřídlených husarů byl masivní útok v řadě. Když jezdci začali útočit, vytvořili neproniknutelnou hradbu. Jednotka přešla do plného trysku, takže zpravidla rozrazila řady nepřítele, někdy projela skrz celou nepřátelskou jednotku a pak ji devastovala útokem zezadu. Některé dobové zprávy dokonce tvrdí, že kopí jednoho bojovníka dokázalo probodnout pět Rusů najednou.

Pád Akkonu znamenal zkázu Templářů a vítězství muslimů, tajný poklad řádu se hledá dodnes

Jako hlavní úderná jízda museli být okřídlení husaři nejen dobře zběhlí v bojové taktice, ale velkou roli hrál i jejich vzhled, který děsil nepřítele. Hlavní roli hrála ona pověstná mohutná křídla, která husarům zdánlivě vyrůstala ze zad. Křídla byla vyrobena z peří dravých ptáků, které vydávalo šustivý zvuk, jenž plašil nepřátelské koně. Chránila také částečně bojovníky před útoky namířenými na jejich záda.

Benátský posel Hieronimo Lippomano o svých setkáních s husary v roce 1575 poněkud posměšně napsal: „Poláci dělají ve válce všechno možné, aby to vypadalo, že je jich víc, než jich ve skutečnosti je, aby zastrašili nepřítele, oblékají koně do peří, připevňují si orlí křídla a na ramena si nasazují leopardí nebo medvědí kůže."

400 proti 40 tisícům

K jedné z nejslavnějších bitev okřídlených husarů došlo během polsko-osmanské války.  V bitvě u Hodova v roce 1694 měly být polské síly o síle 400 mužů lehce zničeny, protože proti nim stálo 40 000 tatarských vojáků. Polská jízda v čele s husary se vrhla v plném trysku na Tatary takovou silou, že je přiměla k ústupu. V průběhu dalších šesti hodin polské síly odrážely neustálé útoky Tatarů. Byli nuceni ustoupit, opevnili se v nedaleké vesnici a jako improvizovanou munici používali hroty šípů, protože jim došly náboje. Nakonec tatarští vojáci vyslali polského tlumočníka, který je prosil, aby se vzdali. Na to polský velitel prohlásil: „Přijďte si pro nás, jestli můžete." Jejich sebedůvěra navzdory tak drtivé přesile zafungovala v jejich prospěch - Tataři od dalšího boje upustili a ustoupili.

[Embedded content unavailable]

Pro husary byla nejhorší bitva u Kliszowa v roce 1702, která znamenala jejich pád. Palné zbraně, které se na bojišti ve velkém objevily, udělaly rychlý konec s obrněnou křídlatou jízdou. Husaři se spoléhali vždy na přímý útok a boj zblízka, ale kulky z mušket je dokázaly zastavit dávno před tím, než vůbec mohli udeřit na nepřítele. Husaři nedokázali změnit svou taktiku, příliš lpěli na své stále více zastaralé výzbroji, což je nakonec vytlačilo z evropských bojišť.

Zdroj: warhistoryonline.com

KAM DÁL: Řád Templářských rytířů je stále obestřen mnoha tajemstvími.