Povinná vojna za socialismu dělala z kluků chudáky. Dnešní mladí by to nezvládli

Za socialismu byli všichni zdraví muži odvedeni na dva roky sloužit vlasti v rámci povinné vojenské služby. „Hlídali jsme, aby nás nenapadli imperialisté. Mnozí z nás ale po ničem jiném netoužili,“ tvrdí pro Čtidoma.cz dnes sedmdesátiletý Štěpán Kohoutek z Prahy. Jedním dechem dodává, že svoje slova nemyslí doslova. „Chtěli jsme žít jako oni. Měli jsme informace, že „tam“ je to jiné, než u nás. Záviděli jsme všem na té „druhé“ straně.“

Šikana byla běžná

I pro něj byla vojna drsnou zkouškou. Jako tzv. intelektuál měl od začátku peklo. „Šikana byla běžná. Zdaleka nešlo jen o čištění záchodů kartáčkem na zuby, což je dnes takové klišé, které se v souvislosti s tehdejší službou povídá,“ vysvětluje Kohoutek. Prošel si bitím, fyzickým i psychickým ponižováním.

Noční můra i podivná nostalgie. Povinná vojna v Česku už neexistuje, ale stále se uvažuje o jejím návratu

Hierarchie vztahů byla na vojně jasná. Nově příchozí zde museli fungovat téměř jako sluhové. Očekával se od nich úklid za dva lidi, obstarávání jídla i speciální značky cigaret. V noci se projevila opravdová moc „mazáků“. Nováčci byli nuceni zpívat, přitom odmotávat a navíjet toaletní papír na ruličku, dělat kliky či plazit se pod postelemi. Spánku si moc neužili. A čím více se jejich služba chýlila ke konci, tím „výživnější“ někdy šikana byla.

Bití a další hrůzy

Násilí svého vrcholu dosáhlo na konci šedesátých let, kdy někteří vojáci službu vlasti nepřežili. „Měli jsme kluka, docela milého, který to nezvládl a odvezla ho záchranka. Byl tak potlučený, že ani nemohl chodit. Později jsme se dozvěděli, že skončil v nějakém blázinci nebo co. Nebylo to ojedinělé, tak to prostě chodilo,“ říká Kohoutek.

Vojna na celý život: za monarchie to opravdu nebyl žádný med, bohatí ale samozřejmě měli úlevy

Ještě pár let před pádem režimu se objevovaly zprávy, ze kterých běhal mráz po zádech. Například v roce 1986 se v médiích objevila zpráva, že v Kynšperku byli mladší vojáci fackováni, pícháni bodákem do těla nebo na ně kapali vřelý vosk. Za chybu pak museli dělat kliky nebo byli zmláceni. Vojenský historický ústav analyzoval i další otřesné případy.

Podle Kohoutka tak brutální metody nebyly až tak běžné. „Tohle je samozřejmě extrém. Mnohem běžnější bylo, že prostě mazáci dělali z bažantů svoje sluhy. Nijak to neobhajuji. Dnešní mladí by tohle nezvládli. Je dobře, že ta doba je pryč.“

Zdroje: redakce, vyprávění Štěpána Kohoutka, aktualne.cz

KAM DÁL: Válka Izraele s Hamásem se bude přímo týkat i Česka, říká generál Šedivý. Nastínil nejčernější scénář.